Inhalt

Starý Zákon

1. Moj¸í¨ova

1. Moj¸í¨ova 1

1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Bo¸í vzná¨el se nad vodami. 3 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. 4 A viděl Bůh světlo, ¸e bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. 5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. 6 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! 7 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, které¸ jsou pod oblohou, od vod, které¸ jsou nad oblohou. A stalo se tak. 8 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. 9 Řekl také Bůh: Shroma¸ďte se vody, které¸ jsou pod nebem, v místo jedno, a uka¸ se místo suché! A stalo se tak. 10 I nazval Bůh místo suché zemí, shromá¸dění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, ¸e to bylo dobré. 11 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v něm¸ by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. 12 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přiná¨ející ovoce, v něm¸ bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, ¸e to bylo dobré. 13 I byl večer a bylo jitro, den třetí. 14 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. 15 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. 16 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo vět¨í, aby správu dr¸elo nade dnem, a světlo men¨í, aby správu dr¸elo nad nocí; té¸ i hvězdy. 17 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; 18 A aby správu dr¸ela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, ¸e to bylo dobré. 19 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 20 Řekl je¨tě Bůh: Vydejte vody hmyz du¨e ¸ivé v hojnosti, a 21 I stvořil Bůh velryby veliké a v¨elijakou du¨i ¸ivou, hýbající se, kterou¸to v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a v¨eliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, ¸e to bylo dobré. 22 I po¸ehnal jim Bůh, řka: Ploďte¸ se a mno¸te se, a naplňte vody mořské; té¸ ptactvo ať se rozmno¸uje na zemi! 23 I byl večer a bylo jitro, den pátý. 24 Řekl té¸ Bůh: Vydej země du¨i ¸ivou, jednu ka¸dou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. 25 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, té¸ hovada vedlé pokolení jejich, i v¨eliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, ¸e bylo dobré. 26 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu na¨emu, podlé podobenství na¨eho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade v¨í zemí, i nad v¨elikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. 27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Bo¸ímu stvořil jej, mu¸e a ¸enu stvořil je. 28 A po¸ehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďte¸ se a rozmno¸ujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad v¨elikým ¸ivočichem hýbajícím se na zemi. 29 Řekl je¨tě Bůh: Aj, dal jsem vám v¨elikou bylinu, vydávající símě, která¸ jest na tváři v¨í země, a v¨eliké stromoví, (na něm¸ jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. 30 V¨echněm pak ¸ivočichům zemským, i v¨emu ptactvu nebeskému, a v¨emu tomu, co¸ se hýbe na zemi, v čem¸ jest du¨e ¸ivá, v¨elikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. 31 A viděl Bůh v¨e, co¸ učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den ¨estý.

1. Moj¸í¨ova 2

1 A tak dokonána jsou nebesa a země, i v¨ecko vojsko jejich. 2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, které¸ dělal; a odpočinul v den sedmý ode v¨eho díla svého, které¸ byl dělal. 3 I po¸ehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode v¨eho díla svého, které¸ byl stvořil, aby učiněno bylo. 4 Tiť jsou rodové nebes a země, (kdy¸ stvořena jsou v den, v něm¸ učinil Hospodin Bůh zemi i nebe), 5 I ka¸dé chrastiny polní, dříve ne¸ byla na zemi, i v¨eliké byliny polní, prvé ne¸ vzcházela; nebo je¨tě byl ned¨til Hospodin Bůh na zemi, ani¸ byl který člověk, je¨to by dělal zemi. 6 A ani¸ pára vystupovala z země, aby svla¸ovala v¨ecken svrchek země. 7 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí ¸ivota, i byl člověk v du¨i ¸ivou. 8 ¦típil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jeho¸ byl učinil. 9 A vyvedl Hospodin Bůh z země v¨eliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; té¸ strom ¸ivota u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. 10 (A řeka vycházela z Eden, k svla¸ování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky. 11 Jméno jedné Píson, ta obchází v¨ecku zemi Hevilah, kde¸ jest zlato. 12 A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin. 13 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází v¨ecku zemi Chus. 14 A jméno řeky třetí Hiddekel, která¸ teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates). 15 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. 16 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z ka¸dého stromu rajského svobodně jísti bude¨; 17 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umře¨. 18 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, která¸ by při něm byla. 19 (Nebo kdy¸ byl učinil Hospodin Bůh z země v¨elikou zvěř polní, i v¨ecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou du¨i ¸ivou, tak aby jmenována byla. 20 I dal Adam jména v¨echněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a v¨eliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, která¸ by při něm byla.) 21 Proto¸ uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z ¸eber jeho, a to místo vyplnil tělem. 22 A z toho ¸ebra, které¸ vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ¸enu, a přivedl ji k Adamovi. 23 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mu¸atka, nebo z mu¸e vzata jest. 24 Z té příčiny opustí mu¸ otce svého i matku svou, a přídr¸eti se bude man¸elky své, i budou v jedno tělo. 25 Byli pak oba dva nazí, Adam i ¸ena jeho, a nestyděli se.

1. Moj¸í¨ova 3

1 Had pak byl nejchytřej¨í ze v¨ech ¸ivočichů polních, které¸ byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ¸eně: Tak-li¸ jest, ¸e vám Bůh řekl: Nebudete jísti z ka¸dého stromu rajského? 2 I řekla ¸ena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; 3 Ale o ovoci stromu, který¸ jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, ani¸ se ho dotknete, abyste nezemřeli. 4 I řekl had ¸eně: Nikoli nezemřete smrtí! 5 Ale ví Bůh, ¸e v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči va¨e; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. 6 Viduci tedy ¸ena, ¸e dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom ¸ádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i mu¸i svému s sebou, a on jedl. 7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, ¸e jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. 8 A v tom usly¨eli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a ¸ena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. 9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kde¸ jsi? 10 Který¸to řekl: Hlas tvůj sly¨el jsem v ráji a bál jsem se, ¸e jsem nahý; proto¸ skryl jsem se. 11 I řekl Bůh: Kdo¸ť oznámil, ¸e jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něho¸ť jsem jísti zapověděl? 12 I řekl Adam: ´ena, kterou¸ jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. 13 I řekl Hospodin Bůh ¸eně: Co¸ jsi to učinila? I řekla ¸ena: Had mne podvedl, i jedla jsem. 14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: ´e jsi to učinil, zlořečený bude¨ nade v¨ecka hovada a nade v¨ecky ¸ivočichy polní; po bři¨e svém plaziti se bude¨, a prach ¸ráti bude¨ po v¨ecky dny ¸ivota svého. 15 Nad to, nepřátelství polo¸ím mezi tebou a mezi ¸enou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potře¨ jemu patu. 16 ´eně pak řekl: Velice rozmno¸ím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi bude¨ děti, a pod mocí mu¸e tvého bude ¸ádost tvá, a on panovati bude nad tebou. 17 Adamovi také řekl: ´e jsi uposlechl hlasu ¸eny své, a jedl jsi z stromu toho, který¸ť jsem zapověděl, řka: Nebude¨ jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti bude¨ z ní po v¨ecky dny ¸ivota svého. 18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i bude¨ jísti byliny polní. 19 V potu tváři své chléb jísti bude¨, dokavad¸ se nenavrátí¨ do země, poněvad¸ jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátí¨. 20 Dal pak byl Adam jméno ¸eně své Eva, proto ¸e ona byla mátě v¨ech ¸ivých. 21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ¸eně jeho oděv ko¸ený, a přioděl je. 22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; proče¸ nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu ¸ivota, a jedl by, i byl by ¸iv na věky, vy¸eňme jej. 23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z ní¸ vzat byl. 24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu ¸ivota.

1. Moj¸í¨ova 4

1 Adam pak poznal Evu ¸enu svou, která¸to počav¨i, porodila Kaina a řekla: Obdr¸ela jsem mu¸e na Hospodinu. 2 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč. 3 Po mnohých pak dnech stalo se, ¸e obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu. 4 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho. 5 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Proto¸ rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho. 6 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá? 7 Zdali¸ nebude¨ příjemný, bude¨-li dobře činiti? Pakli nebude¨ dobře činiti, hřích ve dveřích le¸í; a pod mocí tvou bude ¸ádost jeho, a ty panovati bude¨ nad ním. 8 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, kdy¸ byli na poli, ¸e povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej. 9 I řekl Hospodin Kainovi: Kde¸ jest Abel bratr tvůj? Který¸ odpověděl: Nevím. Zdali¸ jsem já strá¸ným bratra svého? 10 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země. 11 Proto¸ nyní zlořečený bude¨ i od té země, která¸ otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé. 12 Kdy¸ bude¨ dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem bude¨ na zemi. 13 I řekl Kain Hospodinu: Vět¨íť jest nepravost má, ne¸ aby mi odpu¨těna býti mohla. 14 Aj, vyhání¨ mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, ¸e kdo mne koli nalezne, zabije mne. 15 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně m¨těno bude. Proče¸ vlo¸il Hospodin znamení naKaina, aby ho ¸ádný nezabil, kdo by jej koli nalezl. 16 Tedy od¨ed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden. 17 Poznal pak Kain ¸enu svou, která¸to počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. 18 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha. 19 Vzal sobě pak Lámech dvě ¸eny; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla. 20 I porodila Ada Jábale, který¸ byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích. 21 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec v¨ech hrajících na harfu a nástroje hudebné. 22 A Zilla také porodila Tubalkaina, který¸ byl řemeslník v¨elikého díla od mědi a od ¸eleza. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma. 23 I řekl Lámech ¸enám svým, Adě a Zille: Sly¨te hlas můj, ¸eny Lámechovy, poslouchejte řeči mé, ¸e jsem zabil mu¸e k ráně své a mládence k zsinalosti své. 24 Jestli¸eť sedmnásobně pom¨těno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát. 25 Poznal pak je¨tě Adam ¸enu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kterého¸ zabil Kain. 26 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdá¸ začalo se vzývání jména Hospodinova.

1. Moj¸í¨ova 5

1 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterém¸ stvořil Bůh člověka, ku podobenství Bo¸ímu učinil ho. 2 Mu¸e a ¸enu stvořil je a po¸ehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, kdy¸ stvořeni jsou. 3 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, kdy¸ zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set. 4 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery. 5 A tak bylo v¨ech dnů Adamových, v kterých¸ byl ¸iv, devět set a třidceti let, i umřel. 6 Set pak byl ve stu a pěti letech, kdy¸ zplodil Enosa. 7 A po zplození Enosa ¸iv byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery. 8 I bylo v¨ech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel. 9 Byl pak Enos v devadesáti letech, kdy¸ zplodil Kainana. 10 A po zplození Kainana ¸iv byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery. 11 I bylo v¨ech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel. 12 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, kdy¸ zplodil Mahalaleele. 13 A po zplození Mahalaleele ¸iv byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery. 14 I bylo v¨ech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel. 15 Mahalaleel pak byl v ¨edesáti a pěti letech, kdy¸ zplodil Járeda. 16 A po zplození Járeda ¸iv byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery. 17 I bylo v¨ech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel. 18 Járed pak byl ve stu ¨edesáti a dvou letech, kdy¸ zplodil Enocha. 19 A po zplození Enocha ¸iv byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery. 20 I bylo v¨ech dnů Járedových devět set ¨edesáte a dvě létě, i umřel. 21 Enoch pak byl v ¨edesáti a pěti letech, kdy¸ zplodil Matuzaléma. 22 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery. 23 I bylo v¨ech dnů Enochových tři sta ¨edesáte a pět let. 24 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh. 25 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, kdy¸ zplodil Lámecha. 26 A po zplození Lámecha ¸iv byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery. 27 I bylo v¨ech dnů Matuzalémových devět set ¨edesáte a devět let, i umřel. 28 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, kdy¸ zplodil syna, 29 Jeho¸ jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla na¨eho,od práce rukou na¨ich, kterou¸ máme s zemí, jí¸to zlořečil Hospodin. 30 A ¸iv byl Lámech potom, kdy¸ zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery. 31 I bylo v¨ech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel. 32 A kdy¸ byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

1. Moj¸í¨ova 6

1 Stalo se pak, kdy¸ se počali mno¸iti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily, 2 ´e vidouce synové Bo¸í dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ¸eny ze v¨ech, které¸ oblibovali. 3 Proče¸ řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto ¸e také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let. 4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, kdy¸ vcházeli synové Bo¸í k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteří¸ zdávna byli, mu¸i na slovo vzatí. 5 Ale kdy¸ viděl Hospodin, an se rozmno¸uje zlost lidská na zemi, a ¸e by v¨eliké my¨lení srdce jejich nebylo ne¸ zlé po v¨ecken čas, 6 Litoval Hospodin, ¸e učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém. 7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kterého¸ jsem stvořil, od člověka a¸ do hovada, a¸ do zeměplazu, a¸ i do ptactva nebeského; nebo líto mi, ¸e jsem je učinil. 8 Ale Noé na¨el milost před Hospodinem. 9 Tito jsou příběhové Noé: Noé mu¸ spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé. 10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.) 11 Ale země byla poru¨ena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí. 12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, poru¨ena byla, nebo bylo poru¨ilo v¨eliké tělo cestu svou na zemi. 13 Proto¸ řekl Bůh k Noé: Konec v¨elikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, ji¸ zkazím je s zemí. 14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zdělá¨ v tom korábu, a oklejuje¨ jej vnitř i zevnitř klím. 15 A na tento způsob udělá¨ jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů ¨irokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho. 16 Okno udělá¨ v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavře¨ jej; dvéře také korábu v boku jeho postaví¨, a pokoje spodní, druhé i třetí zdělá¨ v něm. 17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zka¸eno bylo v¨eliké tělo, v něm¸ jest duch ¸ivota pod nebem. Co¸koli bude na zemi, umře. 18 S tebou v¨ak učiním smlouvu svou; a vejde¨ do korábu, ty i synové tvoji, ¸ena tvá i ¸eny synů tvých s tebou. 19 A ze v¨ech ¸ivočichů v¨elikého těla, po dvém z ka¸dého uvede¨ do korábu, abys je ¸ivé zachoval s sebou; samec a samice budou. 20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze v¨elikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z ka¸dého vejdou k tobě, aby ¸ivi zůstali. 21 Ty pak nabeř s sebou v¨eliké potravy, která¸ se jísti mů¸e, a shroma¸ď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu. 22 I učinil Noé podlé v¨eho, jak¸ mu rozkázal Bůh, tak učinil.

