Inhalt

Vanda s Pavlem na výletě

První kapitola: Ještě v Ostravě

Krásný skoro letní slunný den opět udělal se,

na obloze ani mráček spatřen nebyl,

od hodin časných sluníčko tuze příjemně svítilo,

mladý pán Pavel, říkali mu, pomyslel si,

hned člověku jinak je, když takto pozitivně sluníčko vyzařuje,

mimořádná myšlenka jej postihla,

výlet po matičce Praze dopřát si ráčil,

ani zlomek času ztrácet nemínil,

oblečení lehké zvolil si, kraťasy z rifloviny šedé na nohy oblékl si,

krátký rukáv barvy fialové béžově na trup svůj hubený navlékl si,

červenou šiltovku s logem ACM na zřídka hlavu plešatou zasunul si,

moc rád tento tým velkoměstský stále má,

ponožky a nazouváky tmavších barev hnědých na nohy své nazul si,

výlet svůj romantický vpravdě do metropole naší vskutku započal,

z bytu svého na ulici Nádražní pozvolna vycházet začal,

na stanici tramvajovou ' Důl Jindřich ' označenou spokojeně dorazil,

záhy jej natěšenost dosavadní opustila,

rušná až divoká atmosféra zde panovala,

lidé z pracovního úřadu velice blízkého zde na zastávkovém ostrůvku zážitky navzájem emotivně vyprávěli si,

vskutku nic neobvyklého, hrdina náš úspěšně na zastávku dotrousil se,

hlučným upovídaným davem zdatně proklestil se,

na příjezd spoje potřebného vyčkal si spořádaně,

v zápětí dočkal se, lokálka kýžená do stanice dorazila,

nadšeně bavící se lidé okamžitě zpozorněli,

ukončili rozhovory své, všichni do tramvajky zmíněné urychleně nastoupili,

také náš hrdina Pavel, deset minut necelých se svými spolupasažéry cestoval,

z okna vozu zaplněného důstojně vskutku dopravního krásu Ostravy oprávněnou energicky sledoval,

nádheru nevšední budov secesních třídy Nádražní s náměstíčkem kouzelným, s kostelíčkem prastarým, ve stylu románském skvostně vystavěném,

Romové na ulicích rádi bavili se,

tuze hlasitě na vlády nadávali, že nízké dávky žalostně dostávají,

jedna starší kolemjdoucí bez úmyslu připletla se,

zábava lidí přirozeně jinak zbarvených se jí vskutku zamlouvat vůbec nemohla,

cíl trasy lokálky nu o slovo své přihlásil se hlasitě,

osmička naše na hlavním nádraží zastavila se,

ve voze cynicky zaznělo ' hlavní nádraží, konečná stanice, vystupte prosím ',

lidé z lokálky s číslem osm vystoupili,

Druhá kapitola: Na hlavním nádraží ostravském

také náš hrdina Pavel,

zajímavý rozsáhlý prostor na ně pyšně vzhlížel,

budova hlavního nádraží mohutně obrovská,

barák poštovního úřadu zrovna tak,

všude značně rušno bylo,

lidé všelijací u zastávek nervózně postávali,

jinde zase u popelníčků kouřili či kávu z automatu popíjeli,

u haly nádražní, kde zrovna Pavel decentně putoval,

div že do jedince jistého nevrazil,

pán hovořící trochu slovenštinu trochu polštiny,

tuze chudobně oděn vypadal,

slovníkem nevybíravým pravda hovořil,

mladého muže na cestu směle se dotázal, než Pavel odpovědět stačil,

nabídkou mužského sexu obeznámen byl,

vzápětí pánovi turistovi zásadně na srozuměnou dal,

jakých chutí mladý pán ráčí být,

cestovatel tuze nešťasten dále do města odebral se a náš hrdina k vlakům směrem,

u vchodu lidé jacísi obezřetně postávali,

Pavel blížící se neohroženě, pomyslel si,

co to zase býti má, čehož ti lidé prodejní ode mne žádají,

pár kroků vpřed postoupil a vše mu zřejmé bylo,

poskytli mu ochotně prospekt nádražní,

do haly hlavní vstoupil, kde přirozeně šílený provoz probíhal,

nejprve si jízdenku cestovní pořídit ráčil,

poté si do trafiky odskočil,

kde si noviny zakoupil, aby ve vlaku nudou neusínal,

času stále mnoho měl, na kávíčku do automatu zašel si,

co se nestalo, do mašinky penízky naházel,

v otvoru spodním přání vyjelo mu,

kelímek horký opatrně uchopil, spálit se tuze nechtěl,

kávu popíjet začal, kde se vzala tu se vzala,

dáma rozkošně korpulentní oslovila jej, radost na to pohledět,

Třetí kapitola: Seznámení s dámou

slovo dalo slovo, umělec mávnutím proutku kouzelného průvodkyni vpravdě romantickou městem pražským nádherným rádoby nalezl,

dáma milostivá totiž z Prahy pocházet ráčila, do Ostravy služebně jezdívala,

a tentokrát se mladý pán s kolegyní na nástupiště odebral,

schody pojízdnými nebývale uvědomněle projeli se,

následně dlouhou chodbou širokou s ostatními cestujícími postoupili,

aby se opět schodištěm svezli,

konečně se na prvním nástupišti objevili, v prostoru,

který se o spoje brněnské a pražské postarat měl,

příliš mnoho návštěvníků zde nepostávalo,

krom pár skupinek studentů a rodinných výletníků,

jedna kuriozita se přece jen stala,

jeden z těchto mladíků nařízení nádražních přirozeně nedbal,

cigaretku zapálil si, ani se nenadál,

výpravčího před sebou měl, pravda patřičně zarudlého,

nutno uznat vzniklá situace jej klidným nechat nemohla,

neboť mladík vlasatý stěžejní předpis nádražní porušil,

cigaretku blaženě vykouřil si,

pracovník z nástupiště pustil se do něj z divoka,

neboť po celém prostoru areálu se kouřit vskutku nesmí,

študák si své provinění přece jen uvědomil a cigárko o podrážku boty uhasil a do koše nejbližšího umístil,

