Začátky

                               Pražské jaro 1968: Počátky (leden, únor, březen 1968)

Pátého ledna 1968 byl zvolen nový první tajemník KSČ. Stal se jím dosavadní vůdce slovenských komunistů Alexander Dubček. Jednalo se o poměrně mladého komunistického politika oproti jeho předchůdci (tehdy mu bylo čtyřicet šest let), který doposud strmě postupoval v hierarchii KSČ a KSS od svého nástupu do jednoznačně politického zaměstnání v roce 1949. Nutno říci, že pro českou společnost to bylo jméno hodně neznámé.

Proč právě Alexander Dubček se stal vůdcem KSČ a Československa v lednu 1968?

Především jeho dosavadní životopisné informace jej řadily mezi vzorné komunistické funkcionáře, tedy předurčené k nejvyšším stranickým a státnickým postům. Řekněme si alespoň základní fakta jeho dosavadního života. Narodil se v rodině dělníka, jednoho z prvních členů čerstvě založené komunistické strany. Světlo světa spatřil v Uhrovci, právě ve stejném domě jako význačný slovenský buditel Ludovít Štúr a mnozí další slovenští vlastenečtí intelektuálové. Skutečně jakoby volba tohoto místa předznamenala Dubčekův život. Dětství strávil Saša příkladně v Sovětském svazu, konkrétně v Kyrgyzii. Rodina Dubčeků odešla dobrovolně budovat socialismus v rámci členství v družstvu „Interhelpo“ právě do země, která se jako první na světě vyznačovala komunistickou vládou jediné strany. Právě zde vznikaly také první krůčky Dubčekova velmi srdečného vztahu k Rusům, neboť rodina pobývala také v ruské části sovětského státu. V městě Gorkij. Mladý Dubček se vyučil strojním zámečníkem. Rodina se vrátila na Slovensko v době začínající druhé světové války. Alexander Dubček společně se svým otcem působil v těchto dobách v ilegální komunistické straně. Po čas slovenského národního povstání se mladý Dubček ukázal jako statečný voják. V těchto bojích byl dvakrát raněn a také padl jeho mladší bratr Július.

V polovině padesátých let, kdy už působil na různých politických funkcích v Trenčíně a Banské Bystrici, byl vyslán do Moskvy na politická a stranická studia jako mladá naděje československého komunistického hnutí. Částečně z důvodu, že od dětství ovládal ruský jazyk. Tamní studia zvládl s vyznamenáním. Politická kariéra Dubčeka po návratu z Moskvy byla typická velmi častými střety s Antonínem Novotným. Zejména kvůli jeho chování vůči slovenským orgánům. Poprvé se oba střetli v souvislosti s československou ústavou z roku 1960. Jejímž výsledkem bylo to, že udělala ze slovenských institucí pouhé překladatele „pražských“ směrnic. Od roku 1958 byl Dubček stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem ÚV KSS.

Zkušenosti, které získal při svém studijním pobytu v SSSR, chtěl aplikovat v československém prostředí. Mám především na mysli rehabilitaci odsouzených slovenských komunistů z počátku padesátých let. Což se mu podařilo ustavením Kolderovy komise, jež se právě zabývala tímto problémem. Prosazoval rehabilitaci Gustáva Husáka a Vladimira Clementise. V té době zastával Dubček funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSS v Bratislavě a od roku 1963 prvního tajemníka ÚV KSS.

Koncem roku 1967 probíhala v nejužším vedení KSČ ostrá kontroverze mezi některými členy ústřední výboru a Antonínem Novotným. Volba Alexandra Dubčeka budoucím prvním tajemníkem československých komunistů byla více méně kompromisem mezi všeobecnými odpůrci vůči Novotnému. Jednalo se jak o české reformátory, tak o slovenské zastánce smířlivější národnostní politiky v Československu.

Tedy Alexander Dubček nebyl příkladem komunistického vůdce NDR Ulbrichta, který vládl své zemi od ustavení komunistického režimu, ani příkladem polského Gomułky, který se stal vládcem své země ihned po příchodu z domácího vězení. Dubček byl příkladem dlouholetého komunisty, který postupně stoupal po stupíncích slovenské a československé komunistické strany. Jeho chvíle měla přijít právě v roce 1968.

Komunisté, kteří s ním přišli do styku, jej popsali jako slušného, upřímného, statečného člověka s vřelým vztahem k Rusům. Když se po „Srpnu“ naplno rozjížděla normalizace, zákonitě vznikla otázka, proč právě byl zvolen a vedl komunistické Československo. Převládl názor u „zdravého jádra“ (zastánců sovětského zásahu) KSČ, že se jednalo o nejsmířlivější variantu. Předchůdce Novotný byl nepřijatelný pro naprostou většinu českých a slovenských funkcionářů.

První aktivity nového vůdce KSČ a státu byly naprosto slučitelné s aktivitami jeho předchůdců. Dubček se sešel s vůdci socialistických států sovětského bloku.

Šestého ledna 1968 přineslo Rudé právo mimo jiné blahopřání ÚV KSSS soudruhu Dubčekovi:

„Drahý soudruhu Dubčeku!

ÚV KSSS Vám srdečně blahopřeje u příležitosti Vašeho zvolení prvním tajemníkem ÚV KSČ.

Z celého srdce Vám soudruhu Dubčeku, přejeme mnoho úspěchů v práci pro blaho československého lidu, v zájmu budování socialismu v Československu, v zájmu veliké věci upevňování přátelství a všestranné spolupráce

Impressum

Verlag: BookRix GmbH & Co. KG

Tag der Veröffentlichung: 07.10.2014
ISBN: 978-3-7368-4564-0

Alle Rechte vorbehalten