1. Moj¸í¨ova 7

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdi¸ ty i v¨ecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. 2 Ze v¨ech hovad čistých vezme¨ sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. 3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby ¸ivé zachováno bylo símě na v¨í zemi. 4 Nebo po dnech je¨tě sedmi já d¨títi budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země v¨elikou podstatu, kterou¸ jsem učinil. 5 Tedy učinil Noé v¨ecko tak, jak¸ mu přikázal Hospodin. 6 (Byl pak Noé v ¨esti stech letech, kdy¸ ta potopa při¨la na zemi.) 7 A proto¸ při¨el Noé a synové jeho, i ¸ena jeho, i ¸eny synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. 8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze v¨eho, co¸ se hýbe na zemi, 9 Po dvém ve¨li k Noé do korábu, samec a samice, tak jak¸ byl rozkázal Bůh Noé. 10 Stalo se pak po sedmi dnech, ¸e vody potopy při¨ly na zemi. 11 Léta ¨estistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne tého¸ měsíce, v ten den protr¸eny jsou v¨ecky studnice propasti veliké, a průduchové nebe¨tí otevříni jsou. 12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. 13 Toho dne v¨el Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, ¸ena Noé, a tři ¸eny synů jeho s ním do korábu. 14 Oni i v¨eliký ¸ivočich podlé pokolení svého, i v¨eliké hovado podlé pokolení svého, a v¨eliký zeměplaz, který¸ se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i v¨eliké ptactvo vedlé pokolení svého, v¨elijací ptáci, v¨ecko, co¸ křídla má, 15 Ve¨li k Noé do korábu, po dvém ze v¨elikého těla, v něm¸ byl duch ¸ivota. 16 A co¸ jich ve¨lo, samec a samice ze v¨elikého těla ve¨li, tak jak¸ byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. 17 A kdy¸ byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmno¸eny jsou vody, a¸ i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. 18 Nebo zmohly se vody a rozmno¸eny jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. 19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, ¸e přikryty jsou v¨ecky hory nejvy¨¨í, které¸ byly pode v¨ím nebem. 20 Patnácte loktů zvý¨í rozmohly se vody, kdy¸ přikryty jsou hory. 21 I umřelo v¨eliké tělo, které¸ se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a ¸ivočichů, i v¨elikého hmyzu, který¸ se plazí po zemi, i ka¸dého člověka. 22 V¨ecko, co¸ mělo dýchání ducha ¸ivota v chřípích svých, ze v¨eho, co¸ bylo na su¨e, pomřelo. 23 A tak vyhladil Bůh v¨elikou podstatu, která¸ byla na tváři země, od člověka a¸ do hovada, a¸ do zeměplazu, a a¸ do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteří¸ s ním byli v korábu. 24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

1. Moj¸í¨ova 8

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i v¨ecky ¸ivočichy a v¨ecka hovada, která¸ byla s ním v korábu; proče¸ uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebe¨tí, a zastaven jest příval s nebe. 3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4 Tak ¸e odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 5 Kdy¸ pak vody odcházely a opadaly a¸ do desátého měsíce, prvního dne tého¸ desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, které¸ byl udělal, 7 Vypustil krkavce. Který¸to vyletuje zase se vracoval, dokud¸ nevyschly vody na zemi. 8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, ji¸-li by opadly vody se svrchku země. 9 Která¸to kdy¸ nena¨la, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po v¨í zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 10 A počekal je¨tě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utr¸ený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, ¸e opadly vody se svrchku země. 12 I čekal je¨tě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, která¸to nevrátila se k němu více. 13 I stalo se ¨estistého prvního léta, v první den měsíce prvního, ¸e vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano ji¸ oschl svrchek země. 14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den tého¸ měsíce oschla země. 15 I mluvil Bůh k Noé, řka: 16 Vyjdi z korábu, ty i ¸ena tvá, a synové tvoji, i ¸eny synů tvých s tebou. 17 V¨ecky ¸ivočichy, kteří¸ jsou s tebou ze v¨elikého těla, tak z ptactva jako z hovad a v¨elikého zeměplazu, který¸ se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a mno¸í se na zemi. 18 I vy¨el Noé a synové jeho, i ¸ena jeho a ¸eny synů jeho s ním; 19 Ka¸dý ¸ivočich, ka¸dý zeměplaza v¨ecko ptactvo, v¨ecko, co¸ se hýbe na zemi, po pokoleních svých vy¨lo z korábu. 20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze v¨ech hovad čistých i ze v¨eho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto ¸e my¨lení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; ani¸ budu více bíti v¨eho, co¸ ¸ivo jest, jako jsem učinil. 22 Nýbr¸ dokavad¸ země trvati bude, setí a ¸eň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

1. Moj¸í¨ova 9

1 Tedy po¸ehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďte¸ se a rozmno¸ujte se, a naplňte zemi. 2 Strach vá¨ a hrůza va¨e buď na v¨eliký ¸ivočich země, a na v¨ecko ptactvo nebeské. V¨ecko, co¸ se hýbe na zemi, a v¨ecky ryby mořské v ruce va¨e dány jsou. 3 V¨ecko, co¸ se hýbe a jest ¸ivo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to v¨ecko. 4 A v¨ak masa s du¨í jeho, která¸ jest krev jeho, nebudete jísti. 5 A zajisté krve va¨í, du¨í va¨ich vyhledávati budu; z rukou ka¸dého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky ka¸dého bratra jeho budu vyhledávati du¨e člověka. 6 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka. 7 Vy pak ploďte a mno¸te se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmno¸eni buďte na ní. 8 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka: 9 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem va¨ím po vás, 10 A se v¨elikou du¨í ¸ivou, která¸ jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze v¨ech ¸ivočichů zemských, kteří¸ jsou s vámi, ode v¨ech, kteří¸ vy¨li z korábu, a¸ do v¨elikého ¸ivočicha zemského. 11 Proto¸ utvrzuji smlouvu svou s vámi, ¸e nebude vyhlazeno více v¨eliké tělo vodami potopy; ani¸ bude více potopa k zka¸ení země. 12 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, které¸ já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi v¨elikou du¨í ¸ivou, která¸ jest s vámi, po v¨ecky věky. 13 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. 14 A budeť, kdy¸ uvedu mračný oblak nad zemí, a uká¸e se duha na oblaku, 15 ´e se rozpomenu na smlouvu svou, která¸ jest mezi mnou a mezi vámi a mezi v¨elikou du¨í ¸ivou v ka¸dém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily v¨eliké tělo. 16 Nebo kdy¸ bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi v¨elikou du¨í ¸ivou v ka¸dém těle, které¸ jest na zemi. 17 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterou¸ jsem utvrdil mezi sebou a mezi v¨elikým tělem, které¸ jest na zemi. 18 Byli pak synové Noé, kteří¸ vy¨li z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. 19 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po v¨í zemi. 20 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice. 21 A pije víno, opil se, a obna¸il se u prostřed stanu svého. 22 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. 23 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, který¸to oba polo¸ili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli. 24 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mlad¨í. 25 I řekl: Zlořečený Kanán, slu¸ebník slu¸ebníků bude bratřím svým. 26 Řekl také: Po¸ehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán slu¸ebníkem jejich. 27 Roz¨iři¸ Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán slu¸ebníkem jejich. 28 ´iv pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let. 29 A tak bylo v¨ech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.

1. Moj¸í¨ova 10

1 Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jim¸ se tito synové zrodili po potopě. 2 Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Me¨ech, a Tiras. 3 Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma. 4 Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim. 5 Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, ka¸dý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých. 6 Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán. 7 A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan. 8 Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi. 9 To byl silný lovec před Hospodinem; proto¸ se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem. 10 Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear. 11 Z země té vy¨el do Assur, kde¸to vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále, 12 A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké. 13 Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim, 14 A Fetruzim, a Chasluim, (odkud¸ po¨li Filistin¨tí) a Kafturim. 15 Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het, 16 A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea, 17 A Hevea, a Aracea, a Sinea, 18 A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských. 19 A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, kdy¸ jde¨ k Gerar a¸ do Gázy; a odtud kdy¸ jde¨ k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim a¸ do Lázy. 20 Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. 21 Semovi také, otci v¨ech synů Heber, bratru Jáfeta star¨ího zrozeni jsou synové. 22 A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram. 23 Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas. 24 Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera. 25 Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, proto ¸e za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan. 26 Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe, 27 A Adoráma, a Uzala, a Dikla, 28 A Obale, a Abimahele, a Sebai, 29 A Ofira, a Evila, a Jobaba; v¨ickni ti jsou synové Jektanovi. 30 A bylo bydlení jejich od Mesa, kdy¸ jde¨ k Sefar hoře na východ slunce. 31 Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. 32 Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě.

1. Moj¸í¨ova 11

1 Byla pak v¨ecka země jazyku jednoho a řeči jedné. 2 I stalo se, kdy¸ se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. 3 A řekli jeden druhému: Nu¸e, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna. 4 Nebo řekli: Nu¸e, vystavějme sobě město a vě¸i, její¸ by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po v¨í zemi. 5 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a vě¸i, kterou¸ stavěli synové lid¨tí. 6 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden v¨echněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, co¸ umínili dělati. 7 Proto¸ sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl. 8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po v¨í zemi; i přestali stavěti města toho. 9 Proto¸ nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk v¨í země; a odtud rozptýlil je Hospodin po v¨í zemi. 10 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, kdy¸ byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě. 11 A byl ¸iv Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery. 12 Arfaxad pak ¸iv byl pět a třidceti let, a zplodil Sále. 13 A po zplození Sále ¸iv byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. 14 Sále také ¸iv byl třidceti let, a zplodil Hebera. 15 A ¸iv byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. 16 ´iv pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega. 17 A ¸iv byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery. 18 Peleg pak ¸iv byl třidceti let, a zplodil Réhu. 19 A ¸iv byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery. 20 Réhu také ¸iv byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga. 21 A po zplození Sáruga ¸iv byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery. 22 ´iv pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora. 23 A byl ¸iv Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery. 24 Náchor pak ¸iv byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre. 25 A ¸iv byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery. 26 ´iv pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana. 27 Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. 28 Umřel pak Háran prvé ne¸ Táre otec jeho v zemi narození svého, toti¸ v Ur Kaldejských. 29 I zpojímali sobě ¸eny Abram a Náchor; jméno ¸eny Abramovy Sarai, a jméno ¸eny Náchorovy Melcha, dcera Háranova, který¸ byl otec Melchy a Jeschy. 30 Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí. 31 I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ¸enu Abrama syna svého, a vy¨li spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a při¨li a¸ do Cháran, a bydlili tam. 32 A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.

1. Moj¸í¨ova 12

1 Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterou¸ uká¸i tobě. 2 A učiním tě v národ veliký, a po¸ehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a bude¨ po¸ehnání. 3 Po¸ehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano po¸ehnány budou v tobě v¨ecky čeledi země. 4 I vy¨el Abram, tak jak¸ mu byl mluvil Hospodin, a ¨el s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, kdy¸ vy¨el z Cháran.) 5 A vzal Abram Sarai man¸elku svou, a Lota syna bratra svého, a v¨ecko zbo¸í své, kterého¸ nabyli, i du¨e, kterých¸ dosáhli v Cháran. A vy¨ed¨e, brali se do země Kananejské, a¸ i při¨li do ní. 6 I pro¨el Abram tu zemi a¸ k místu Sichem, to jest a¸ k rovině More. A tehdá¸ Kananej¨tí byli v zemi. 7 I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, který¸ se byl ukázal jemu. 8 A odtud podal se k hoře, která¸ le¸í na východ od Bethel, kde¸to rozbil stan svůj, tak ¸e mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo. 9 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni. 10 Byl pak hlad v té zemi; proto¸ sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi. 11 I stalo se, ¸e kdy¸ přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai man¸elce své: Aj, nyní znám, ¸e jsi ¸ena krásné tváři. 12 A stane se, ¸e kdy¸ tě uzří Egypt¨tí, řeknou: To jest man¸elka jeho; i zabijí mne, tebe pak ¸ivé nechají. 13 Prav medle, ¸e jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a ¸iva zůstala du¨e má pro tebe. 14 I stalo se, kdy¸ v¨el Abram do Egypta, viděli Egypt¨tí ¸enu, ¸e krásná byla náramně. 15 A vidouce ji kní¸ata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest ¸ena do domu Faraonova. 16 Který¸to i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i slu¸ebníky a děvky, té¸ oslice a velbloudy. 17 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai man¸elku Abramovu. 18 Proto¸ povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Proče¸s mi neoznámil, ¸e ona man¸elka tvá jest? 19 Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ¸enu. Proto¸ nyní, teď má¨ man¸elku svou, vezmi a jdi. 20 I poručil o něm Farao mu¸ům, a propustili ho, i man¸elku jeho i v¨ecko, co¸ měl.

1. Moj¸í¨ova 13

1 Vstoupil tedy Abram z Egypta on i ¸ena jeho i v¨ecko, co¸ měl, a Lot s ním, ku poledni. 2 (Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato.) 3 A ¨el cestami svými od poledne a¸ do Bethel, a¸ k místu tomu, kde¸ prvé byl stánek jeho, mezi Bethel a Hai, 4 K místu oltáře, který¸ tam byl prvé vzdělal, kde¸to vzýval Abram jméno Hospodinovo. 5 Také i Lot, který¸ s Abramem chodil, měl ovce a voly i stany. 6 A nemohla jim země postačovati, aby spolu bydlili, proto ¸e zbo¸í jich bylo veliké, tak ¸e nemohli spolu bydliti. 7 Odkud¸ vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova; nebo Kananej¨tí a Ferezej¨tí tehdá¸ bydlili v zemi té. 8 Řekl tedy Abram k Lotovi: Nech¸ť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvad¸ mu¸i bratří jsme. 9 Zdali¸ není před tebou v¨ecka země? Odděl se, prosím, ode mne. Půjde¨-li na levo, já na pravo se dr¸eti budu; pakli půjde¨ na pravo, na levo se dr¸eti budu. 10 Pozdvih tedy Lot očí svých, spatřil v¨ecku rovinu vůkol Jordánu, která¸ před tím, ne¸ Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru, v¨ecka a¸ k Ségor svla¸ována byla, jako zahrada Hospodinova, a jako země Egyptská. 11 I zvolil sobě Lot v¨ecku rovinu Jordánskou, a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého. 12 Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, podav stanů a¸ k Sodomě. 13 Lidé pak Sodom¨tí byli zlí, a hří¨níci před Hospodinem velicí. 14 I řekl Hospodin Abramovi, kdy¸ se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na něm¸ jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ. 15 Nebo v¨ecku zemi, kterou¸ vidí¨, tobě dám a semeni tvému a¸ na věky. 16 A rozmno¸ím símě tvé jako prach země; nebo jestli¸e kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude. 17 Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na ¨íř její; nebo tobě ji dám. 18 Tedy Abram hnuv se s stanem, při¨el a bydlil v rovinách Mamre, které¸ jsou při Hebronu, kde¸to vzdělal oltář Hospodinu.

1. Moj¸í¨ova 14

1 Stalo se pak ve dnech těch, ¸e Amrafel král Sinearský, Arioch král Elasarský, Chedorlaomer král Elamitský, a Thádal král Goimský, 2 Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému, a proti Bersovi králi Gomorskému, a Senábovi králi Adamatskému, a Semeberovi králi Seboimskému, a králi Bélamskému, to jest Ségorskému. 3 V¨ickni tito sjeli se do údolí Siddim, to jest ji¸ moře solné. 4 Dvanácte let slou¸ili Chedorlaomerovi, třináctého pak léta zprotivili se. 5 Proto¸ léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové, kteří¸ byli s ním, a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských, a Zuzimské v Cham, a Eminské na rovinách Kariataimských, 6 A Horejské na hoře jich Seir, a¸ k rovině Fáran, která¸ le¸í nad pou¨tí. 7 A vracejíce se, přitáhli k En Misfat, která¸ ji¸ jest Kádes, a pohubili v¨ecku krajinu Amalechitského, také i Amorejského, bydlícího v Hasesontamar. 8 Proto¸ vytáhl král Sodomský, a král Gomorský, a král Adamatský, a král Seboimský, a král Bélamský, to jest Ségorský, a s¨ikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim, 9 Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému, a Thádalovi králi Goimskému, a Amrafelovi králi Sinearskému, i Ariochovi králi Elasarskému, čtyři králové proti pěti. 10 (V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých.) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský, padli tam; a kteří pozůstali, utekli na hory. 11 A pobrav¨e v¨ecko zbo¸í Sodomských a Gomorských, a v¨ecky potravy jich, odtáhli. 12 Vzali také Lota, a zbo¸í jeho, syna bratra Abramova, a odjeli; nebo on bydlil v Sodomě. 13 Při¨el pak jeden, který¸ byl utekl, a zvěstoval Abramovi Hebrejskému, který¸ tehdá¸ bydlil v rovinách Mamre Amorejského, bratra E¨kolova a bratra Anerova; nebo ti měli smlouvu s Abramem. 14 Usly¨ev tedy Abram, ¸e by zajat byl bratr jeho, vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených slu¸ebníků tři sta a osmnácte, a honil je a¸ k Dan. 15 A odděliv se, připadl na ně v noci, on i slu¸ebníci jeho, a porazil je; a stihal je a¸ k Chobah, které¸ le¸í na levo Dama¨ku. 16 I odjal zase v¨ecko zbo¸í; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl, ano i ¸eny a lid. 17 Tedy vy¨el král Sodomský proti němu, kdy¸ se navracoval od pobití Chedorlaomera a králů, kteří¸ byli s ním, k údolí Sáveh, které¸ jest údolí královské. 18 Melchisedech také král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného nejvy¨¨ího. 19 I po¸ehnal mu a řekl: Po¸ehnaný Abram Bohu silnému nejvy¨¨ímu, který¸ vládne nebem a zemí; 20 A po¸ehnaný Bůh silný nejvy¨¨í, který¸ dal nepřátely tvé v ruce tvé. I dal mu Abram desátky ze v¨ech věcí. 21 Král pak Sodomský řekl Abramovi: Dej mi lid, a zbo¸í vezmi sobě. 22 I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvy¨¨ímu, který¸ vládne nebem i zemí, 23 ´e nevezmu od niti a¸ do řeménka obuvi ze v¨ech věcí, které¸ jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama, 24 Kromě toliko toho, co¸ snědli bojovníci, a dílu mu¸ů, kteří¸ se mnou ¨li, toti¸ Aner, E¨kol a Mamre; oni nechať vezmou díl svůj.