údržbář dotyčný uspokojil se,

závěrem svůj ukazováček pravý na mladého pána varovně pozvedl,

to už nádražím celým monotónní tón hlasatelův zazníval,

lidičky o dění aktuálním na trati informovat ráčil,

za nelidského hluku odporného,

pískajícího rámusu lokomotivy,

na nástupiště expres pražský dojel konečně,

mašina dopištěla,

Čtvrtá kapitola: Směr Praha

cestující nastupovat začali,

rovněž náš páreček, korpulentní dáma s mladým pánem,

po schodišti u dveří vystoupali,

poté volné kupéčko vyhlédli si,

běžné pohodlí cestovatelské si v něm udělali,

kabelku si dáma odložila a posadila se,

Pavel vprvu v plánu míval noviny si za cesty číst,

ovšem panička pravda zcela jiného mínění byla,

s pánem povídat si chtěla,

mladík nakonec ustoupil,

a denní tisk si na později odložit mínil,

o všem možném konverzovali,

vlak již ovšem slabou půlhodinku pojížděl,

zrovna se v jedné stanici zastavil,

městečko malinké to vskutku nebylo,

i naší dvojici toto zřejmé bylo,

již při nájezdu do stanice objektů mohutných a uzlů železničních nevšimnout si nemohli,

byla to skutečně Olomouc, krásné to místo uprostřed Moravy,

pestře to historická oblast s univerzitou druhou nejstarší,

skvostné to bohatství kultury městské,

dáma na mladí své ráno s dojetím názorným věru zavzpomínala,

vždyť zde študácké časy své prožívala,

nespočet tamních podniků volnočasových navštěvovala,

své názvy typické s přívlastkem ' hanácké ' mívaly,

jak romantické, mladík rovněž zapojil se,

obdobné časy, byť ne tak úspěšné trávil jinde,

v centru ostravském, vláček kolejáček se zase jednou rozjel,

mladý pán se něco více o kolegyni z kupéčka rádoby dozvěděl,

že paní vele známá lékařka jest, v Ostravě se jen krátce zdržela,

v tamní nemocnici velké přednášku zajímavou tuze pro lékaře měla,

zainteresovaný Pavel pozorně velice naslouchal,

záhy o životě svém promluvil,

poté co hospodářství vystudovat trpce nezvládl,

jeho cesta za poznáním výhradně způsobem obyčejným vedla,

mnoho různých zařazení pracovních vystřídal,

ovšem nikdy zájmy své neopustil, paní žasla,

s kým si to vlastně ve vlaku tak procítěně povídá,

jízda velice svižně ubíhala, opět vláček zabrzdil, v Kolíně tentokráte,

' to už jsme skoro v Praze ',

blaženě oba se z plic plných nadechli,

paní opět na co tuze vzpomínat měla,

jako děvčátko školou povinné tenkráte zde často prázdniny letní s prarodiči trávila,

po kolonádě toulali se,

na poháry zmrzlinové s vnučkou chodívali,

zdravé prameny lázeňské odpočinutě popíjeli s pocitem blahodárným,

že něco pro zdravíčko své dělávají,

babička s dědečkem na mladé časy láskyplné se slzami v očích vzpomínali pohnutě,

holka spokojená, že si prázdniny užívá báječně každým dnem,

kolega mladší poněkud na to vzpomínky své rádoby připojil,

kterak s bratrem a rovněž s prarodiči onehda v lázních rádi pobývali,

ovšem v Luhačovicích, výlety podnětné na Slovensko za dědovými příbuznými občasně podnikali,

jednou se za tetou do Trenčína rovněž vypravili,

celá velká rodina slovenská se tam tuze ráda po době dlouhé sešla,

také svěřil se, že v Poděbradech se také zastavil,

o místo pracovní se ucházeti mínil, oba náležitě zbystřili,

vlak totiž centrem Prahy po mostě mohutném a ve výšce přirozeně značné postaveném projížděl,

pár metrů zbývalo, než na Wilsoňáku konečně zabrzdil naposled,

Pátá kapitola: V Praze

až se tak stalo, cestující spolu s hrdiny našimi na nástupiště kvapem nemalým vystoupili,

nesmírný rámus zde na hlavním nádraží pražském věru panoval,

a nikdo se čemu divit nemohl,

vlaková stanice význačná v metropoli už taková prostě je,

rovněž na nástupištích velmi rušno bylo,

lidé někdy až zmatečně nádražím do města putovali,

jiní zase podobně divoce do vagónů zrovna přistavených nastupovali,

lokomotivy rovněž dávaly nepřetržitě o sobě příliš vědět,

hlasatel nádražní v permanenci rovněž byl,

změny neustálé na tratích tomu příčinou byly,

v hlavní hale v přízemí situace jiná nebyla,

pasažéři mnozí k odjezdu připravení u velké tabule informační tuze významně srocovali se,

