Titova Jugoslávie. Část první (1945-48)
Titova Jugoslávie. Část první (1945-48)
Téma Titovy vlády v poválečné Jugoslávii se mi dlouhodobě jeví jako velmi zajímavé především z pohledu příčin oblíbenosti a autority KSJ (Komunistická strana Jugoslávie), proto jsem si zvolil takové téma eseje. Úkolem je zhodnotit počátky jugoslávského komunistického režimu jak z pohledu předválečných a válečných nutných souvislosti, tak samotné období raného budování socialismu. Článek končí záměrně rokem 1948, abych jednoznačně ukázal tvář jugoslávské komunistické strany, jež aplikovala velmi důsledně sovětizace a současně se snažila o nezávislou zahraniční politiku.
Je nesporné, že komunistický režim v Jugoslávii v letech 1945-91 byl doprovázen jistými atypickými rysy ve vztahu k ostatním komunistickým režimům sovětského bloku. Mezi tyto typické rysy určitě zařadím osobnost, autoritu a popularitu samotného Josipa Broz Tita, kterou si vytvořil partyzánskou válkou a faktem, že komunističtí partyzáni osvobodili Jugoslávii od nacistů a fašistů převážně svými silami. Díky tomu se tento systém těšil velmi silné podpoře širokých vrstev jugoslávské populace. A tato podpora měla svou příčinu v předválečném a válečném vývoji jihoslovanských národů. Podrobnější kauzální analýzou se zabývám níže.
Z pohledu poválečného úspěchu KSJ (Komunistická strana Jugoslávie) nacházím v předválečné Jugoslávii několik prioritních příčin. Zejména v hospodářství, politickém systému a v národnostní politice. Vůbec vytvoření státního celku Království SHS (Srbů, Chorvatů a Slovinců) muselo být zárodkem veškerých problémů. Obyvatelstvo tvořily velmi blízké, ale také velmi vzdálené komunity s odlišnou kulturou, náboženstvími. Pestrou národnostní strukturu doplňovaly dvě silné menšiny (německá a maďarská) a neslovanští Albánci. Nový státní útvar Království SHS, jehož čelním představitelem byl srbský zkušený politik Nikola Pašić, nebyl nic jiného než rozšířené Srbsko. Ti, kdo přáli jugoslávské ideji, ji viděli nebo chtěli vidět pouze ve smyslu Velkého Srbska či Velkého Chorvatska. Také předválečné jihoslovanské politické strany měly jeden zásadní nedostatek. Jediná politická strana, která nebyla založena na národnostním či náboženském základě byla KSJ. Na ukázku uvedu politické strany, které se podílely na moci před druhou světovou válkou. V Srbsku v každém případě zařadíme Radikální stranu Nikoly Pašiće. Tato strana vznikla již ve starém království jako rolnická strana s velmi radikálním (velkosrbským) a demokratickým programem. Příchodem průmyslníků, obchodníků a úředníků se Radikální strana definitivně stala politickým proudem, prosazující zájmy této části srbské elity. Vůdce této politické strany se těšil výrazné podpoře a úctě svých srbských spoluobčanů. Provedl Srbsko útrapami války a okupace. Pro mnoho Srbů tehdy platilo:
„Zna Baja, što radi (Otec ví, co dělá)ii“.
Další politickou stranou koncipovanou na podobném základě byla Demokratická strana. Její významní politici profesor Ljuba Davidović a později Svetozar Pribićević (zastupoval prečanské Srbyiii) byli přesvědčeni, že lze vytvořit jednotný jugoslávský stát shora. Na shromáždění v Sarajevu prohlásil:
Chceme
Impressum
Verlag: BookRix GmbH & Co. KG
Tag der Veröffentlichung: 27.03.2015
ISBN: 978-3-7368-8612-4
Alle Rechte vorbehalten