1. Moj¸í¨ova 15

1 Kdy¸ pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká. 2 Jemu¸to řekl Abram: Panovníče Hospodine, co¸ mi dá¨, poněvad¸ já scházím bez dětí, a ten, jemu¸ zanechám domu svého, bude Dama¨ský Eliezer? 3 Řekl je¨tě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem. 4 A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale který¸ vyjde z ¸ivota tvého, ten dědicem tvým bude. 5 I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédni¸ nyní k nebi, a sečti hvězdy, bude¨-li je v¨ak moci sčísti? Řekl mu je¨tě: Tak bude símě tvé. 6 I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost. 7 (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, který¸ jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství. 8 I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, ¸e ji dědičně obdr¸ím? 9 I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko. 10 Který¸to vzav ty v¨ecky věci, zroztínal je na poly, a rozlo¸il na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal. 11 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl. 12 I stalo se, kdy¸ slunce zapadalo, ¸e dřímota tě¸ká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej). 13 Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, ¸e pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v slu¸bu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let. 14 V¨ak národ, jemu¸ slou¸iti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbo¸ím. 15 Ty pak půjde¨ k otcům svým v pokoji; a pohřben bude¨ v starosti dobré. 16 A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť je¨tě není doplněna nepravost Amorejských. 17 I stalo se, kdy¸ zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, která¸ ¨la mezi díly těmi. 18 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské a¸ do řeky té veliké, řeky Eufraten: 19 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské, 20 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské, 21 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.

1. Moj¸í¨ova 16

1 Sarai pak man¸elka Abramova jemu nerodila; a měla děvku Egyptskou, jménem Agar. 2 I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel ¸ivot můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai. 3 Tedy vzav¨i Sarai man¸elka Abramova Agar Egyptskou děvku svou, po desíti letech, jak¸ bydliti počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi mu¸i svému za ¸enu. 4 I v¨el k Agar, která¸to počala. Viduci pak ona, ¸e počala, zlehčila sobě paní svou. 5 I řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen; já jsem dala děvku svou v lůno tvé, která¸to viduci, ¸e počala, zlehčila mne sobě. Sudi¸ Hospodin mezi mnou a mezi tebou. 6 I řekl Abram k Sarai: Aj, děvka tvá v moci tvé; učiň s ní, co¸ť se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai, a ona utekla od ní. 7 Na¨el ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na pou¨ti, u studnice té, která¸ jest při cestě Sur. 8 A řekl: Agar, děvko Sarai, odkud jde¨, a kam se béře¨? I řekla: Od tváři Sarai paní své já utíkám. 9 Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své, a pokoř se pod ruku její. 10 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmno¸ím símě tvé, ani¸ bude moci sečteno býti pro mno¸ství. 11 Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudí¸ porodí¨ syna, a nazůve¨ jméno jeho Izmael; nebo usly¨el Hospodin trápení tvé. 12 Budeť pak lítý člověk; ruce jeho proti v¨echněm, a ruce v¨ech proti němu; a před tváří v¨ech bratří svých bydliti bude. 13 I nazvala Agar jméno Hospodinovo, který¸ mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; nebo řekla: Zdali¸ teď také nevidím po tom, který¸ mne viděl? 14 Proto¸ nazvala studnici tu studnicí ´ivého vidoucího mne. Aj, ta jest mezi Kádes a Barad. 15 Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kterého¸ porodila Agar, Izmael. 16 Abram pak byl v osmdesáti ¨esti letech, kdy¸ mu porodila Agar Izmaele.

1. Moj¸í¨ova 17

1 Kdy¸ pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný v¨emohoucí; chodi¸ ustavičně přede mnou a budi¸ dokonalým. 2 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmno¸ím tě náramně velmi. 3 Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka: 4 Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a bude¨ otcem národů mnohých. 5 Ani¸ více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě. 6 A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a roz¨ířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou. 7 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, toti¸ abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě. 8 Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v ní¸to obývá¨ pohostinu, v¨ecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem. 9 Řekl je¨tě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati bude¨ smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých. 10 Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, které¸ ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi ka¸dý pohlaví mu¸ského. 11 Obře¸ete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi. 12 Ka¸dý tedy pohlaví mu¸ského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech va¨ich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jen¸ není z semene tvého. 13 Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle va¨em za smlouvu věčnou. 14 Neobřezaný pak pacholík, který¸ by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude du¨e ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zru¨il. 15 Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai man¸elce své nebude¨ říkati Sarai, ale Sára bude jméno její. 16 Nebo po¸ehnám jí a dámť z ní syna; po¸ehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou. 17 Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí? 18 I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael ¸iv byl před tebou! 19 Jemu¸to řekl Bůh: Nýbr¸ Sára man¸elka tvá porodí tobě syna, a nazůve¨ jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm. 20 Také o Izmaele usly¨el jsem tě; a aj, po¸ehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmno¸ím ho náramně velmi; dvanáctero kní¸at zplodí, a roz¨ířím jej v národ veliký. 21 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kterého¸ť porodí Sára po roce, při tomto času. 22 A kdy¸ dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama. 23 Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i v¨ecky zrozené v domě svém, i v¨ecky koupené za stříbro své, ka¸dého, kdo¸ byl pohlaví mu¸ského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jak¸ s ním Bůh mluvil. 24 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, kdy¸ obřezáno bylo tělo neobřízky jeho. 25 Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, kdy¸ obřezáno bylo tělo neobřízky jeho. 26 Jednoho a tého¸ dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho. 27 I v¨ickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním.

1. Moj¸í¨ova 18

1 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, kdy¸ veliké horko na den bylo. 2 A kdy¸ pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři mu¸i stáli naproti němu. Které¸to jak¸ uzřel, bě¸el jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se a¸ k zemi. 3 A řekl: Pane můj, jestli¸e jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej slu¸ebníka svého. 4 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem. 5 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvad¸ mimo slu¸ebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jak¸ jsi mluvil. 6 Tedy pospí¨il Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spě¨ně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů. 7 Abraham pak bě¸el k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal slu¸ebníku, který¸to pospí¨il připraviti je. 8 Potom vzav másla a mléka, i tele, které¸ připravil, polo¸il před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli. 9 Řekli pak jemu: Kde jest Sára man¸elka tvá? Který¸to odpověděl: Teď v stanu. 10 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času ¸ivota, a aj, syna míti bude Sára man¸elka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, které¸ byly za ním. 11 Abraham pak i Sára byli staří a se¨lého věku, a přestal byl Sáře běh ¸enský. 12 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv kdy¸ jsem se sstarala, v rozko¨e se vydám? A je¨tě i pán můj se sstaral. 13 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdali¸ opravdu je¨tě roditi budu, a já se sstarala? 14 Zdali¸ co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času ¸ivota, a Sára bude míti syna. 15 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se. 16 Tedy vstav¨e odtud mu¸i ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak ¨el s nimi, aby je provodil. 17 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, co¸ dělati budu? 18 Poněvad¸ Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a po¸ehnáni budou v něm v¨ickni národové země. 19 Nebo znám jej; proto¸ přiká¸e synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, co¸ mu zaslíbil. 20 I řekl Hospodin: Proto ¸e rozmno¸en jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich ¸e obtí¸en jest náramně: 21 Sstoupím ji¸ a pohledím, jestli¸e podle křiku jejich, který¸ při¨el ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím. 22 A obrátiv¨e se odtud mu¸i, ¨li do Sodomy; Abraham pak je¨tě stál před Hospodinem. 23 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladí¨ spravedlivého s bezbo¸ným? 24 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubí¨, a neodpustí¨ místu pro padesáte spravedlivých, kteří¸ jsou v něm? 25 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbo¸ným; takť by byl spravedlivý jako bezbo¸ný. Odstup to od tebe; zdali¸ soudce v¨í země neučiní soudu? 26 I řekl Hospodin: Jestli¸e naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím v¨emu tomu místu pro ně. 27 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel. 28 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazí¨ pro těch pět v¨ecko město? I řekl: Nezahladím, jestli¸e najdu tam čtyřidceti pět. 29 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti. 30 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, ¸e mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestli¸e naleznu tam třidceti. 31 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti. 32 Řekl je¨tě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestli¸e jednou je¨tě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset. 33 I od¨el Hospodin, kdy¸ dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému.

1. Moj¸í¨ova 19

1 Při¨li pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Které¸to kdy¸ uzřel, vstav, ¨el jim v cestu a sklonil se tváří a¸ k zemi. 2 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu slu¸ebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici. 3 Ale kdy¸ on je velmi nutil, obrátiv¨e se k němu, ve¨li do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli. 4 Prvé pak ne¸ lehli, mu¸i města toho, mu¸i Sodom¨tí, osuli se vůkol domu toho, od mladého a¸ do starého, v¨ecken lid odev¨ad. 5 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti mu¸i, kteří¸ při¨li k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme. 6 I vy¨el k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře. 7 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého. 8 Aj, mám teď dvě dcery, které¸to nepoznaly mu¸e; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mu¸ům těmto nic nečiňte, poněvad¸ ve¨li pod stín střechy mé. 9 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, ne¸ jim. I obořili se násilně na mu¸e toho, toti¸ na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře. 10 Tedy mu¸i ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli. 11 A ty mu¸e, kteří¸ byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmen¨ího a¸ do největ¨ího, tak ¸e ustali, hledajíce dveří. 12 I řekli mu¸i k Lotovi: Má¨-li je¨tě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i v¨ecko, co¸ má¨ v městě, vyveď z místa tohoto. 13 Nebo zkazíme místo toto, proto ¸e se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je. 14 Vy¨ed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteří¸ ji¸ měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by ¸ertoval. 15 A kdy¸ zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ¸enu svou a dvě dcery své, které¸ tu jsou, abys nezahynul v pomstě města. 16 A kdy¸ prodléval, chopili mu¸i ruku jeho, a ruku ¸eny jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem. 17 A stalo se, kdy¸ je vedli ven, řekl jeden: Zachovej¸ ¸ivot svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na v¨í této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul. 18 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji. 19 Aj, nyní nalezl slu¸ebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, které¸ jsi učinil se mnou, kdy¸ jsi zachoval du¨i mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych. 20 Hle, teď jest toto město blízko, do něho¸ bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; v¨ak pak neveliké jest, a ¸iva bude du¨e má. 21 I řekl k němu: Aj, usly¨el jsem ¸ádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o něm¸ jsi mluvil. 22 Pospě¨i¸, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničeho¸, dokud¸ tam nedojde¨. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor. 23 Slunce vzcházelo nad zemi, kdy¸ Lot v¨el do Ségor. 24 A Hospodin d¨til na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe. 25 A podvrátil ta města i v¨ecku tu rovinu, v¨ecky také obyvatele těch měst, i v¨ecko, co¸ roste z země. 26 I ohlédla se ¸ena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný. 27 Vstav pak Abraham ráno, pospí¨il k místu tomu, kde¸ byl stál před Hospodinem. 28 A pohleděv k Sodomě a Gomoře,i na v¨ecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice. 29 Stalo se tedy, kdy¸ kazil Bůh města té roviny, ¸e se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, kdy¸ podvracel města, v nich¸ bydlil Lot. 30 Potom vy¨el Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými. 31 I řekla prvorozená k mlad¨í: Otec ná¨ jest ji¸ starý, a není ¸ádného mu¸e na zemi, je¨to by v¨el k nám podlé obyčeje v¨í země. 32 Poď, dejme píti otci na¨emu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce na¨eho símě. 33 I daly píti otci svému vína té noci; a v¨ed¨i prvorozená, spala s otcem svým, který¸to necítil, ani kdy¸ lehla, ani kdy¸ vstala. 34 Nazejtří pak řekla prvorozená k mlad¨í: Aj, spala jsem včerej¨í noci s otcem svým; dejme mu píti vína je¨tě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce na¨eho. 35 I daly píti je¨tě té noci otci svému vína; a vstala ta mlad¨í, a spala s ním; on pak necítil, ani kdy¸ ona lehla, ani kdy¸ vstala. 36 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého. 37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských a¸ do dne¨ního dne. 38 I mlad¨í také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských a¸ do dne¨ního dne.

1. Moj¸í¨ova 20

1 Odtud bral se Abraham do země polední, aby bydlil mezi Kádes a Sur; i byl pohostinu v Gerar; 2 Kde¸to pravil Abraham o Sáře man¸elce své: Sestra má jest. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru. 3 Ale při¨ed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci, řekl jemu: Aj, ty ji¸ umře¨ pro ¸enu, kterou¸ jsi vzal, poněvad¸ jest vdaná za mu¸e. 4 Abimelech pak nepřiblí¸il se k ní; proto¸ řekl: Pane, zda¸ také spravedlivý národ zabije¨? 5 Zdali¸ mi sám nepravil: Sestra má jest? A ona té¸ pravila: Bratr můj jest. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to. 6 I řekl jemu Bůh ve snách: Jáť také vím, ¸e v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdr¸el jsem tě, abys nezhře¨il proti mně; proto¸ nedalť jsem se jí dotknouti. 7 Nyní tedy, navrať ¸enu mu¸i tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a ¸iv bude¨. Pakli jí nenavrátí¨, věz, ¸e smrtí umře¨ ty i v¨ecko, co¸ tvého jest. 8 A vstav Abimelech ráno, svolal v¨ecky slu¸ebníky své, a vypravoval v¨ecka slova ta v u¨i jejich. I báli se ti mu¸i velmi. 9 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhře¨il proti tobě, ¸e jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čeho¸ jsi učiniti neměl. 10 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, ¸es takovou věc učinil? 11 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě ¸e není bázně Bo¸í na místě tomto, a zabijí mne pro ¸enu mou. 12 A také v pravdě jest sestra má, dcera otce mého, v¨ak ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za man¸elku. 13 Kdy¸ pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiní¨: Na ka¸dém místě, kam¸ půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest. 14 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, slu¸ebníky také a děvky, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru man¸elku jeho. 15 A řekl Abimelech: Aj, země má před tebou; kde¸ť se koli příhodné býti vidí, tu přebývej. 16 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, onť jest tobě zástěrou očí u v¨ech, kteří¸ jsou s tebou. A v¨emi těmito věcmi Sára poučena byla. 17 I modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha, a ¸enu jeho, a děvky jeho; i rodily. 18 Nebo byl zavřel Hospodin ka¸dý ¸ivot ¸enský v domě Abimelechově, pro Sáru man¸elku Abrahamovu.