časy spojů příchozích je tak vehementně zajímaly,

zda některé zpoždění neměly,

jiní lidé zase v klídku kávičku svou tak uvolněně popíjeli si,

časopisy zakoupené očima z chvíle tuze dlouhé projížděli si,

všude se to cizinci jen hemžilo,

jazyky nejrůznější ze světa celého člověk vypozorovat jistě mohl,

tu a tam se halou bezdomovci toulali,

veškerou touto houštinou všelijakých lidí se naši dva hrdinové úspěšně ven z nádraží prokousali,

za dveřmi Nové město na ně hrdě zývalo,

do domova dámy Vandy vydali se,

poněvadž mladý pán na prohlídku Prahy a ubytování u nové přítelkyně pozván byl,

tedy na třídu Národní tuze proslulou vydali se směle,

zanedlouho k budově Národního Muzea dorazili,

věčně nekončící zástupy turistů stále spatřovali,

nejen zde na Václaváku, před dalším pochodem si odpočinout hodlali,

lavičku poblíž sochy Václava svatého opuštěnou prozaicky zvolili,

posadili se a romanticky okolí své pozorovali,

a hoplá hned pár věci je nepěkně zaujalo,

ani ne masivní davy turistů a jejich pestrost jazyková,

avšak jejich způsoby vpravdě neomalené,

kde se vzali tu se vzali,

na podstavci sochy svatováclavské návštěvníci jihoevropští zřejmě tuze z vesela a hlučně velice posedávali,

Pavel s Vandou s rozlíceností plnou se zvedli a odešli, o pár ulic dále klidu zaslouženého a odpočinku kýženého se dočkat chtěli,

turisty Václavským náměstím přeplněným naprosto se zdárně prokousali,

u druhého mekáče u hotelu Jalta se znovu udivili,

totiž zásahová jednotka policejní tam hlídkovala,

do Vandina bytu již jen pár kroků skutečně zbývalo,

Šestá kapitola: U Vandy v jejím bytě na Národní třídě

zanedlouho přirozeně korpulentně vyspělá dáma svého mladého přítele plachého poněkud do bytu svého na třídě Národní velice směle přivedla,

v předsíňce uzounké si svá zavazadla položili,

obuv ze sebe sundali,

následně do místnosti obývací uvolněně optimismu plní odebrali se,

na křesle pohodlném Pavel s úlevou značnou usadil se,

paní Vanda navštěvou natěšená nadmíra Pavlovi milému občerstvení donesla,

dne tohoto velice málo již stihnout mohli,

přestože čas nepřitelem jejich se nezdál být,

cestování, byť příjemne mírou vrchovatou znavilo je,

Sedmá kapitola: Prohlídka Nového města

průchod Novým městem k prasknutí ucpaným spíše sílou vůle nezlomné, než zbytkem úsilí svého zvládli,

ráno dne dalšího se pozvolna nasnídali vydatně a do ulic za procházkou romantickou,

také však poučnou vydali se,

rovněž na Koňský trh dorazili jako den předchozí,

při dopoledni tak přecpaný ani v měsících letních nebývá,

opět u pomníku knížete Václava zdrželi se,

energii vladařovy osobnosti do sebe absorbovali,

kterou ani tolik staletí zahltit nemohlo,

odkaz a život Václavův následně připomínali si,

směrem opačným pokračovat ráčili,

nádraží hlavní mžikem míjeli,

vskutku jinam namířeno měli,

osadou laviček nechvalně známých kolem Wilsoňáku protrousili se a spolu s nimi haldou žebrajících zřídka upravených nedostatečně oděných spoluobčanů,

vedle nich příslušníků zvláštních národností východoevropských,

vše v poklidu zdárném proběhlo,

v noci hůře bývá,

Pavel i Vanda jednomu človíčkovi takovému od hlavy k patě tuze vlasatému a zarostlému přispěli decentně,

poznamenal uznale, že srdce dobré mají,

udivili se a na Žižkov směrem pokračovali,

v tom směru trasy přirozeně jistou křižovatku mohutnou minout nemohli,

u Bulhara říká se jí,

vše v pořádku probíhalo,

avšak čas přítelem chodců vskutku být nemohl,

Vanda prodlevou nemalou časovou cigaretou řešila,

její přítel mladý křižovatku tamní za nejchaotičtější označil,

jakou kdy spatřit mohl,

do toho nedaleko miminko nešťastné přílišně v kočárku nevelkém věru vzlykat žalostně začalo,

do syta pocestní načekaní překážku semaforovou poslední zvládli a pyšná prostorná ulice Seifertova na ně z plna hrdla zívala s hospůdkami staročeskými lákavými,

ze strany pravé výletníci naši dopolední Dům odborových svazů s univerzitou ekonomickou sousedící minuli,

v restauraci nejbližší si odpočinku jídlem a pitím dopřáli,

podnik kýžený zahrádku venkovní volnou disponoval rovněž,

poslední volný stoleček s židličkami smál se na ně, okamžitě využili toho,

s úlevou jedinečnou do sedadélek polstrovaných pohodlně usadili se,

štěstíčko nepatrné přálo jim, jak se zdá,

volné místečko jediné pro ně zůstalo,

chvíli každou na hlavním nádraží odsud viditelném vláček profičel,

na velké křižovatce občas na chodce rozpustilé řidič leckterý výhružně zatroubil,

po třídě Seifertově a Italské se študáci náruživí stranu mladí bezstarostnou zakusit vydávali,

jindy zase v parčíku u pomníku Churchillova si mladíci a mladice pivečka rádoby popíjeli,

párečky jiné se do křoví vděčně schovali a tuze dobře dělali si,

mladé skupinky intelektuálnější se na návštěvu divadla výchovnou odebrali,

jiní mudrcové společensky odění u pivka či vínka pilně schůzovali,

jak u nás zvykem počestným vskutku jest,

letní dopoledne krásné prostě bylo a Pavlíček s Vandou si jej užili náramně,

následně se před vysokou školu zmíněnou na lavičku posadit šli,

ještě sluníčko a pohodu si tuze užít chtěli,

Vanda si pár cigaretek ráda vykouřila,

zajímavé lidi tuze pozorovali, študáci sem a tam chodívali,

někteří do školy a jiní zase směrem opačným,

hlučnější poněkud skupinka mladéže se rovněž na lavičkách zdržovala,

alkohol konzumovali, tabák šlukovali,

avšak v tom klidu a krásnu velikém se ohavný krátký pravidelný zvuk vyloupl se,

pracovník údržby tamní zeleně přestarlý obtloustlý chlapík v monterkách všude zarostlý to vskutku býval,