1. Moj¸í¨ova 21

1 Nav¨tívil pak Hospodin Sáru, tak jak¸ byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jako¸ byl mluvil. 2 Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, který¸ předpověděl Bůh. 3 A nazval Abraham jméno syna svého, který¸ se mu narodil, jeho¸ porodila Sára, Izák. 4 A obřezal Abraham syna svého Izáka, kdy¸ byl v osmi dnech, tak jak¸ mu byl přikázal Bůh. 5 Byl pak Abraham ve stu letech, kdy¸ se mu narodil Izák syn jeho. 6 I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli usly¨í, radovati se bude spolu se mnou. 7 A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, ¸e bude Sára děti kojiti? A v¨ak jsem porodila syna v starosti jeho. 8 I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v něm¸ ostaven byl Izák. 9 Viděla pak Sára, ¸e syn Agar Egyptské, kterého¸ porodila Abrahamovi, jest posměvač. 10 I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem. 11 Ale Abraham velmi tě¸ce nesl tu řeč, pro syna svého. 12 I řekl Bůh Abrahamovi: Nestě¸uj sobě o dítěti a o děvce své; co¸koli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě. 13 A v¨ak i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest. 14 Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vlo¸il na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Která¸to ode¨la a chodila po pou¨ti Bersabé. 15 A kdy¸ nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem. 16 A od¨ed¨i, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z luči¨tě dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvih¨i hlasu svého, plakala. 17 I usly¨el Bůh hlas dítěte; a anděl Bo¸í s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh usly¨el hlas dítěte z místa, na kterém¸ jest. 18 Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je. 19 A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I ¨la a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě. 20 A Bůh byl s dítětem, které¸to zrostlo a bydlilo na pou¨ti, a byl z něho střelec. 21 Bydlil pak na pou¨ti Fáran; i vzala mu matka jeho ¸enu z země Egyptské. 22 Stalo se pak toho času, ¸e mluvil Abimelech a Fikol, kní¸e vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve v¨ech věcech, které¸ ty činí¨. 23 Proto¸ nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestli¸e mi sklamá¨, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, které¸ jsem já učinil s tebou, i ty ¸e učiní¨ se mnou a s zemí, v ní¸ jsi byl pohostinu. 24 I řekl Abraham: A já přisáhnu. 25 (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterou¸ mu mocí odjali slu¸ebníci Abimelechovi. 26 I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a ani¸ jsi ty mi oznámil, ani¸ jsem já také co sly¨el, a¸ dnes.) 27 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a ve¨li oba dva v smlouvu. 28 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlá¨ť. 29 I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, které¸ jsi postavil obzvlá¨ť? 30 Odpověděl: ´e sedm těch jehnic vezme¨ z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, ¸e jsem kopal studnici tuto. 31 Proče¸ nazváno jest to místo Bersabé, ¸e tu oba dva přisáhli. 32 A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kní¸e vojska jeho, navrátili se do země Filistinské. 33 I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného. 34 A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.

1. Moj¸í¨ova 22

1 Kdy¸ pakty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Který¸to odpověděl: Teď jsem. 2 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kterého¸ miluje¨, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o ní¸ povím tobě. 3 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva slu¸ebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o něm¸ pověděl mu Bůh. 4 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka. 5 A řekl Abraham slu¸ebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám. 6 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vlo¸il je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I ¨li oba spolu. 7 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Který¸ odpověděl: Co chce¨, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kde¸ hovádko k zápalné oběti? 8 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné,synu můj. A ¨li předce oba spolu. 9 A kdy¸ při¨li k místu, o něm¸ mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vlo¸il ho na oltář na dříví. 10 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého. 11 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Který¸to odpověděl: Aj, já. 12 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, ani¸ mu co čiň; neboť jsem ji¸ poznal, ¸e se Boha bojí¨, kdy¸ jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. 13 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I ¨el Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého. 14 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkud¸ říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se. 15 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, 16 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvad¸ jsi učinil tu věc, ¸e jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: 17 Po¸ehnám velmi tobě, a velice rozmno¸ím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, který¸ jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. 18 Ano po¸ehnáni budou v semeni tvém v¨ickni národové země, proto ¸e jsi uposlechl hlasu mého. 19 Tedy navrátil se Abraham k slu¸ebníkům svým; a vstav¨e, ¨li spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé. 20 A kdy¸ se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému: 21 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova; 22 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele. 23 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu. 24 Ale i ¸enina jeho, její¸ jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu.

1. Moj¸í¨ova 23

1 ´iva pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta ¸ivota Sáry. 2 A umřela v městě Arbe, které¸ slove Hebron, v zemi Kananejské. I při¨el Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí. 3 Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka: 4 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své. 5 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu: 6 Sly¨ nás, pane milý! Kní¸e Bo¸í jsi u prostřed nás, v nejpředněj¨ích hrobích na¨ich pochovej mrtvého svého; ¸ádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého. 7 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, toti¸ synům Het. 8 A mluvil s nimi, řka: Jestli¸e se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, sly¨te mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar, 9 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterou¸ má na konci pole svého; za slu¨né peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu. 10 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede v¨emi, kteří¸ vcházejí do brány města jeho, řka: 11 Nikoli, pane můj, ale sly¨ mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, která¸ na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovej¸ mrtvého svého. 12 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té, 13 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A v¨ak jestli¸e ty jsi ten, prosím, vysly¨ mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam. 14 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu: 15 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej. 16 I uposlechl Abraham Efrona, a odvá¸il mu stříbra, jak¸ oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, bě¸ných mezi kupci. 17 A odvedeno jest pole Efronovo, které¸ bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a v¨ecko stromoví, co¸ ho na tom poli i na v¨ech mezech jeho vůkol, 18 Abrahamovi v dr¸ení, před očima synů Het, a v¨ech, kteří¸ vcházejí do brány města toho. 19 A potom pochoval Abraham Sáru,man¸elku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské. 20 Proto¸ odevzdáno jest pole to i jeskyně, která¸ byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.

1. Moj¸í¨ova 24

1 Abraham pak ji¸ byl starý a se¨lého věku; a Hospodin po¸ehnal mu ve v¨ech věcech. 2 Tedy řekl Abraham slu¸ebníku svému star¨ímu v domě svém, který¸ spravoval v¨ecky věci jeho: Vlo¸ nyní ruku svou pod bedro mé, 3 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral man¸elky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimi¸ já bydlím. 4 Ale půjde¨ do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezme¨ man¸elku synu mému Izákovi. 5 I řekl jemu slu¸ebník ten: Kdyby pak nechtěla ¸ena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z ní¸ jsi vy¨el? 6 Který¸to odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam. 7 Hospodin Bůh nebe, který¸ vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a který¸ mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť po¨le anděla svého před tebou, a vezme¨ man¸elku synu mému odtud. 8 Jestli¸e by pak ¸ena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden bude¨ od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase. 9 Tedy vlo¸il slu¸ebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč. 10 A vzal slu¸ebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl v¨ecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor. 11 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, kdy¸ vycházejí vá¸iti vody. 12 A řekl: Hospodine, Bo¸e pána mého Abrahama, dej¸, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čeho¸ hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem. 13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mu¸ů města tohoto vycházejí, aby vá¸ily vodu. 14 Děvečka tedy, které¸ bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterou¸ jsi způsobil slu¸ebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, ¸e jsi milosrdenství učinil se pánem mým. 15 I stalo se prvé, ne¸ on přestal mluviti, aj, Rebeka, která¸ se narodila Bathuelovi, synu Melchy, man¸elky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím. 16 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a mu¸ nepoznal jí; která¸to se¨la k studnici té, a naplniv¨i věderce své, ¨la vzhůru. 17 Tedy bě¸el slu¸ebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého. 18 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle slo¸ila věderce své na ruku svou a dala mu píti. 19 A dav¨i mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navá¸ím, dokud¸ se nenapijí. 20 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a bě¸ela je¨tě k studnici, aby vá¸ila vodu; a vá¸ila v¨echněm velbloudům jeho. 21 Mu¸ pak ten s u¸asnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic. 22 I stalo se, kdy¸ přestali píti velbloudové, vyňav mu¸ náu¨nici zlatou, ztí¸í půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, které¸ vá¸ily deset lotů zlata. 23 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kde¸ bychom přes noc zůstali? 24 Jemu¸to odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kterého¸ porodila Náchorovi. 25 Řekla je¨tě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kde¸ byste přes noc zůstali. 26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu. 27 A řekl: Po¸ehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, který¸ neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého. 28 I bě¸ela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jak¸ se stalo. 29 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten bě¸el k mu¸i tomu ven k studnici. 30 Nebo uzřev náu¨nici a náramnice na rukou sestry své, a sly¨ev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, při¨el k mu¸i, a on stál při velbloudích u studnice. 31 Jemu¸ řekl: Vejdi, po¸ehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdy¸ť jsem připravil dům a místo velbloudům? 32 Tedy v¨el mu¸ ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mu¸ů těch, kteří s ním byli. 33 A polo¸il předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokud¸ nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv. 34 Tedy řekl: Slu¸ebník Abrahamův jsem já. 35 A Hospodin po¸ehnal pánu mému velice, tak ¸e veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, slu¸ebníky a děvky, velbloudy a osly. 36 A porodila Sára, man¸elka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemu¸ dal, co¸koli má. 37 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezme¨ man¸elky synu mému ze dcer Kananejských, v jejich¸ zemi já bydlím. 38 Ale k domu otce mého půjde¨, a k rodině mé, a odtud vezme¨ man¸elku synu mému. 39 A kdy¸ jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde ¸ena ta se mnou? 40 Odpověděl mi: Hospodin, před jeho¸ oblíčejem ustavičně jsem chodil, po¨le anděla svého s tebou, a ¨ťastnou způsobí cestu tvou, a vezme¨ man¸elku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého. 41 A bude¨ svoboden od přísahy mé, kdy¸ bys při¨el k rodině mé; a jestli¸e by nedali tobě, bude¨ prost od přísahy mé. 42 Proto¸ dnes při¨ed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bo¸e pána mého Abrahama, jestli¸e ty nyní ¨ťastně spravuje¨ cestu mou, po ní¸ já jdu, 43 Aj, já stojím u studnice vody; proto¸,nech¸ť panna, která¸ vyjde vá¸iti vody, kdy¸ bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého, 44 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navá¸ím, ta ať jest man¸elka, kterou¸ způsobil Hospodin synu pána mého. 45 Prvé pak ne¸ jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a s¨ed¨i k studnici, vá¸ila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti. 46 Ona pak rychle slo¸ila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy. 47 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jeho¸ mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náu¨nici na tvář její, a náramnice na ruce její. 48 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, který¸ vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho. 49 Proto¸ nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo. 50 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vy¨la jest věc tato; nemů¸emeť odepříti v ničem¸. 51 Aj, Rebeka před tebou, vezmi¸ ji a jeď; a nechť jest man¸elkou synu pána tvého, jako¸ mluvil Hospodin. 52 I stalo se, ¸e jak¸ usly¨el slu¸ebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu a¸ k zemi. 53 A vyňav slu¸ebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její. 54 Tedy jedli a pili, on i mu¸i, kteří¸ byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak kdy¸ vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému. 55 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjde¨. 56 On pak řekl jim: Nezdr¸ujte mne, poněvad¸ Hospodin ¨ťastnou způsobil cestu mou; propusťte¸ mne, ať jdu ku pánu svému. 57 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu. 58 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chce¨-li jíti s mu¸em tímto? I řekla: Půjdu. 59 A propou¨tějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, slu¸ebníka také Abrahamova s mu¸i jeho, 60 Po¸ehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro na¨e, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdr¸ brány nepřátel svých. 61 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsed¨e na velbloudy, jely za mu¸em tím. A tak vzal slu¸ebník ten Rebeku, a odjel. 62 Izák pak ¨el, navracuje se od studnice ´ivého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední. 63 A vy¨el Izák k přemy¨lování na pole, kdy¸ se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou. 64 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřev¨i Izáka, ssedla s velblouda. 65 (Nebo řekla byla slu¸ebníku: Kdo jest ten mu¸, který¸ jde po poli proti nám? Odpověděl slu¸ebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se. 66 Tedy vypravoval slu¸ebník Izákovi v¨e, co¸ působil. 67 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za man¸elku, a miloval ji. I potě¨il se Izák po smrti matky své.

1. Moj¸í¨ova 25

1 Abraham pak opět pojal ¸enu jménem Ceturu. 2 Která¸to porodila jemu Zamrana, a Jeksana, a Madana, a Madiana, Jezbocha a Suecha. 3 Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomim. 4 Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; v¨ickni ti synové byli Cetury. 5 I dal Abraham Izákovi v¨ecko, co¸ měl. 6 Synům pak ¸enin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, je¨tě ¸iv jsa, k východu do země východní. 7 Tito pak jsou dnové let ¸ivota Abrahamova, v nich¸ byl ¸iv: Sto sedmdesáte a pět let. 8 I skonal a umřel Abraham v starosti dobré, stár jsa a plný dnů; a připojen jest k lidu svému. 9 Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre, 10 Na tom poli, které¸ byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován jest Abraham i Sára man¸elka jeho. 11 Po smrti pak Abrahamově po¸ehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice ´ivého vidoucího mne. 12 Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova, jeho¸ porodila Agar Egyptská, děvka Sářina, Abrahamovi. 13 A tato jsou jména synů Izmaelových, jimi¸ se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan, 14 A Masma, a Dumah a Massa, 15 Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma. 16 Ti jsou synové Izmaelovi, a ta jména jejich, po vsech jejich, a po městech jejich, dvanáctero kní¸at po čeledech jejich. 17 (Bylo pak ¸ivota Izmaelova sto třidceti a sedm let, i skonal; a umřev, připojen jest k lidu svému.) 18 A bydlili od Hevilah a¸ do Sur, jen¸ jest proti Egyptu, kdy¸ jde¨ do Assyrie; před tváří v¨ech bratří svých polo¸il se. 19 Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka. 20 Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech, kdy¸ sobě vzal za man¸elku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského. 21 I modlil se Izák pokorně Hospodinu za man¸elku svou; nebo byla neplodná. A usly¨el jej Hospodin; a tak počala Rebeka man¸elka jeho. 22 A kdy¸ se děti potiskali v ¸ivotě jejím, řekla: Má-liť tak býti, proč jsem já počala? ¦la tedy, aby se otázala Hospodina. 23 I řekl jí Hospodin: Dva národové jsou v ¸ivotě tvém, a dvůj lid z ¸ivota tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silněj¨í, a vět¨í slou¸iti bude men¨ímu. 24 A kdy¸ se naplnili dnové její, aby porodila, a aj, blí¸enci byli v ¸ivotě jejím. 25 I vy¨el první ry¨avý v¨ecken, a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau. 26 Potom pak vy¨el bratr jeho, a rukou svou dr¸el Ezau za patu; proče¸ nazváno jest jméno jeho Jákob. A byl Izák v ¨edesáti letech, kdy¸ ona je porodila. 27 A kdy¸ dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl mu¸ prostý a v staních bydlil. 28 I byl Izák laskav na Ezau, proto ¸e z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba. 29 Uvařil pak Jákob krmičku. Tedy Ezau při¨el z pole zemdlený, 30 A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Proto¸ nazváno jest jméno jeho Edom.) 31 Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své. 32 I řekl Ezau: Aj, já k smrti se blí¸ím, k čemu¸ mi tedy to prvorozenství? 33 Dí Jákob: Přisáhni mi dnes hned. I přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi. 34 Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z ¨ocovice. Který¸to jedl a pil, a vstav, od¨el; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím.