človíček zvláštní to rozhodně byl,

pokud zrovna rámus iritující sekacím strojem pojízdným neprováděl,

sluchátka na uších s muzikou vážnou měl, do toho tabáček chuťe příliš nevalné vdechoval,

podezřele často taktéž pokašlával,

Pavel v duchu zaníceně říkal si,

zda ten člověk skutečně pro chlebodárce svého tak nepostradatelný jest,

Vanda mimořádně tentokrát flegmaticky reagovala,

lidí věru ražení takového vždy řádka nemalá jistě ještě bude,

uvolněně mínila, dne tohoto dobrou náladu měla opět,

také jiní Pražané se zde producírovali,

skupinka mladíků a mladic nestudujících zřejmě na lavičkách okolních posedávali zcela zábavně,

o všem možném klábosili, jednu zvláštnost dosud nevídanou zábavní páni tamní tak rádi praktikovali,

naproti ve večerce jako obyčejně pivo láhvové blaženě prodávali,

spokojení jinoši zde kýžený nákup celý udělat nechodili,

jak by se moudrý domníval,

nýbrž pravidelně jednu láhev jedinou si zakoupili tuze rádi,

Pavel náš milý tuto zvláštnost nevšední pravda nechtěně s překvapením nemalým zaregistroval,

ze chvíle tuze dlouhé dumal vcelku důsledně,

co tím hošíci páteční vlastně sledují,

jako tradičně již u něj nadhled opět zvítězil, pravda jest,

že v Ostravě rodné své úkaz tento nikdy snad nespatřil,

příspěvek svůj sotva pořízený si pro sebe ráčit nechal tentokrát,

družkou svou tuze milou tímto obtěžovat nemínil,

následně mladá bezdomovkyně jistá pozornost návštěvníků posedávajících vzbudila,

značně flekatá slečna,

oblečená do oděvů odhozených košíky odpadkové procházela si zainteresovaně,

mnoho povyku zatím nenatropila,

tiše velice se situovala,

komplikace na sebe ovšem dlouho čekat nenechala,

podobné stvoření takové na scéně této nešťastné objevilo se,

celkově nepěkný pán starší, táhlo z něj neuvěřitelně,

trvale cosi strašlivě nekonečného vykašlával,

značně cholericky jevil se,

jakoby sám se sebou mluvíval,

řekl by člověk,

dáma Vanda se svým mladým kolegou jen kvůli relaxace zde jistě nebyla,

na Pavlíka svůdně otočila se,

a on na ní, něžně avšak intenzivně políbila jej,

mladík se začervenal,

vzápětí oba uznali,

že jim doma bude lépe nesporně,

do Vandina obydlí na Národní třídě spokojeně a s očekáváním značným dorazili,

následně v hostitelčině ložnici si skvostně užili,

Osmá kapitola: Výlet do Starého města

mladý pán si neobyčejně pestrých proporcí dámy vynachválit vskutku nemohl,

rovněž samička výdrže a taktu partnera svého,

na další den si dvojice naše návštěvu Starého města pražského naplánovali,

opět po snídani skromné na výlet vydali se,

zatím netradičně dráhou podzemní cestovali,

proto stanici nejbližší pro účel tento využili,

přímo na Národní třídě nachází se,

nadšeně do ní vstoupili, schody pojizdnými spolu s ostatními svezli se,

vzápětí na stanici stáli a s klidem více než stoickým příjezdu rychlovaku potřebného vyčkali,

za pár málo okamžiků se očekávané skutkem stalo,

vagóny místy se znaky ruské abecedy do stanice přisvištěly doslova,

lidé urychleně nastoupili, lakonické hlášení ' ukončete výstup a nástup dveře se zavírají ' ozvalo se,

metro se rozjelo,

ve voze zábavná nálada vcelku panovala,

Pavel si jízdní plán trasy se zaujetím prohlížel,

Vanda starší ženě pohyblivé těžce ochotně vypomohla,

ta šťastná celá za pomoc vřelou byla,

v přední části vagónku se německy mluvící turisté aktivně převelice shromažďovali,

náležitě hlasitě o sobě vědět dávali,

jak ostatně jejich typickým zvykem jest,

oblíbené týmy fotbalové své nadšeně probírali,

a v zadní části se noblesně obyčejní Pražané potkali se

, každodenní životy své navzájem řešili,

za pár sekund ovšem na stanici Staroměstská pán řidič zastavil,

Pavel s Vandou a pár dalších lidí vystoupili,

schodištěm pojízdným nahoru projeli se,

přímo na náměstí Staroměstském s poklidem vystoupili,

prostory tamní opět turisty tuze navštěvovány byly,

člověk zde každou řeč světovou uslyšet mohl,

v klídečku naprostém se dva výletnici naši k monumentům místním natěšeně vydali,

u památníku mistra Jana Husa se krátce pozdrželi,

k potěšení paní doktorky samotné se na něm tentokráte nikdo nepovaloval,

paní samice vnadná chování turistů žoviálnější zde ocenila,

slovy věru typickými svými, no tak aspoň tady u pána se nikdo nepovaluje,

od plic se jí ulevilo,

ve výletě dne tohoto tuze krásného pokračovali směle,

pověstný orloj Staroměstský romantický věčně tuhle rádi vyhlédli si,

cyklus celý všech dvanácti apoštolů vycházejících a cinkání hodinek prohlédnout si tuze chtěli,

když se tak dělo, tomuto festivalu architektury s mnoha spoluúčastníky a jejich dětmi zvídavými značně rádoby přihlíželi,

jakpak by ne, dokonce foťáky a kamery povážlivě cvakaly,

závěrem potlesk vpravdě kolosální nezadržitelně dostavil se,

Pražané kolemjdoucí nic netušící údivem a dobrosrdečností povážlivou nadměrně žasnout nestačili,

naši přátelé se o krůček pomyslný dále v túře své poznávací do předu o kus notný posunuli,

hned vedle na místo další romantické převelice a historicky bohaté,

na náměstí Malostranské odhodlaně dokráčeli,

jednu atrakci prazvláštní velice podniknout usmysleli si,

kávarnu malostránskou tuze proslulou navštívit zachtělo se jim,

ano tuto kavárničku mimořádnou poznat zatoužili,

kde slova českého slyšet není, kde cena nápoje akorátního nealkoholického pod sto korunek českých sotva najdeme,

Pavlíček s Venduškou na zahrádce slunné s úlevou viditelnou tuze rádi usadili se, odpočinutě a noblesně kávičku a minerálku decentně po douškách popíjeli,

v podniku tomto češtinu ryzí skutečně nepostřehli,

vůbec jim to nevadilo ovšem, ba naopak,

v takovéto atmosféře multikulturní jako ryby ve vodě vskutku cítili se,

lidé ražení běžného dozajista kolem a kolem chodívali,

pod nosem cosi brumlali si, na místě onom nikdy nestavovali by se,

avšak vůbec nezajímali, mladý pán s kolegyní svou blaženě u nápoje lahodného odpočinuli si a dále postoupili,

pražskými uličkami úzce romantickými až k pověstnému mostu krále Karla dorazili,

krásné to místo opět, nebývale moudré rovněž,

sochu krále velkého pyšně s dojetím vlasteneckým prohlédli si,

dále po mostě kamenném nejstarším rádi prošli se,

malíře venkovního ne jednoho očkem bystrým zahlédli,

k němu až dokráčeli,

jeden z obrazů jeho o Praze krásné nejen dáma umění milující zakoupila si,

na cestě zpáteční Vanda pouvažovala krátce, výstižně avšak,

páni malíři v Praze špatnou obživu rozhodně nemají,

turisty z ciziny potkají,

přátele takto příjemně si najdou, kolega doplnil jí věcně,

jejich talent neskutečně uznával,

jejich láska k práci okázalá mu vždy inspirací nesmírnou,

srdcem hlubokým Praha rodnou tolik milovanou zákazníkovi tuze dychtivému namalovat, toť skutečně úkol nesnadný jest, básnil mladík,

na cestě zpáteční pěší formu tentokráte zvolili,

Pavlovi se značně ulevilo,

cestování pojízdnými schody pražskými dost v oblibě nikdy neměl,

na své trampoty dětské spojené s tímto si pamatoval velmi dobře,

vzpomínku velkou jednu dostatečně s obavami nepříjemnými značně oživil si,

onehda jako dítě školou povinné s dědou svým do ostravského domu obchodního výlet nákup podniknout chtěl,

okamžik pravdy náhle přišel,

tuto překážku pojízdnou podstoupit musel,

zpanikařil ovšem, strach klukovský jej zásahl,

ani sebekontroly minimální schopen nebyl,

děda udivil se,

následně však obdivuhodně povstal a zádrhel právě vzpomenutý hned několikrát za sebou s přehled jasným zvládl,

děda šťastný pochválil jej,

a dnes nejistotu určitou na sobě znát nenechal,

Vanda namítku nemalou tuto s povděkem překvapivým přijala,

přestávku polední v McDonald's u muzea národního udělali si,

ne že by se tam občerstvovala ráda,

důvod v propagaci kultury zámořské rovněž nenacházela,

především pro inspiraci ráčila dojít si

s Pavlíkem do restaurace kýžené vstoupila,

pro setrvání v přízemí se rozhodli,

k pokladnám došli si,

oblíbené pokrmy své si objednali,

za pár okamžiku u stolečku volného na židličkách dřevěných nepříliš pohodlně seděli,

do jídla se dát ráčili,

vedle nich přesně se skupinka prarodičů s vnoučaty taktéž uvelebila,

dvě děti patrně již dlouho průvodce k jídlu americkému snaživě uháněli,

pán starší pojetí intelektuálnější svá mínění taktně najevo dával,

radost spontánní vnoučků svých narušit nechtěl,

ovšem zřejmé velice bylo co si o stravování americkém myslí,

kluci oba neúnavně vzdorovali, a nakonec babička se strany diskutující v klidu udržet snažila,

někdy se jí to dařilo,

vedle sedící Pavel si na epizodu totožnou téměř z dospívání svého právě připomněl a celou Vandě odvyprávěl procítěně,

drahá přítelkyně jeho na to, zda se něco změnilo,

Pavel odsouhlasil, tehdy dětmi bývali a všechno americké až nekriticky zbožňovali,

nejvíce však jídla jejich, a dnes tolerantní a mírný podobně jest jako děda jeho kdysi,

spokojená dáma povznesla se moudře,

vzápětí však nechtěně něco spatřila,

co jí tuze nadzvedlo,

přestože ženou jest, která se lidem do života zpravidla ovšem nemíchá,

tentokráte ovšem k nepříčetnosti výrazné rozčílená byla,

ke kase chudě značně oděný celkově neudržovaný pán věku požehnaného chůzí obtížnou dostavil se, prodavačka na něj odtažitým sobeckým tónem převážně spustila, pán se na obchod s oblečením dotázat chtěl, slečna z pokladny jej nejenže bezohledně odbyla,

vzápětí člověka z ochranky na něj poslala,

a to už se paní Vanda za pánem před vchod vydala,

kde jej ještě zastihla, hotovost mu věnovala a cestu k obchodu lacinému mu poradila ochotně,