1. Moj¸í¨ova 26

1 Byl pak opět hlad na zemi, mimo hlad první, který¸ byl za dnů Abrahamových. Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar. 2 Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl: Nesstupuj do Egypta; ale bydli v zemi, kterou¸ oznámím tobě. 3 Budi¸ tedy pohostinu v zemi této, a budu s tebou, a po¸ehnám tobě; nebo tobě a semeni tvému dám v¨ecky země tyto, a utvrdím přísahu, kterou¸ jsem přisáhl Abrahamovi, otci tvému. 4 Rozmno¸ím také símě tvé jako hvězdy nebeské, a dám semeni tvému v¨ecky země tyto, a po¸ehnáni budou v semeni tvém v¨ickni národové země; 5 Proto¸e uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých. 6 Bydlil tedy Izák v Gerar. 7 Ptali se pak mu¸i místa toho o man¸elce jeho. Který¸to odpověděl: Sestra má jest; nebo nesměl říci: Man¸elka má jest, mysle sobě: Aby mne nezabili mu¸i místa toho pro Rebeku. Nebo byla krásná na pohledění. 8 I přihodilo se, kdy¸ ji¸ čas nějaký tam bydlil, ¸e vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka, an pohrává s Rebekou man¸elkou svou. 9 Proto¸ povolav Abimelech Izáka, řekl: Aj, v pravdě man¸elka tvá to jest. Jak¸ to, ¸e jsi pravil: Sestra má jest? I odpověděl jemu Izák: Nebo jsem řekl sám u sebe: Abych snad neumřel pro ni. 10 I řekl Abimelech: Co¸ jsi to učinil nám? O málo, ¸e by byl spal někdo z lidu s man¸elkou tvou, a ty byl bys uvedl na nás vinu. 11 I přikázal Abimelech v¨emu lidu, řka: Kdo by se dotkl člověka toho, aneb man¸elky jeho, smrtí umře. 12 Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; nebo po¸ehnal mu Hospodin. 13 I rostl mu¸ ten, a prospíval v¸dy více v zrostu, a¸ i zrostl velmi. 14 Nebo měl stáda ovcí i stáda volů, a čeledi mnoho; proče¸ záviděli mu Filistin¨tí. 15 A v¨ecky studnice, které¸ vykopali slu¸ebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho, zařítili Filistin¨tí, zasypav¨e je prstí. 16 I řekl Abimelech Izákovi: Odejdi od nás; nebo mnohem mocněj¨í jsi ne¸ my. 17 Tedy od¨el odtud Izák, a rozbil stany v údolí Gerar, a bydlil tu. 18 A kopal zase Izák studnice vod, které¸ byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho, a které¸ zařítili Filistin¨tí po smrti Abrahamově; a nazval je těmi jmény, kterými¸ je jmenoval otec jeho. 19 I kopali slu¸ebníci Izákovi v tom údolí, a nalezli tam studnici vody ¸ivé. 20 Vadili se pak pastýři Gerar¨tí s pastýři Izákovými, pravíce: Na¨e jest voda. Proče¸ nazval jméno studnice té Esek, ¸e se vadili s ním. 21 Vykopali také jinou studnici, a nesnáz byla i o tu; proče¸ dal jí jméno Sitnah. 22 I hnul se odtud, a kopal jinou studnici, o kterou¸ se nevadili; proto¸ nazval jméno její Rehobot. Nebo řekl: Nyní uprostrannil nám Hospodin, a vzrostli jsme na zemi. 23 Vstoupil pak odtud do Bersabé. 24 A ukázal se mu Hospodin v tu noc, a řekl: Já jsem Bůh Abrahama otce tvého; neboj se, nebo s tebou já jsem, a po¸ehnám tobě, a rozmno¸ím símě tvé pro Abrahama slu¸ebníka svého. 25 I vzdělal tu oltář, a vzýval jméno Hospodinovo, a rozbil tu stan svůj; a slu¸ebníci Izákovi vykopali tam studnici. 26 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kní¸e vojska jeho. 27 I řekl jim Izák: Z jaké příčiny při¨li jste ke mně? Poněvad¸ vy nenáviděli jste mne, a vybyli jste mne od sebe. 28 Kteří¸to odpověděli: Patrně jsme to shledali, ¸e jest Hospodin s tebou, i řekli jsme: Učiňme nyní přísahu mezi sebou, mezi námi a mezi tebou; a učiníme smlouvu s tebou: 29 ´e neučiní¨ nám nic zlého, jako i my nedotkli jsme se tebe, a jak¸ jsme my toliko dobře činili tobě, a propustili jsme tě v pokoji; ty nyní tedy povol tomu, po¸ehnaný Hospodinův. 30 Tedy učinil jim hody, i jedli a pili. 31 A vstav¨e velmi ráno, přisáhli jeden druhému. I propustil je Izák, a oni ode¨li od něho v pokoji. 32 Toho dne při¨li slu¸ebníci Izákovi, a oznámili mu o studnici, kterou¸ kopali, řkouce: Nalezli jsme vodu. 33 I nazval ji Seba. Proto¸ jméno města toho jest Bersabé a¸ do dne¨ního dne. 34 Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti, pojal ¸enu Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského. 35 A kormoutily Izáka a Rebeku.

1. Moj¸í¨ova 27

1 Kdy¸ se pak sstaral Izák, a po¨ly byly oči jeho, tak ¸e neviděl, povolal Ezau syna svého star¨ího, a řekl jemu: Synu můj. Který¸to odpověděl: Aj, teď jsem. 2 I dí: Aj, já jsem se ji¸ sstaral, a nevím dne smrti své. 3 Proto¸ nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a luči¨tě své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu. 4 A přistroj mi krmi chutnou, jak¸ já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby po¸ehnala du¨e má, prvé ne¸ umru. 5 (Sly¨ela pak Rebeka, kdy¸ mluvil Izák s Ezau synem svým.) I od¨el Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl. 6 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, sly¨ela jsem, kdy¸ otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil: 7 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a po¸ehnámť před Hospodinem, prvé ne¸ umru. 8 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, co¸ já přikazuji tobě. 9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jak¸ on rád jídá. 10 A přinese¨ otci svému, a on jísti bude, na to, aby po¸ehnal tobě, prvé ne¸ umře. 11 I řekl Jákob Rebece matce své: Ví¨, ¸e Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký. 12 Jestli¸e omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne po¸ehnání. 13 Jemu¸to odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi. 14 Tedy od¨ed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jak¸ otec jeho rád jídal. 15 A vzala Rebeka nejlep¨í ¨aty Ezausyna svého star¨ího, které¸ měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mlad¨ího. 16 A ko¸kami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho. 17 I dala chléb a krmě chutné, které¸ připravila, v ruce Jákoba syna svého. 18 A on při¨ed k otci svému, řekl: Otče můj! Který¸to odpověděl: Aj, teď jsem. Kdo¸ jsi ty, synu můj? 19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvůj. Učinil jsem, jak¸ jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi po¸ehnala du¨e tvá. 20 Tedy řekl Izák synu svému: Co¸ to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo. 21 I řekl Izák Jákobovi: Přistupi¸, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi. 22 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau. 23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I po¸ehnal mu. 24 A řekl: Ty-li¸ jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já. 25 I řekl: Podej¸ mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě po¸ehnala du¨e má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil. 26 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupi¸ nyní, a polib mne, synu můj. 27 I přistoupil a políbil ho. A jak¸ ucítil Izák vůni roucha jeho, po¸ehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemu¸ po¸ehnal Hospodin. 28 Dej¸ tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína. 29 Necha¸ť slou¸í tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budi¸ pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdo¸ by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, po¸ehnaní. 30 A kdy¸ přestal Izák po¸ehnání dávati Jákobovi, a sotva ¸e vy¨el Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho při¨el z lovu svého. 31 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nech¸ť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi po¸ehnala du¨e tvá. 32 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau. 33 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, je¨to uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze v¨eho, prvé ne¸ jsi ty při¨el, a po¸ehnal jsem mu, a budeť po¸ehnaným. 34 Usly¨ev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Po¸ehnej¸ mně, i mně také, můj otče! 35 Který¸to řekl: Při¨el bratr tvůj podvodně a uchvátil po¸ehnání tvé. 36 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo ji¸ po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil po¸ehnání mé. Řekl je¨tě: Zdali jsi nezachoval i mně po¸ehnání? 37 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a v¨ecky bratří jeho dal jsem mu za slu¸ebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Co¸ tedy ji¸ tobě učiniti mohu, synu můj? 38 I řekl Ezau otci svému: Zdali¸ to jedno toliko má¨ po¸ehnání, otče můj? Po¸ehnej¸ mně, i mně také, můj otče! I pový¨il Ezau hlasu svého a plakal. 39 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry; 40 A v meči svém ¸iv bude¨, a bratru svému slou¸iti bude¨; ale přijde čas, ¸e bude¨ panovati a svr¸e¨ jho jeho s ¨íje své. 41 Proto¸ v nenávisti měl Ezau Jákoba pro po¸ehnání, jím¸ po¸ehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblí¸iť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého. 42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, star¨ího syna jejího. Proče¸ ona poslav¨i, povolala Jákoba syna svého mlad¨ího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj tě¨í se tím, ¸e tě zabije. 43 Proto¸ nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran. 44 A pobuď s ním za některý čas, a¸ by se odvrátila prchlivost bratra tvého, 45 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, co¸ jsi mu učinil. Potom já po¨li a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne? 46 I řekla Rebeka Izákovi: Stý¨tě mi se ¸ivu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ¸enu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi ¸ivot?

1. Moj¸í¨ova 28

1 Povolal pak Izák Jákoba, a po¸ehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ¸eny ze dcer Kananejských. 2 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud man¸elku ze dcer Lábana ujce svého. 3 A Bůh silný v¨emohoucí po¸ehnej¸ tobě, a dej¸ť zrůst, a rozmno¸i¸ tě, abys byl v zástup mnohého lidu. 4 A dej¸ tobě po¸ehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdr¸el zemi, v ní¸ pohostinu jsi, kterou¸ dal Bůh Abrahamovi. 5 I odeslal Izák Jákoba, který¸to ¨el do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau. 6 Vida pak Ezau, ¸e po¸ehnání dal Izák Jákobovi, a ¸e ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal man¸elku, a ¸e, kdy¸ mu po¸ehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojme¨ ¸eny ze dcer Kananejských; 7 A ¸e by uposlechl Jákob otce svého a matky své a od¨el do Pádan Syrské; 8 Vida také Ezau, ¸e dcery Kananejské tě¸ké byly v očích Izákovi otci jeho: 9 Tedy od¨el Ezau k Izmaelovi, a mimo prvněj¨í ¸eny své, pojal sobě za ¸enu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu. 10 Vy¨ed pak Jákob z Bersabé, ¨el do Cháran. 11 I trefil na jedno místo, na kterém¸to zůstal přes noc, (nebo slunce ji¸ bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, polo¸il pod hlavu svou, a spal na tém¸ místě. 12 I viděl ve snách, a aj, ¸ebřík stál na zemi, jeho¸to vrch dosahal nebe; a aj, andělé Bo¸í vstupovali a sstupovali po něm. 13 A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na které¸ ty spí¨, tobě dám a semeni tvému. 14 A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmů¸e¨ se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to po¸ehnány budou v tobě v¨ecky čeledi země, a v semeni tvém. 15 A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kam¸koli půjde¨, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, a¸ i učiním, co¸ jsem mluvil tobě. 16 Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl. 17 (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dům Bo¸í, a tu jest brána nebeská.) 18 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, který¸ byl podlo¸il pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem. 19 Proto¸ nazval jméno místa toho Bethel, je¨to prvé to město sloulo Lůza. 20 Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestli¸e Bůh bude se mnou, a ostříhati mne bude na cestě této, kterou¸ já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu, 21 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha: 22 Kámen tento, který¸ jsem postavil na památku, bude domem Bo¸ím; a ze v¨ech věcí, které¸ mi dá¨, desátky spravedlivě tobě dám.

1. Moj¸í¨ova 29

1 Tedy Jákob vstav, od¨el do země východní. 2 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se slo¸ila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. 3 Shánívána pak tam bývala v¨ecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. 4 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteří¸to odpověděli: Jsme z Cháran. 5 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe. 6 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. 7 Tedy řekl: V¨ak je¨tě daleko do večera, ani¸ je¨tě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste. 8 A oni odpověděli: Nemů¸eme, ne¸ a¸ se v¨ecka stáda se¸enou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. 9 Kdy¸ on je¨tě mluvil s nimi, při¨la k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. 10 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. 11 A políbil Jákob Ráchel, a pový¨iv hlasu svého, plakal. 12 Oznámil jí pak byl Jákob, ¸e jest bratr otce jejího, a ¸e jest syn Rebeky; a ona přiběh¨i, oznámila to otci svému. 13 I stalo se, kdy¸ Lában usly¨el pověst o Jákobovi, synu sestry své, ¸e vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o v¨ech těch věcech. 14 Jemu¸to odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc. 15 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, ¸e jsi bratr můj, darmo mi slou¸iti bude¨? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá? 16 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno star¨í Lía, a jméno mlad¨í Ráchel. 17 Ne¸ Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři. 18 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť slou¸iti sedm let za Ráchel, dceru tvou mlad¨í. 19 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, ne¸li bych ji dal mu¸i jinému; zůstani¸ se mnou. 20 Tak¸ Jákob slou¸il za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto ¸e laskav byl na ni. 21 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dej¸ mi ¸enu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych v¨el k ní. 22 Tedy sezval Lában v¨ecky mu¸e místa toho, a učinil hody. 23 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on v¨el k ní. 24 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za slu¸ebnici. 25 A kdy¸ bylo ráno, poznal, ¸e jest Lía. I řekl k Lábanovi: Co¸ jsi mi to učinil? Zdali¸ jsem za Ráchel neslou¸il u tebe? Proče¸s mne tedy oklamal? 26 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji na¨em, aby vdávána byla mlad¨í dříve, ne¸ prvorozená. 27 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za slu¸bu, kterou¸ slou¸iti bude¨ u mne je¨tě sedm let jiných. 28 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za man¸elku. 29 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za slu¸ebnici. 30 Tedy v¨el také k Ráchel, a miloval ji více ne¸ Líu; i slou¸il u něho je¨tě sedm let jiných. 31 Vida pak Hospodin, ¸e Lía nemá lásky, otevřel ¸ivot její; a Ráchel nechal neplodné. 32 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; ji¸ť nyní milovati mne bude mu¸ můj. 33 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě usly¨el Hospodin, ¸e jsem v nenávisti, proto¸ dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon. 34 A opět počala a porodila syna, a řekla: Ji¸ nyní připojí se ke mně mu¸ můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví. 35 I počala je¨tě a porodila syna, a řekla: Ji¸ nyní chváliti budu Hospodina. Proče¸ nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.

1. Moj¸í¨ova 30

1 Viduci pak Ráchel, ¸e by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedá¨, umru. 2 Proče¸ rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, který¸ť nedal plodu ¸ivota? 3 Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní. 4 I dala mu Bálu děvku svou za ¸enu; a v¨el k ní Jákob. 5 Tedy počav¨i Bála, porodila Jákobovi syna. 6 I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a usly¨el také hlas můj, a dal mi syna. Proto¸ nazvala jméno jeho Dan. 7 Opět počav¨i Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi. 8 I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a v¨akť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím. 9 Viduci pak Lía, ¸e by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ¸enu. 10 A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna. 11 Proto¸ řekla Lía: Ji¸ při¨el zástup. A nazvala jméno jeho Gád. 12 Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi. 13 A řekla Lía: To na mé ¨těstí; nebo ¨ťastnou mne nazývati budou ¸eny. A nazvala jméno jeho Asser. 14 Vy¨el pak Ruben v čas ¸ně p¨eničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého. 15 Jí¸to ona odpověděla: Máloť se snad zdá, ¸e jsi vzala mu¸e mého; chce¨ také u¸ívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Necha¸ť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého. 16 Kdy¸ pak navracoval se Jákob s pole večer, vy¨la Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejde¨; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci. 17 A usly¨el Bůh Líu; která¸to počala a porodila Jákobovi syna pátého. 18 I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, kdy¸ jsem dala děvku svou mu¸i svému. Proče¸ nazvala jméno jeho Izachar. 19 A počala opět Lía, a porodila ¨estého syna Jákobovi. 20 I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; ji¸ nyní bydliti bude se mnou mu¸ můj, nebo porodila jsem mu ¨est synů. A nazvala jméno jeho Zabulon. 21 Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína. 22 A rozpomenuv se Bůh na Ráchel,usly¨el jí, a otevřel ¸ivot její. 23 Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé. 24 A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidej¸ mi Hospodin syna jiného. 25 Stalo se pak, kdy¸ porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své. 26 Dej mi ¸eny mé a dítky mé, za které¸ jsem slou¸il tobě, ať odejdu; nebo ty zná¨ slu¸bu mou, kterou¸ jsem slou¸il tobě. 27 I řekl mu Lában: Jestli¸e nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, ¸e po¸ehnal mi Hospodin pro tebe. 28 Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji. 29 Jemu¸to odpověděl: Ty ví¨, jak jsem slou¸il tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně. 30 Nebo to málo, které¸ jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a po¸ehnalť Hospodin, jak¸ jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu? 31 A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestli¸e mi učiní¨ toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého: 32 Projdu skrze v¨ecka stáda tvá dnes, vymě¨uje z nich ka¸dé dobytče peřesté a strakaté, a ka¸dé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má. 33 A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, kdy¸ přijde na mzdu mou: Co¸koli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za kráde¸ bude mi to počteno. 34 I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jak¸ jsi mluvil. 35 A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a v¨ecky kozy peřesté a strakaté, v¨ecko, na čem¸ byla místa bílá, v¨ecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých. 36 Ulo¸il pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova. 37 Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a ka¨tanových; a poobloupil s nich po místech kůru a¸ do bělosti, která¸ byla na prutech. 38 A nakladl těch prutů tak obloupených do ¸lábků a koryt, (v nich¸ bývá voda, k nim¸ přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, kdy¸ by přicházely píti. 39 I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá. 40 Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke v¨emu načernalému; a své stádo postavil obzvlá¨ť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu. 41 A bylo, ¸e kdy¸koli silněj¨í připou¨tíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty. 42 Kdy¸ pak pozdní dobytek připou¨tín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův. 43 Vzrostl tedy mu¸ ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i slu¸ebníků, velbloudů i oslů.