aby si alespoň boty pořádné opatřil,

chudý pocestný zdvořilý a vděčný byl,

slzy mu po tváři tekly,

když pomoc náhodnou přijal,

paní dojatá až k slzám také byla,

že více člověku nešťastnému v nouzi pomoci nemohla,

vyčítala si, o to více se do prodavačky vskutku noblesně přízemní pustit chtěla,

zpět k zóně pokladní pyšně přistoupila,

slečna z obsluhy na přání plasticky optala se,

Vanda jí do duše promlouvala,

slečna se nevinně tvářila,

že o čem řeč je, tušení vůbec nemá,

příště Vanda důraznější být mínila,

slečinka jí pomocí kolegy hlídače s úsměvem falešným ve tváři pohrozila,

dotyčný pán postavy značný respekt budící za pokladnou postávající výraz tuze výhružný převelice blaženě nastavil,

to už také Pavel přítomen byl,

následně oba odešli uraženě s komentářem patřičným,

že se někde stravovat nemíní,

kde se obsluha k lidem chovat neumí, pokladní se komentářem nechutným uraženě opáčila, zbytečně ovšem,

výletníci naši daleko pryč byli už,

pokud vnadná paní doktorka inspiraci u McDonald's hledat hodlala,

tak jí v míře vrchovaté našla,

později doma další plány své do dnů příštích směle vytvářeli,

na cestě po Hradčanech a hradě Pražském vzácně shodli se,

dále dny předchozí s moudrostí veškerou rádoby hodnotili,

Pavel celkově spokojený byl,

město se mu tuze líbilo,

přebytek turistů jej neobtěžoval,

ba naopak, příležitost optimální to jest,

jak si angličtinu a němčinu svou vylepšovat mohl,

vzpomínky nepříjemné stranou s mírností ponechal,

malost lidskou především v nich spatřoval,

nad kterou nutné jest moudrosti a srdečnosti snažit se užívat,

turisty neukázněné na pomníku významném sedící odsuzovat nemínil,

neboť za neschopnost a činy polovičaté politiků města odpovědní nejsou a být nemohou,

avšak za činy své jistě ano,

Vanda tak přílišně tolerantní nebyla,

ovšem upřímný názor přítele svého uznala,

brzkého dne příštího oba skutečně na výlet další vydali se,

cestu metrem přes rozpaky Pavlovy využili,

pár ulici a křižovatek překonali a na stanici Národní na spoj potřebný vyčkávali trpělivě,

rušná nálada zde vskutku panovala,

děťátka tuze nadšená v kočárcích svých rozkošných spontánně rádoby skotačila,

maminky je uklidňovat těžko stačily,

hordy cizinců hlasitě konverzovaly,

revizoři pozorní převelice po stanici výstražně avšak nervózně pochodovali,

tuto kulisu hodnou velkoměsta noblesně chladní Pražané dozajista korunovali,

především k jejich defektu přirozenému vpravdě lidi zcela rozdílné tolerovat vpravdě nemínili,

do toho hluku veškerého komunikativního fenomén běžný zcela vnesl se,

člověk společensky unavený nesrozumitelné hovořící sám se sebou si povídající v odstupu značném od lidí ostatních zbrkle na lavičku usadil se,

ve výlevech citů svých pokračovat nepřestal,

příchodem svým ostatní vůbec nezaujal,

spíše je způsoby nekonvenčními svými z jejich stylu zábavy na okamžik krátký vyvedl,

záhy se však k činnostem svým předchozím vrátili,

neboť nic převratně důležitého na človíčkovi prazvláštním nalézt nemohli,

pokud snad někoho zaujal,

tak jedině osoby z podniku dopravního,

ostatně vždy připravené práci svou specifickou zdárně zvládat,

náležitě aktivní skutečně byli,

dva pánové důraznější od pohledu k človíčkovi vskutku prazvláštnímu razantně přistoupili,

jen co pravda jest, jízdenku jeho platnou žádali,

doslechli se, že ani doklad totožnosti aktuálně nevlastnil,

revizoři dlouze příliš nelenili, pána ven z tunelu násilím odvedli,

zřejmě k automobilu policejnímu hlídkujícímu po Národní třídě,

pán kupodivu odpor znatelnější klást nemínil,

lidé k dění celému tomuto docela významně pokoukávali,

pohledy škodolibě nevraživé človíčkovi zadrženému tuze rádi nastavovali,

jen dáma naše uvědomnělá s kolegou nadhled svůj pověstný udržet si zdárně dokázali,

přemýšlela Vanda docela intenzivně,

proč bych pána nešťastného tohoto odsuzovat měla,

když nevím, jak se mi v budoucnu dařit bude,

proč bych člověka zatracovat měla,

vždyť trestnou činnost žádnou nespáchal,

třebaže život na ulici či nesprávný návyk jiný za pochvalu uznalou rozhodně stát nemůže,

přesto do společnosti patří,

Pavel neodporoval, toleranci její moudře nesmírnou sdílel vskutku chápavě,

soucit její nekonečný za svůj přijmout neváhal,

to už metro kýžené do stanice dorazilo,

cestující včetně našich dvou starých známých spěšně do vagónu nastoupili,

v prostředku dopravním rušná atmosféra vcelku vládla,

jak jinak ostatně, po zaznění komentáře obligátního o ukončení nástupu vlak se okamžitě rozjel,

tentokráte páreček náš delší cestu měl,

až na stanici Hradčanské vystupovat chtěli přátelé naši,

turisté zážitky své cestovní vášnivě komentovali,

ti ochotnější k pomoci cizojačné cestující tuzemské tuze galantně požádali, avšak ve většině vskutku naprosté noblesně odtažití Pražané ani snahu nemívali,

přesto takový jeden pár německy hovořících výletníků mladistvých k našemu Pavlovi cestu našel si,

s jazyky cizími si vždy poradit dokázal, němčinu i angličtinu obstojně vcelku ovládal,

a nejen to, cizince nikdy neodmítal, vždy nesmírně rád návštěvníky tuze cizokrajné místy českými vskutku nádhernými spokojeně prováděl,

a tak se stalo, že mladý pán dotazy turistické mladých Němců zvídavých Vandě své nadšeně tlumočil,

která pak následně místa požadovaná na plánu města dopravním ve voze přilepeném s laskavosti moudrou ukazovala,