1. Moj¸í¨ova 31

1 Kdy¸ pak usly¨el Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob v¨ecko, co měl otec ná¨, a z těch věcí, které¸ byly otce na¨eho, způsobil sobě tu v¨ecku slávu; 2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé: 3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou. 4 Proto¸ poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému. 5 A řekl jim: Vidím tvář otce va¨eho, ¸e není ke mně tak jako prvé, je¨to Bůh otce mého byl se mnou. 6 A vy samy víte, ¸e v¨í svou silou slou¸il jsem otci va¨emu. 7 Ale otec vá¨ oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; v¨ak nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil. 8 Kdy¸ takto řekl: Co bude peřestého,to nechť jest mzda tvá, tedy v¨ecky ovce rodily peřestý plod. Kdy¸ pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy v¨ecky ovce rodily přepásané na nohách. 9 A tak odjal Bůh stádo otce va¨eho a dal mně. 10 Nebo takto bylo: Tehdá¸, kdy¸ se dobytek bě¸el, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení. 11 Tedy řekl mi anděl Bo¸í ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem. 12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, ¸e v¨ickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl v¨ecko, co tobě Lában dělá. 13 Já jsem ten silný Bůh, který¸ jsem se ukázal tobě v Bethel, kde¸ jsi pomazal kamene, kde¸ jsi mi se slibem zavázal; vstani¸ nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své. 14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zda¸ je¨tě máme díl jaký a dědictví v domě otce na¨eho? 15 Zdali¸ nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze na¨e do čista utratil. 16 V¨ecko zajisté bohatství, které¸ odjal Bůh otci na¨emu, na¨e jest a synů na¨ich; proto¸ nyní učiň v¨e, co¸ mluvil tobě Bůh. 17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ¸eny své na velbloudy. 18 A pobral v¨ecken dobytek svůj, a v¨ecko jmění své, kterého¸ byl dosáhl, dobytek svého vychování, kterého¸ nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské. 19 (Lában pak byl od¨el, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, které¸ měl otec její. 20 I u¨el Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, ¸e jde pryč.) 21 Tak¸ u¨el se v¨ím, co¸ měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské. 22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, ¸e utekl Jákob. 23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské. 24 (Při¨ed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč ne¸ přátelsky.) 25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob ji¸ byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také polo¸il se s bratřími svými na té¸ hoře Galádské. 26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi u¨el tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem. 27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, je¨to bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou? 28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak. 29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce va¨eho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, ne¸ přátelsky. 30 Ale ji¸ to tam, poněvad¸ jsi předce od¨el, roztou¸iv se po domu otce svého; ne¸ proč jsi ukradl bohy mé? 31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: U¨el jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, ¸e bys snad mocí odjal dcery své. 32 Nalezne¨-li pak u koho bohy své,nechať ten umře; před bratřími na¨imi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, ¸e Ráchel je ukradla. 33 V¨ed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vy¨ed z stanu Líe, v¨el do stanu Ráchel. 34 Ráchel pak vzav¨i modly, vlo¸ila je pod sedlo, které¸ na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában v¨ecken stan, ale nic nenalezl. 35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, ¸e nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ¸enského nyní mi se přihodilo. A v¨ecko přehledav, nenalezl modl. 36 Proto¸ rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, ¸e rozpáliv se, honí¨ mne? 37 Nu ji¸ jsi přemetal v¨ecky mé věci, a cos nalezl ze v¨ech věcí domu svého? Polo¸ teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma. 38 Byl jsem ji¸ dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. 39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu ¨kodu nahra¸oval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci. 40 Bývalo tak, ¸e ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak ¸e odcházel i sen můj od očí mých. 41 Ji¸ dvadceti let, jak¸ jsem v domě tvém; slou¸il jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a ¨est let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. 42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, proto¸ tě pominulé noci trestal. 43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidí¨, mé jest; ale co¸ mám ji¸ učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, které¸ zrodily? 44 Proto¸ poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. 45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení. 46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabrav¨e kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě. 47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. 48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nech¸ť jest svědkem od dne¨ku mezi mnou a tebou. Proto¸ nazval jméno její Gál Ed, 49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, kdy¸ se rozejdeme od sebe. 50 Jestli¸e bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ¸eny na dcery mé, ¸ádného člověka není s námi; hledi¸, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou. 51 A řekl je¨tě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, který¸ jsem postavil mezi sebou a tebou, 52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já ¸e nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty toliké¸ ¸e nepůjde¨ dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. 53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka. 54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na té¸ hoře. 55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, po¸ehnal jich; i od¨el a navrátil se k místu svému.

1. Moj¸í¨ova 32

1 Jákob pak od¨el cestou svou, a potkali se s ním andělé Bo¸í. 2 I řekl Jákob, kdy¸ je viděl: Vojsko Bo¸í jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim. 3 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského. 4 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje slu¸ebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával a¸ do tohoto času. 5 A mám voly a osly, ovce, a slu¸ebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a na¨el milost před očima tvýma. 6 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Při¨li jsme k bratru tvému Ezau, který¸ také jde proti tobě, a čtyři sta mu¸ů s ním. 7 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, který¸ s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy. 8 Nebo řekl: Jestli¸e by při¨el Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován. 9 I řekl Jákob: Bo¸e otce mého Abrahama, a Bo¸e otce mého Izáka, Hospodine, který¸ jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě, 10 Men¨í jsem v¨ech milosrdenství a v¨í pravdy, kterou¸ jsi učinil s slu¸ebníkem svým; nebo s holí svou pře¨el jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. 11 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi. 12 V¨ak jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmno¸ím símě tvé jako písek mořský, který¸to pro mno¸ství sečten býti nemů¸e. 13 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, co¸ bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau: 14 Toti¸ dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti, 15 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset. 16 A poručil je slu¸ebníkům svým, ka¸dé stádo obzvlá¨tně, a řekl slu¸ebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál. 17 I poručil přednímu, řka: Kdy¸ se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jde¨? a čí jest to stádo před tebou? 18 Řekne¨: Jsem slu¸ebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi. 19 Poručil také druhému i třetímu, a v¨echněm jdoucím za těmi stády, řka: V tá¸ slova mluvte k Ezau, kdy¸ byste naň trefili. 20 A díte také: Aj, slu¸ebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, který¸ jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou. 21 A tak před¨el dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu. 22 A vstav je¨tě v noci, vzal obě ¸eny své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a pře¨el přes brod Jabok. 23 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i v¨e, co¸ měl. 24 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním mu¸ a¸ do svitání. 25 A vida, ¸e ho nepřemů¸e, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, kdy¸ zápasil s ním. 26 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi po¸ehná¨. 27 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob. 28 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls. 29 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Který¸to odpověděl: Proč se ptá¨ na jméno mé? I dal mu tu po¸ehnání. 30 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest du¨e má. 31 I vze¨lo mu slunce, kdy¸ pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou. 32 Proto¸ nejedí synové Izrael¨tí a¸ do tohoto dne té ¸ily krátké, která¸ jest v vrchním příhbí stehna, proto ¸e obrazil příhbí stehna Jákobova na ¸ile krátké.

1. Moj¸í¨ova 33

1 Pozdvih pak očí svých Jákob, uzřel, an Ezau jde, a čtyři sta mu¸ů s ním; i rozdělil syny Líe zvlá¨ť a Ráchele zvlá¨ť, a obou děvek zvlá¨ť. 2 Postavil, pravím, děvky s syny jejich napřed, potom Líu s syny jejími za nimi, Ráchel pak a Jozefa nejzáze. 3 A sám ¨el před nimi, a poklonil se a¸ k zemi po sedmkrát, a¸ právě při¨el k bratru svému. 4 I bě¸el Ezau proti němu, a objal ho; a pad na ¨íji jeho, líbal ho. I plakali. 5 Pozdvih pak očí svých, a spatřiv ¸eny s dětmi, řekl: Kdo jsou onino s tebou? Odpověděl: Jsou dítky, které¸ Bůh dal z milosti slu¸ebníku tvému. 6 Mezi tím přiblí¸ily se děvky s syny svými, i poklonili se. 7 Přiblí¸ila se také Lía s syny svými, a poklonili se; a potom přiblí¸il se Jozef a Ráchel, a také se poklonili. 8 I řekl Ezau: K čemu jest v¨ecken ten houf, který¸ jsem potkal? Odpověděl: Abych nalezl milost před očima pána mého. 9 Tedy řekl Ezau: Mám hojně, bratře můj; nech sobě, co¸ tvého jest. 10 I řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestli¸e jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvad¸ jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Bo¸í, a laskavě jsi mne přijal. 11 Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvad¸ ¨tědře obdařil mne Bůh, a mám v¨eho dosti. Tak¸ ho přinutil, a on vzal. 12 I dí: Poď, a jděme; já půjdu s tebou. 13 I řekl k němu Jákob: Ví pán můj, ¸e děti jsou outlí, a mám s sebou ovce i krávy březí; které¸to budou-li hnány přes moc jeden den, pomře mi v¨ecken dobytek. 14 Nech¸ť medle jde pán můj před slu¸ebníkem svým, já pak poznenáhlu se poberu, tak jak¸ bude moci jíti stádo, které¸ před sebou mám, a jak¸ postačiti budou moci děti, a¸ tak dojdu ku pánu svému do Seir. 15 I řekl Ezau: Nechť ale pozůstavím něco lidu, který¸ mám s sebou. I odpověděl: K čemu to? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého. 16 Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir. 17 Jákob pak bral se do Sochot, a ustavěl sobě dům, a dobytku svému zdělal stáje; proto¸ nazval jméno místa toho Sochot. 18 A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské, při¨el ve zdraví k městu Sichem, které¸ jest v zemi Kananejské, a polo¸il se před městem. 19 I koupil díl pole toho, na něm¸ byl rozbil stan svůj, od synů Emora, otce Sichemova, za sto ovec. 20 A postavil tu oltář, kterému¸to dal jméno Bůh silný, Bůh Izraelský.

1. Moj¸í¨ova 34

1 Vy¨la pak Dína, dcera Líe, kterou¸ porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té země. 2 Kterou¸to uzřev Sichem, syn Emora Hevejského, kní¸ete v krajině té, vzal ji, i le¸el s ní, a poní¸il jí. 3 I připojila se du¨e jeho k Díně, dceři Jákobově; a zamilovav děvečku, mluvil k srdci jejímu. 4 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, těmito slovy: Vezmi mi děvečku tuto za man¸elku. 5 Usly¨ev pak Jákob, ¸e po¨kvrnil Díny dcery jeho, (a synové jeho byli s stádem na poli), mlčel, a¸ oni při¨li. 6 Tedy vy¨el Emor, otec Sichemův, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to. 7 A v tom synové Jákobovi při¨li s pole; a usly¨av¨e o tom, bolestí naplněni jsou mu¸i ti, a rozhněvali se velmi, proto ¸e hanebnou věc učinil v Izraeli, le¸av se dcerou Jákobovou, čeho¸ činiti nenále¸elo. 8 I mluvil Emor s nimi na tento způsob: Sichem, syn můj, hoří milostí k va¨í dceři; prosím, dejte mu ji za man¸elku. 9 A spřízněte se s námi: Dcery své dávejte nám, a na¨e dcery pojímejte sobě. 10 A bydlete s námi, nebo v¨ecka země bude před vámi; osaďte se a obchod veďte v ní, a vládněte jí. 11 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratřím jejím: Nechť naleznu milost před očima va¨ima, dám, co mi koli díte. 12 Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli řeknete; jen mi tu děvečku dejte za man¸elku. 13 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstivě mluvili, proto ¸e po¨kvrnil Díny sestry jich. 14 A řekli jim: Nemů¸eme učiniti toho, abychom dali sestru svou za mu¸e neobřezaného; nebo to ohavnost jest u nás. 15 Ne¸ na tento způsob vám povolíme: Jestli¸e se chcete srovnati s námi, aby obřezán byl ka¸dý z vás pohlaví mu¸ského: 16 Tedy budeme dávati dcery své vám, a dcery va¨e bráti sobě; a budeme bydliti s vámi, a budeme lid jeden. 17 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obřezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme. 18 Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu. 19 A neme¨kal mládenec učiniti toho; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácněj¨í ze v¨ech v domě otce svého. 20 I při¨el Emor a Sichem, syn jeho, k bráně města svého; a mluvili mu¸ům města svého, řkouce: 21 Mu¸i tito pokojně se mají k nám, nechť tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní, (nebo země jest dosti ¨iroká a prostranná před nimi;) dcery jejich budeme sobě bráti za man¸elky, a dcery své budeme dávati jim. 22 Ne¸ na tento způsob přivolí nám ti mu¸i k tomu, aby bydlili s námi, a abychom byli jeden lid: Jestli¸e obřezán bude ka¸dý pohlaví mu¸ského mezi námi, tak jako oni jsou obřezáni. 23 Dobytek jejich a statek jejich, i v¨ecka hovada jejich, zdali¸ nebudou na¨e? Toliko v tom jim povolme, a budou bydliti s námi. 24 I uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, v¨ickni vycházející branou města jeho; a obřezali se v¨ickni pohlaví mu¸ského, co¸ jich koli vycházelo z brány města jeho. 25 A toť dne třetího, kdy¸ oni největ¨í bolest měli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratří Díny, vzav ka¸dý z nich meč svůj, vpadli do města směle, a pomordovali v¨ecky pohlaví mu¸ského. 26 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali mečem, a vzav¨e Dínu z domu Sichemova, ode¨li. 27 Potom synové Jákobovi při¨ed¨e na zbité, vzebrali město, proto ¸e po¨kvrnili sestry jejich. 28 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a co¸ bylo v městě i po poli, pobrali. 29 K tomu i v¨ecko jmění jejich, a v¨ecky malé dítky jejich, a ¸eny jejich zajali, a vybrali, co kde v domích bylo. 30 Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne, a zo¨klivili jste mne u obyvatelů krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým počtem lidí. Seberou-li se na mne, zbijí mne, a tak vyhlazen budu já i dům můj. 31 A oni odpověděli: A co¸ měli jako nevěstky zle u¸ívati sestry na¨í?