Pavel zájemcům natěšeným obraty slovní kolegyně své zpětně do němčiny tlumočil srdečně,

a mladíci za tak vřelou pomoc tuze vděční byli,

závěrem paní dobrosrdečnost svou způsobem nevšedním naprosto,

vřelým velice korunovala,

mladé lidi teutonské k procházce vskutku zajímavé hradu Pražského a malebného okolí jeho líbezně pozvala,

študáci vpravdě zvědaví s potěšením nemalým souhlasili,

jakmile dráha podzemní na stanici Hradčanská zastavila,

lidé se z vlaku do tunelu spolu s výletníky našimi vytrousili nadšeně,

avšak v tunelu tomto neklid nevelký panoval,

početní fanoušci klubu fotbalového tuze známého už na cestě své vydatně připravovali se,

téhož dne totiž velký zápas hoši jejich milovaní odehrát měli,

rtuťovití mladíci a neméně věru emotivní mladice v dresech sparťanských vítězné chorály mužstva svého nejlepšího s hlučností procítěnou zpívali,

tělesnou stabilitu svou s každou láhví směle absolvovanou ztráceli povážlivě,

jeden takový náruživě bavící se mladík po dámě naší moudré a svůdné zároveň dozajista vskutku zatoužil,

nepochodil ovšem, div se nerozplakal zklamáním hlubokým,

výletníci tuze vášniví uspěli i tentokrát,

směle a s přehledem nemalým i tuto překážku mládežnickou zdárně překonali,

po východu na ně ve plné kráse moudré katedrála svatovítská mohutná a pokorná zároveň číhala,

honosný velechrám goticky vystavěný to jest,

a symbolika tuze názorná kultury Karlovy,

prozápadní rovněž, turisté natěšení velice ze všech koutů odlehlých světa převelikého neustále do kostelíku velikého svatovítského s grimasou úcty nesmírné a nadhledu moudře pokorného vstupovali a jiní jej se zážitky vrcholnými na život celý tuze neradi opouštěli,

naše skupinka o studenty cizokrajné doplněna rovněž katedrálu kolosální procítěně prohlédla si,

Vanda moudrostí všudypřítomná ostatním se zážitkem věru nevšedním,

avšak tuze oduševnělým svěřila se,

že v chrámech prostorných takto vždy velice odpočinutě cítila se,

byť nevěřící jest, výletníci ostatní dámě provádějící za pravdu ráčili dát,

dále k hradu Pražskému nedočkavě vydali se,

hrobky králů dávných českých prohlédnout si chtěli,

cestou na prodavačku schopnou nevšedně,

znalostí dostatečnou jazyků světových vyzbrojenou narazili,

zákazníky z konců světa nejrůznějších komunikací nejen v úžas uváděla,

též příkladně citlivě na ně zapůsobit uměla,

skupinka naše v trase své krokem rozvážným,

uznalým, avšak pokračovala, baziliku svatého Jiří ve slohu románském postavenou též prohlédli si,

do katakomb hradu Pražského za doprovodu průvodkyně tuze zajímavé postupovali,

vše důležité si se zájmem náležitým obhlédli,

na cestu zpáteční všichni návštěvníci vydali se,

právě na mostě Karlově rozešli se,

mladí turisté naše výletníky s povděkem nemalým opustili,

přátelé naši ovšem na místě tomto vzácně pozdržet se zatoužili,

zajímavost tuze zvláštní je totiž zaujala věru mimořádně,

kterou tak nedaleko lékařka nadmíru pokorně cituplná věru náhodně spatřila,

malíře nevšedního vskutku velice,

kterak na skice své krásy pražské kouzelné tuze rád znázorňoval,

s přítelem svým mladistvě milým k umělci mírně moudrému se zájmem nesmírným,

s citem nezkrotným nerušeně s klidem věru stoickým přistoupili,

malířský pán tuze laskavý okamžitě do díla aktuálního pustil se,

zákazníci tuze dobře známí nám vůbec dlouho čekat nemuseli,

pravda posléze nesmírně romantický obrázek s tématikou pražských památek tuze hlubokých nadšeně obdrželi,

skromný pán umělec na znamení vděku pokorně uklonil se,

poděkování zaslouženého věru dočkal se,

Vanda s Pavlem svým dále starou částí města směle pokračovali,

knihovnu Klementinum vznešený to svatostánek kultury státu našeho pyšně ukázali si,