1. Moj¸í¨ova 35

1 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, který¸ se ukázal tobě, kdy¸s utíkal před Ezau bratrem svým. 2 Tedy řekl Jákob čeládce své, a v¨echněm, kteří¸ s ním byli: Odvrzte bohy cizí, které¸ máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá. 3 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, který¸ vysly¨el mne v den ssou¸ení mého, a byl se mnou na cestě, kterou¸ jsem ¨el. 4 Tedy dali Jákobovi v¨ecky bohy cizí, které¸ měli, i náu¨nice, které¸ byly na u¨ích jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, který¸ byl u Sichem. 5 I brali se odtud. (A byl strach Bo¸í na městech, která¸ byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.) 6 Tedy při¨el Jákob do Lůz, které¸ jest v zemi Kananejské, (to ji¸ slove Bethel,) on i v¨ecken lid, který¸ byl s ním. 7 I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, kdy¸ utíkal před bratrem svým. 8 Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth. 9 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, kdy¸ se navracoval z Pádan Syrské, a po¸ehnal mu. 10 I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazývano jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude jméno tvé. Proto¸ nazval jméno jeho Izrael. 11 Řekl je¨tě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný v¨emohoucí; rosti¸ a mno¸ se; národ, nýbr¸ mno¸ství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou. 12 A zemi tu, kterou¸ jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi. 13 I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterém¸ mluvil s ním. 14 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterém¸ mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem. 15 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterém¸ mluvil s ním Bůh, Bethel. 16 I brali se z Bethel, a bylo ji¸ nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a tě¸kosti trpěla roděci. 17 A kdy¸ s tě¸kostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti bude¨. 18 I stalo se, kdy¸ k smrti pracovala, (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem. 19 I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jen¸ jest Betlém. 20 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel a¸ do dne¨ního dne. 21 I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za vě¸í Eder. 22 Stalo se pak také, kdy¸ bydlil Izrael v té krajině, ¸e Ruben ¨el, a spal s Bálou, ¸eninou otce svého; o čem¸ usly¨el Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte. 23 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon. 24 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin. 25 A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím. 26 A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteří¸ mu zrozeni jsou v Pádan Syrské. 27 Tedy při¨el Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jen¸ jest Hebron, kde¸to bydlil pohostinu Abraham a Izák. 28 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let. 29 I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho.

1. Moj¸í¨ova 36

1 Tito jsou pak rodové Ezau, který¸ měl přijmí Edom. 2 Ezau pojal sobě ¸eny ze dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského, 3 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu. 4 I porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele. 5 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteří¸ se mu zrodili v zemi Kananejské. 6 I pobral Ezau ¸eny své, i syny své, a dcery své, a v¨ecku čeleď svou, i dobytek svůj, a v¨ecka hovada svá, i v¨ecko jmění své, kterého¸ nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého. 7 Nebo zbo¸í jejich bylo tak veliké, ¸e nemohli bydliti spolu; ani¸ ta země, v ní¸ oni pohostinu byli, mohla jich snésti, pro dobytky jejich. 8 Proto¸ bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten jest Edom. 9 A tak tito jsou rodové Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir. 10 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ¸eny Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ¸eny Ezau. 11 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz. 12 Tamna pak byla ¸enina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ¸eny Ezau. 13 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli synové Bazematy, ¸eny Ezau. 14 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ¸eny Ezau, která¸ porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré. 15 Tito v¨ickni byli kní¸ata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kní¸e Teman, kní¸e Omar, kní¸e Sefo, kní¸e Kenaz, 16 Kní¸e Koré, kní¸e Gatam, kní¸e Amalech. Ta jsou kní¸ata po¨lá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady. 17 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kní¸e Nahat, kní¸e Zára, kní¸e Samma, kní¸e Méza. Ta kní¸ata po¨la z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ¸eny Ezau. 18 A synové Olibamy, ¸eny Ezau, tito jsou: Kní¸e Jehus, kní¸e Jhelom, kní¸e Koré. To jsou kní¸ata z Olibamy, dcery Anovy, ¸eny Ezau. 19 Tiť jsou synové Ezau, a ta kní¸ata jejich; onť jest Edom. 20 Tito pak jsou synové Seir, toti¸ Horej¨tí, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana, 21 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou kní¸ata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské. 22 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna. 23 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam. 24 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To jest ten Ana, který¸ nalezl mezky na pou¨ti, kdy¸ pásl osly Sebeona otce svého. 25 Tito pak děti Anovi: Dison a Olibama, dcera Anova. 26 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan. 27 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan. 28 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran. 29 Tato jsou kní¸ata Horejská: Kní¸e Lotan, kní¸e Sobal, kní¸e Sebeon, kní¸e Ana, 30 Kní¸e Dison, kní¸e Eser, kní¸e Dízan. To byla kní¸ata Horejská, po kní¸etstvích svých v zemi Seir. 31 Tito pak byli králové, kteří¸ kralovali v zemi Idumejské, prvé ne¸ kraloval král nad syny Izraelskými. 32 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba. 33 I umřel Béla, a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra. 34 I umřel Jobab, a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské. 35 Umřel i Husam, a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, který¸ porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith. 36 Kdy¸ pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka. 37 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky. 38 Umřel i Saul, a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův. 39 A kdy¸ i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ¸eny jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy. 40 Ta jsou jména kní¸at po¨lých z Ezau, po čeledech jejich, po místech jejich, vedlé jmen jejich: Kní¸e Tamna, kní¸e Alva, kní¸e Jetet, 41 Kní¸e Olibama, kní¸e Ela, kní¸e Finon. 42 Kní¸e Kenaz, kní¸e Teman, kní¸e Mabsar. 43 Kní¸e Magdiel, kní¸e Híram. Tať jsou kní¸ata Idumejská, tak jak¸ kteří bydlili v zemi dědictví svého. Toť jest ten Ezau, otec Idumejských.

1. Moj¸í¨ova 37

1 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské. 2 Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, kdy¸ byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládeneček), s syny Bály a Zelfy, ¸en otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému. 3 Izrael pak miloval Jozefa nad v¨ecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev. 4 A kdy¸ spatřili bratří jeho, ¸e ho miluje otec jejich nad v¨ecky bratří jeho, nenáviděli ho, ani¸ mohli pokojně k němu promluviti. 5 Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; proče¸ v vět¨í nenávisti ho měli. 6 Nebo pravil jim: Sly¨te, prosím, sen, který¸ jsem měl. 7 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové va¨i, a klaněli se snopu mému. 8 Jemu¸to odpověděli bratří jeho: Zdali¸ kralovati bude¨ nad námi, aneb pánem na¨ím bude¨? Z té příčiny je¨tě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho. 9 Potom je¨tě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se. 10 I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jaký¸ jest to sen, který¸ jsi měl? Zdali¸ přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou a¸ k zemi? 11 Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc. 12 Ode¨li pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem. 13 A řekl Izrael Jozefovi: Zdali¸ nepasou bratří tvoji v Sichem: Poď, a po¨li tě k nim. Který¸to odpověděl: Aj, teď jsem. 14 I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi poví¨ o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on při¨el do Sichem. 15 Na¨el ho pak mu¸ nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho mu¸ ten, řka: Čeho hledá¨? 16 Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou? 17 I řekl mu¸ ten: Ode¨li odsud; nebo sly¨el jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy ¨el Jozef za bratřími svými, a na¨el je v Dothain. 18 Kteří¸to, jak¸ ho uzřeli zdaleka, prvé ne¸ k nim do¨el, ukládali o něm, aby jej zahubili. 19 Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde. 20 Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvr¸eme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá se¸rala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho. 21 A usly¨ev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla,) 22 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, která¸ jest na pou¨ti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému. 23 A kdy¸ při¨el Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterou¸ měl na sobě. 24 A pochopiv¨e, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v ní¸ nebylo vody. 25 I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvih¨e očí svých, uzřeli, a aj, mno¸ství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteří¸to na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta. 26 I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho? 27 Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr ná¨, tělo na¨e jest. I uposlechli ho bratří jeho. 28 Kdy¸ pak mimo ně jeli mu¸i ti, kupci Madian¨tí, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta. 29 A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, ji¸ nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá. 30 A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti? 31 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabiv¨e kozla, smočili sukni tu ve krvi. 32 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není? 33 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá se¸rala jej, konečně roztrhán jest Jozef. 34 I roztrhl Jákob roucha svá, a vlo¸iv ¸íni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní. 35 Se¨li se pak v¨ickni synové jeho, a v¨ecky dcery jeho, aby ho tě¨ili. Ale on nedal se potě¨iti, a řekl: Nýbr¸ já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho. 36 Mezi tím Madian¨tí prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu ¸oldnéřů.

1. Moj¸í¨ova 38

1 Stalo se pak v ten čas, ¸e sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k mu¸i Odolamitskému, jeho¸ jméno bylo Híra. 2 I uzřel tam Juda dceru mu¸e Kananejského, který¸ sloul Sua; a pojav ji, v¨el k ní. 3 Která¸to počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her. 4 A počav¨i opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan. 5 Porodila pak je¨tě syna, jeho¸ jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, kdy¸ ona jej porodila. 6 I dal Juda Herovi prvorozenému svému man¸elku, jménem Támar. 7 A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin. 8 Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ¸eně bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému. 9 Věděl pak Onan, ¸e to símě nebude jeho. Proto¸ kdykoli vcházel k ¸eně bratra svého, vypou¨těl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému. 10 I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; proto¸ ho také zabil. 11 Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokud¸ nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I ode¨la Támar, a bydlila v domě otce svého. 12 A po mnohých dnech umřela dcera Suova, man¸elka Judova. Který¸to potě¨iv se zas, ¨el do Tamnas k těm, kteří¸ střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho. 13 I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své. 14 Tedy ona slo¸iv¨i s sebe ¨aty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, ¸e Séla dorostl, a ¸e není dána jemu za man¸elku. 15 Kterou¸to uzřev Juda, za to měl, ¸e jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou. 16 Proto¸ uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dá¨, jestli¸e vejde¨ ke mně? 17 Odpověděl: Po¨liť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavad¸ nepo¨le¨. 18 I řekl: Co¸ť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a hal¸i svou, a hůl svou, kterou¸ má¨ v ruce své. I dal jí, a v¨el k ní; a počala z něho. 19 Tedy vstav¨i, ode¨la, a sňav¨i rouchu svou s sebe, oblékla se v ¨aty své vdovské. 20 I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ¸eny. A nenalezl jí. 21 I ptal se mu¸ů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, která¸ seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky. 22 Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nena¨el jsem jí; a také mu¸i místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky. 23 I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl. 24 I stalo se okolo tří měsíců, ¸e oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest ji¸ i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena. 25 Kdy¸ pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z mu¸e, jeho¸ tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, hal¸e a hůl tato? 26 Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivěj¨íť jest ne¸ já, poněvad¸ jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával. 27 Stalo se pak, ¸e kdy¸ při¨el čas porodu jejího, aj, bli¸enci v ¸ivotě jejím. 28 A kdy¸ rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kterou¸to chytiv¨i baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé. 29 Kdy¸ pak vtáhl ruku svou zase, hle, vy¨el bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protr¸ení. I nazváno jest jméno jeho Fáres. 30 A potom vy¨el bratr jeho, který¸ měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára.

1. Moj¸í¨ova 39

1 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvy¨¨í nad drabanty, mu¸ Egyptský, od Izmaelitských, kteří¸ ho tam dovedli. 2 Byl pak Hospodin s Jozefem, a v¨ecko se mu ¨ťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. 3 A viděl pán jeho, ¸e Hospodin byl s ním, a ¸e v¨ecko, co¸ činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho. 4 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a slou¸il mu. I představil ho domu svému, a v¨ecko, co¸ měl, dal v ruku jeho. 5 A hned, jak¸ ustanovil ho nad domem svým, a nade v¨ím, co¸ měl, po¸ehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo po¸ehnání Hospodinovo na v¨ech věcech, které¸ měl doma i na poli. 6 V¨ech tedy věcí, které¸ měl, zanechal v rukou Jozefových; ani¸ o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, který¸ jedl. Byl pak Jozef u¨lechtilé postavy a krásného vzezření. 7 I stalo se potom, ¸e vzhlédala ¸ena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou. 8 Který¸to odpíraje, řekl ¸eně pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a v¨ecko, co¸ má, dal v ruce mé. 9 Není ¸ádného předněj¨ího nade mne v domě tomto, ani¸ co vyňal z správy mé, kromě tebe, jeliko¸ jsi ty man¸elka jeho. Jak bych tedy učinil takovou ne¨lechetnost, a hře¨il i proti Bohu? 10 A kdy¸ mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní. 11 Tedy dne jednoho, kdy¸ při¨el do domu k práci své, a nebylo tu ¸ádného z domácích v domě, 12 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Le¸ se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vy¨el ven. 13 A ona viduci, ¸e nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven, 14 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám mu¸e Hebrejského, který¸ by měl posměch z nás; nebo při¨el ke mně, aby le¸el se mnou; i křičela jsem hlasem velikým. 15 A kdy¸ usly¨el, ¸e jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vy¨el ven. 16 Tedy schovala roucho jeho u sebe, a¸ při¨el pán jeho do domu svého. 17 K němu¸ mluvila v tato slova, řkuci: Při¨el ke mně slu¸ebník ten Hebrejský, kterého¸s přivedl nám, aby mi lehkost učinil. 18 A kdy¸ jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. 19 I stalo se, ¸e, kdy¸ usly¨el pán jeho slova ¸eny své, která¸ mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil slu¸ebník tvůj, rozhněval se velmi. 20 Proto¸ vzal ho pán jeho, a dal jej do vě¸e ¸alářné, v to místo, kde¸ vězňové králov¨tí seděli; i byl tam v ¸aláři. 21 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad ¸alářem. 22 I dal vládař ¸aláře v moc Jozefovi v¨ecky vězně, kteří¸ byli v vě¸i ¸alářné; a co¸koli tam činiti měli, on to spravoval. 23 Ani¸ vládař ¸aláře k čemu dohlídal,co¸ jemu svěřil; proto ¸e Hospodin byl s ním, a co¸ on činil, Hospodin tomu prospěch dával.

1. Moj¸í¨ova 40

1 Stalo se potom, ¸e ¨eňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému. 2 I rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vládaře nad ¨eňkýři, a na vládaře nad pekaři. 3 A dal je do vězení v domě nejvy¨¨ího nad drabanty, do vě¸e ¸alářné, v místo, v něm¸ Jozef vězněm byl. 4 I postavil jim nejvy¨¨í nad drabanty Jozefa k slu¸bě; a byli drahně dní u vězení. 5 I měli sen oba dva, ka¸dý z nich sen svůj noci jedné, ka¸dý podlé vylo¸ení sna svého, ¨eňkýř i pekař krále Egyptského, kteří¸ seděli v vě¸i. 6 Tedy při¨el k nim Jozef ráno, a hleděl na ně; a aj, byli smutní. 7 I optal se těch úředníků Faraonových, kteří¸ s ním byli v vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváři va¨e smutněj¨í? 8 Kteří¸to odpověděli jemu: Měli jsme sen, a nemáme, kdo by jej vylo¸il. I řekl jim Jozef: Zdali¸ Bo¸í nejsou výkladové? Pravte mi medle. 9 Tedy správce nad ¨eňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snách, ¸e jsem viděl před sebou vinný kmen, 10 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pou¨těl, a vycházel květ jeho, a¸ k sezrání při¨li hroznové jeho. 11 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny, a vytlačoval je do koflíka Faraonova, a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou. 12 I řekl jemu Jozef: Toto jest vylo¸ení jeho: Ti tři révové jsou tři dnové. 13 Po třech dnech pový¨í Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i bude¨ podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, kdy¸ jsi byl ¨eňkýřem jeho. 14 Ale měj¸ mne v své paměti, kdy¸ť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto. 15 Nebo kradmo jsem vzat z země ´idovské; a zde jsem ničeho neučinil, proče¸ by mne do tohoto vězení dali. 16 Vida pak správce nad pekaři, ¸e dobře vylo¸il, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, ano tři ko¨ové pletení na hlavě mé. 17 A v ko¨i vrchním byli v¨elijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z ko¨e nad hlavou mou. 18 I odpověděl Jozef a řekl: Toto jest vylo¸ení jeho: Tři ko¨ové jsou tři dnové. 19 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou, a oběsí tě na dřevě; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe. 20 Tedy stalo se v den třetí, v den pamatný narození Faraonova, ¸e učinil hody v¨echněm slu¸ebníkům svým; i počítal hlavu vládaře nad ¨eňky, i hlavu vládaře nad pekaři, mezi slu¸ebníky svými. 21 A navrátil nejvy¨¨ího nad ¨eňky k místu jeho, aby podával koflíku Faraonovi do ruky. 22 Vládaře pak nad pekaři oběsil, tak jak¸ jim byl sen vylo¸il Jozef. 23 A nezpomenul správce nad ¨eňky na Jozefa, ale zapomenul na něj.