Pavel znovu blaženě vzpomínal,

kterak si v bibliotéce tuze proslulé materiály studijní své houževnatě připravoval,

celé dny víkendové vskutku v chrámu moudrém tomto s vzdělaností rádoby potýkal se,

pravda k cíli vytouženému nedopracoval se,

hnedka vedle skvost města tohoto s láskou soucitnou nalezli,

ano pověstné divadlo stavovské tím objektem značným bylo,

základy nutné bezesporu obrozenému jazyku českému v čase trpkém rakouském uměleckou prací svou národní tak zdárně převelice položilo,

přátelé naši drazí ovšem vzpomínky konkrétnější k místu tomuto věčnému dozajista měli,

divadelní představení tamní si Pavel bystře oživil,

které s třídou gymnaziální tuze rád vzhlédl, Sofoklova ' krále Oidipa ',

klasiku náramnou tenkrát mimořádně dávali,

senzačního Láďu Mrkvičku všichni s napětím nesmírným sledovali,

skutečný koncert génia na jevišti, to se nezapomíná,

mladý umělec dojatý liboval si po letech,

Vanda vhodně podotkla, že divadlo pravidelně navštěvuje, cítí tedy totéž,

skvosty další metropole naší v blízkosti samotné jakými divadlo národní,

chrám týnský dvojvěžný či bránu prašnou bezesporu jsou, prošli si,

na oblíbeném náměstí Václavském opět rádi ocitli se,

nápad věru kolosální v tento den výletnický nečekaně zasáhl je,

pověstnou klobásu svatováclavskou dopřát si chtěli,

jeden takový stánek k tomuto přímo dělaný poblíže hotelu Jalta rozprostírá se,

nejen lokální uzeniny pověstné tam tuze rádi podávali,

místo provozovny této páni majitelé dokonale rozlouskli,

přesně uprostřed náměstí tohoto obrovského tuze mnoho příležitostí obchodních vskutku skýtá, než delikatesu tuhle oprávněnou užít stihli,

nepříjemnost věru nemalou ještě podstoupit byli nuceni,

do cesty jim cikánka malá vstoupila,

na pána mladého našeho bez váhání zaměřila se,

o almužničku tuze malinkou docela prosila bez přestání,

Vanda Pavlova okamžitě zbystřila, dobrý pocit z holčičky užadoněné vůbec neměla,

na Pavla svižně otočila se,

aby cikánce nic nedával,

nuže i tentokrát družkou svou poslechl tuze rád,

bleskově si totiž uvědomil, že jej před kapsářkou tuze rafinovanou zachránila,

vzápětí se dáma víceletá do dívenky rozpustilé rázně pustila,

která okamžitě s kraválem neuvěřitelným nohy na ramena vzala,

když porážku svou přesně vycítila,

kolem párečku našeho dvě důchodkyně výstřední právě těžkopádně procházely,

na berlích se odrážely,

právě na Vandu naši se příliš značně soustředili,

pod nosem si stařenky švítořili,

její volbu partnera vůbec přijmout nemínili,

korpulentní dáma babičky k upřímnosti striktně vybídla,

ovšem řečnící ženušky postarší s odmítnutím cynickým pohoršeně odpochodovaly,

Vanda se samým rozlícením nadechla,

soucitný Pavel jí citlivě kolem pasu uchopil,

poté si konečně na lahůdku svou kýženou došli,

stánek proslulý spokojený vcelku solidní pán nadšeně obsluhoval,

už oděv jeho návštěvníky mnohé zaujat uměl,

klobouček mohutný barvy červené neustále na hlavě kulaté zarostlé značně nosíval,

o vytíženost pracovní vždy postaráno míval,

klientelu značnou tuze často a rád uspokojit uměl,

za cenu nákupu zákazníkovi vždy něco jako dárek přidal,

a tak se stalo, že se jeho vlastnosti lidské úspěchem vlastním staly,

a nejen to, jak se na metropolního obchodníčka patří,

též jazyky zahraniční obstojně ovládal,

stánek rovněž turistům západním znamenitě posloužil,

ryze české občerstvení si tito zákazníci pochvalovali výborně,

Pavel s Vandou se trpělivě ke příbytku pánovu přes nehynoucí dav návštěvníků probojovali,

značnou frontu zájemců obezřetně přečkali,

poté dvě klobásky a dvě piva plzeňská objednat si rádoby zatoužili,

pán celý šťastný velice přání panstva vskutku bleskově zařídil,

mladík s kolegyní s občerstvením k blízkému stolku bez židlí spokojeně odebrali se,

blaženě a osvěženě občerstvili se,

pověstnou uzeninu s ještě slavnějším pivečkem plzeňským lahodně vychutnali si,

hlavně paní si okamžik vzácný pro ni nesmírně pochvalovala věru náležitě,

už dlouho jsem si opravdu tak nepochutnala,

cosi tuze nepříjemného se ovšem za pár chvílí přihodilo,

kde se vzala tu se vzala,

před pult obslužný jistá paní postarší se s rozčíleností po tváři nateklou postavila,

jakmile jí pán majitel spatřil,

okamžitě mu zatrnulo, občerstvení paní vůbec nechtěla,

po něčem věru naprosto jiném zatoužila,

naplno přímo od plic na něj spustila,

nemalou řádku závistivých urážek cholericky ze sebe vysypala,

pán se nestačil divit, on že lidi okrádá,

jak ženština rozpustilá před ním právě pravila,

srdečný výraz jeho typický byl ten tam,

tuze statečně bil se jen co je pravda,

práci svou a přístup k ní tak dlouho zaujatě bránil,

rázem dáma zdejší patřičně vydováděná s hlasitým vzlykem hodným nešťastné neurotičky s povykem nesmírným odešla,

a lidé se koukali, s pánem tuze srdečným u obsluhy s respektem nemalým se mladý pán s viditelně přítelkyní rozloučili,

za nedlouho opět ve Vandině příbytku po výletě celodenním s úlevou ocitli se,

přítelkyně Pavla našeho tuze zajímavou nabídku ráda poskytla mu,

aby se u ní natrvalo usadil,

mladý pán příliš dlouho neuvažoval a s povděkem nadmírným souhlasil,

rád změnu nečekanou odsouhlasil, poněvadž vůbec poprvé jistou bytost plemene ženského takto převelice zaujal,

pocitem nadmíru slastným blaženě převelice unášet se nechal, vždyť přál si vždy,

Impressum

Tag der Veröffentlichung: 11.02.2019

Nächste Seite

Seite 1 /