1. Moj¸í¨ova 41

1 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, ¸e stál nad potokem. 2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, které¸to pásly se na mokřinách. 3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, ¨eredných na pohledění a hubených, které¸to stály podlé oněch krav při břehu potoka. 4 A ty krávy na pohledění ¨eredné a hubené se¸raly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao. 5 A kdy¸ usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných. 6 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi. 7 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen. 8 Kdy¸ pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal v¨ecky hadače Egyptské, a v¨ecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo ¸ádného, kdo by je vylo¸il Faraonovi. 9 Tedy mluvil nejvy¨¨í ¨eňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes. 10 Farao rozhněvav se na slu¸ebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvy¨¨ího nad drabanty, mne a správce nad pekaři. 11 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden ka¸dý podlé vylo¸ení snu svého. 12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, slu¸ebník nejvy¨¨ího nad drabanty, jemu¸ kdy¸ jsme vypravovali, vykládal nám sny na¨e; jednomu ka¸dému podlé snu jeho vykládal. 13 A stalo se, ¸e jak¸ vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on obě¨en. 14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z ¸aláře. Který¸to oholiv se, a změniv roucho své, při¨el k Faraonovi. 15 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vylo¸il; o tobě pak sly¨el jsem to, ¸e kdy¸ usly¨í¨ sen, umí¨ jej vylo¸iti. 16 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí ¨ťastné věci Faraonovi. 17 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, ¸e jsem stál na břehu potoka. 18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, které¸to pásly se na mokřinách. 19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a ¨eredných velmi a hubených; neviděl jsem tak ¨eredných ve v¨í zemi Egyptské. 20 A se¸raly krávy ty hubené a ¨eredné sedm krav prvněj¨ích tlustých. 21 A ač dostaly se do břicha jejich, v¨ak nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem. 22 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných. 23 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi. 24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Co¸ kdy¸ jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vylo¸il. 25 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Co¸ Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi. 26 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných toliké¸ jest sedm let; sen jest jednostejný. 27 Sedm pak hubených krav a ¨eredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu. 28 Toť jest, co¸ jsem mluvil Faraonovi: Co¸ Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi. 29 Aj, sedm let nastane, v nich¸ hojnost veliká bude ve v¨í zemi Egyptské. 30 A po nich nastane sedm let hladu,v nich¸ v zapomenutí přijde v¨ecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi. 31 Ani¸ poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, který¸ přijde potom; nebo velmi veliký bude. 32 ´e pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, ¸e jistá věc jest od Boha, a ¸e tím spí¨e Bůh vykoná to. 33 Proto¸ nyní ať vyhledá Farao mu¸e opatrného a moudrého, kterého¸ by ustanovil nad zemí Egyptskou. 34 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných. 35 Ať shromá¸dí v¨eliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně. 36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, která¸ budou v zemi Egyptské, aby nebyla zka¸ena země tato hladem. 37 I líbila se řeč ta Faraonovi i v¨echněm slu¸ebníkům jeho. 38 Tedy řekl Farao slu¸ebníkům svým: Najdeme-li¸ podobného tomuto mu¸i, v něm¸ by byl Duch Bo¸í? 39 Jozefovi pak řekl: Poněvad¸ Bůh dal znáti tobě v¨ecko toto, neníť ¸ádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi. 40 Ty bude¨ nad domem mým, a líbati bude tvář tvou v¨ecken lid můj; stolicí toliko královskou vy¨¨í nad tebe budu. 41 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade v¨í zemi Egyptskou. 42 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vlo¸il zlatý řetěz na hrdlo jeho. 43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade v¨í zemi Egyptskou. 44 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopu¨tění tvého nepozdvihne ¸ádný ruky své ani nohy své ve v¨í zemi Egyptské. 45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, kní¸ete On, za man¸elku. I vy¨el Jozef na zemi Egyptskou. 46 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, kdy¸ stál před Faraonem králem Egyptským.) A vy¨ed od tváři Faraonovy, projel v¨ecku zemi Egyptskou. 47 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost. 48 I nahromá¸dil v¨elijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a slo¸il potravu tu v městech; úrody polní jednoho ka¸dého města, které¸ byly okolo něho, slo¸il v něm. 49 A tak nahromá¸dil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak ¸e přestali počítati; nebo mu nebylo počtu. 50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé ne¸ při¨el rok hladu, které¸ mu porodila Asenat, dcera Putifera, kní¸ete On. 51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na v¨ecky práce své, a na v¨ecken dům otce svého. 52 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého. 53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské; 54 A počalo sedm let hladu přicházeti, jak¸ byl předpověděl Jozef. I byl hlad po v¨ech krajinách, ale po v¨í zemi Egyptské byl chléb. 55 Potom také nedostatek trpěla v¨ecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao v¨echněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, co¸ vám rozká¸e, učiníte. 56 A byl hlad na tváři v¨í země. Tedy otevřel Jozef v¨ecky obilnice, v nich¸ obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské. 57 A v¨ickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po v¨í zemi.

1. Moj¸í¨ova 42

1 Vida pak Jákob, ¸e by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého? 2 I mluvil jim: Aj, sly¨el jsem, ¸e mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom ¸ivi byli a nezemřeli. 3 Tedy ¨lo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě. 4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo. 5 I ¨li synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské. 6 Jozef pak byl nejvy¨¨í správce v zemi té; on prodával obilí v¨emu lidu země. Tedy při¨li bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří a¸ k zemi. 7 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim,řka jim: Odkud jste při¨li? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav. 8 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho. 9 Tedy zpomenul Jozef na sny, které¸ měl o nich, a řekl jim: ¦pehéři jste, a při¨li jste, abyste shlédli nepevná místa země. 10 Kteří¸to odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale slu¸ebníci tvoji při¨li, aby nakoupili pokrmů. 11 V¨ickni my synové jednoho mu¸e jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli slu¸ebníci tvoji ¨pehéři. 12 Jim¸ zase řekl: Není tak, ale při¨li jste, abyste shlédli nepevná místa země. 13 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří slu¸ebníků tvých bylo, synů mu¸e jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmlad¨í s otcem na¨ím nyní jest doma, a jednoho není. 14 I řekl jim Jozef: Toť jest, co¸ jsem mluvil vám, kdy¸ jsem řekl: ¦pehéři jste. 15 Touto věcí zku¨eni budete: ´ivť jest Farao, ¸e nevyjdete odsud, a¸ přijde sem bratr vá¨ mlad¨í. 16 Vy¨lete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra va¨eho; vy pak u vězení zůstaňte, a zku¨ena budou va¨e slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, ¸ivť jest Farao, ¸e jste ¨pehéři. 17 Tedy dal je v¨ecky spolu do vězení za tři dni. 18 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste ¸ivi byli; neboť já se bojím Boha. 19 Jste-li ¨lechetní mu¸i, jeden bratr vá¨ ať jest ukován v ¸aláři, v něm¸ jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů va¨ich. 20 Bratra pak svého mlad¨ího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou va¨e slova, a nezemřete. Tedy učinili tak. 21 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssou¸ení du¨e jeho, kdy¸ nás pokorně prosil, a nevysly¨eli jsme ho; proto¸ při¨lo na nás ssou¸ení toto. 22 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdali¸ jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehře¨te proti pacholeti. Ale neposlechli jste; proče¸ také krve jeho, hle, vyhledává se. 23 A nevěděli oni, ¸e by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim. 24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich. 25 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu ka¸dému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak. 26 A vlo¸iv¨e obilí svá na osly své, ode¨li odtud. 27 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, které¸ byly na vrchu v pytli jeho. 28 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy u¸asli se, a předě¨eni jsouce, mluvili jeden k druhému: Co¸ nám to učinil Bůh? 29 Navrátiv¨e se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu v¨ecko, co se jim přihodilo, pravíce: 30 Mu¸ ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako ¨pehéře země. 31 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli ¨pehéři. 32 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce na¨eho, z nich¸ jednoho není, a mlad¨í nyní jest s otcem na¨ím v zemi Kananejské. 33 I řekl nám mu¸ ten, pán země té: Po tomto poznám, ¸e upřímí jste: Bratra va¨eho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů va¨ich vezmouce, odejděte. 34 A přiveďte bratra svého mlad¨ího ke mně, abych poznal, ¸e nejste ¨pehéři, ale upřímí; tehdy bratra va¨eho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti. 35 I stalo se, ¸e, kdy¸ vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden ka¸dý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se. 36 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto v¨ecky věci svalily. 37 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestli¸e ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě. 38 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterou¸ půjdete, uvedli byste ¨ediny mé s bolestí do hrobu.

1. Moj¸í¨ova 43

1 Byl pak hlad veliký v krajině té. 2 I stalo se, kdy¸ vytrávili obilí, které¸ přinesli z Egypta, ¸e řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy. 3 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl mu¸ ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr vá¨ s vámi. 4 Jestli¸e po¨le¨ bratra na¨eho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy; 5 Pakli nepo¨le¨, nepůjdeme. Nebo pověděl nám mu¸ ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr vá¨ s vámi. 6 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámiv¨e mu¸i tomu, ¸e máte je¨tě bratra? 7 Odpověděli: Pilně vyptával se mu¸ ten na nás, i na rod ná¨, mluvě: Jest-li ¸iv je¨tě otec vá¨? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zda¸ jsme to jak věděti mohli, ¸e dí: Přiveďte bratra svého? 8 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Po¨li to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom ¸ivi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí na¨i. 9 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestli¸e nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po v¨ecky dny. 10 A kdybychom byli neprodlévali, jistě ji¸ bychom se byli dvakrát vrátili. 11 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestli¸eť tak býti musí, učiňte¸ toto: Nabeřte nejvzácněj¨ích u¸itků země do nádob svých, a doneste mu¸i tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů. 12 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vlo¸ené na vrch do pytlů va¨ich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to při¨lo. 13 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k mu¸i tomu. 14 A Bůh silný v¨emohoucí dej¸ vám najíti milost před mu¸em tím, ať propustí vám onoho bratra va¨eho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu. 15 Tedy vzali mu¸i ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstav¨e, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem. 16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, který¸ spravoval dům jeho: Uveď tyto mu¸e do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou mu¸i ti o poledni. 17 I učinil mu¸ ten, jak¸ rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova. 18 Báli se pak mu¸i ti, kdy¸ uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, které¸ prvé vlo¸eny byly do pytlů na¨ich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za slu¸ebníky i osly na¨e. 19 A přistoupiv¨e k mu¸i tomu, který¸ spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu, 20 A řekli: Sly¨ mne, pane můj. Při¨li jsme byli ponejprvé kupovati potrav. 21 I přihodilo se, kdy¸ jsme do hospody při¨li, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho ka¸dého byly svrchu v pytli jeho, peníze na¨e podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých. 22 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vlo¸il peníze na¨e do pytlů na¨ich. 23 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh vá¨, a Bůh otce va¨eho dal vám poklad do pytlů va¨ich; penízeť jsem va¨e já přijal. I vyvedl k nim Simeona. 24 Uved tedy mu¸ ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich. 25 Mezi tím připravili dar ten, dokud¸ nepři¨el Jozef v poledne; nebo sly¨eli, ¸e by tu měli jísti chléb. 26 Tedy při¨el Jozef domů. I přinesli mu dar, který¸ měli v rukou svých, a klaněli se jemu a¸ k zemi. 27 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-li¸ jest otec vá¨ starý, o něm¸ jste pravili? ´iv-li jest je¨tě? 28 Kteří¸to odpověděli: Zdráv jest slu¸ebník tvůj otec ná¨, a je¨tě ¸iv jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili. 29 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr vá¨ mlad¨í, o něm¸ jste mi pravili? I řekl: Učini¸ Bůh milost s tebou, synu můj! 30 Tedy pospí¨il Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a v¨ed do pokoje, plakal tam. 31 Potom umyv tvář svou, vy¨el zase, a zdr¸oval se, a řekl: Klaďte chléb. 32 I kladli jemu zvlá¨tě, a jim obzvlá¨tě, Egyptským také, kteří¸ s ním jídali, obzvlá¨tně; nebo nemohou Egypt¨tí jísti s ´idy chleba, proto ¸e to ohavnost jest Egyptským. 33 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mlad¨í podlé mlad¨ího věku svého. I divili se mu¸i ti vespolek. 34 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více ne¸ jiným. I hodovali a hojně se s ním napili.

1. Moj¸í¨ova 44

1 Rozkázal pak tomu, který¸ spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mu¸ů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze ka¸dého polo¸ zas do pytle jeho na vrch. 2 A koflík můj, koflík stříbrný, vlo¸ na vrch do pytle mlad¨ího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterou¸ mluvil. 3 Ráno pak propu¨těni jsou ti mu¸i, oni i oslové jejich. 4 A kdy¸ vy¨li z města, a nedaleko je¨tě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň mu¸e ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Proče¸ jste se odplatili zlým za dobré? 5 Zdali¸ to není ten koflík, z kterého¸ píjí pán můj? A z tohoť on jistým zku¨ením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili. 6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta. 7 Kteří¸to odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od slu¸ebníků tvých, aby co takového učinili. 8 A my ty peníze, které¸ jsme na¨li na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jak¸ bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato? 9 U koho z slu¸ebníků tvých nalezeno bude, nech¸ť umře ten; a my také budeme pána tvého slu¸ebníci. 10 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči va¨í. U koho se nalezne, ten bude mým slu¸ebníkem, a vy budete bez viny. 11 Proto¸ rychle ka¸dý slo¸il pytel svůj na zem, a rozvázal ka¸dý pytel svůj. 12 I přehledával, od star¨ího počal, a na mlad¨ím přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu. 13 Tedy oni roztrh¨e roucha svá, vlo¸il ka¸dý břímě na osla svého, a vrátili se do města. 14 I při¨el Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak je¨tě tam byl,) a padli před ním na zemi. 15 I dí jim Jozef: Jaký¸ jest to skutek, který jste učinili? Zda¸ nevíte, ¸e takový mu¸, jako jsem já, umí poznati? 16 Tedy řekl Juda: Co¸ díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest na¨el nepravost slu¸ebníků tvých. Aj, slu¸ebníci jsme pána svého, i my i ten, u něho¸ nalezen jest koflík. 17 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Mu¸, u něho¸ nalezen jest koflík, ten bude mým slu¸ebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému. 18 I přistoupil k němu Juda a řekl: Sly¨ mne, pane můj. Prosím, necha¸ť promluví slu¸ebník tvůj slovo v u¨i pána svého, a nehněvej se na slu¸ebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao. 19 Pán můj ptal se slu¸ebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra? 20 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jeho¸ bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej. 21 I řekl jsi slu¸ebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj. 22 A řekli jsme pánu mému: Nemů¸eť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře. 23 Ty pak řekl jsi slu¸ebníkům svým: Nepřijde-li bratr vá¨ mlad¨í s vámi, nepokou¨ejte se více viděti tváři mé. 24 I stalo se, kdy¸ jsme se vrátili k slu¸ebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého, 25 ´e řekl otec ná¨: Jděte zase, nakupte nám něco potravy. 26 Odpověděli jsme: Nemů¸eme jíti,ne¸ bude-li bratr ná¨ mlad¨í s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho mu¸e, nebyl-li by bratr ná¨ nejmlad¨í s námi. 27 I řekl nám slu¸ebník tvůj, otec můj: Vy víte, ¸e dva toliko syny porodila mi ¸ena má. 28 A vy¨el jeden ode mne, o něm¸ jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad. 29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a při¨lo by na něj něco zlého, tedy uvedete ¨ediny mé s trápením do hrobu. 30 Tak tedy, kdy¸ přijdu k slu¸ebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (je¨to du¨e jeho spojena jest s du¨í tohoto): 31 Přijde na to, kdy¸ uzří, ¸e pacholete není, umře; a uvedou slu¸ebníci tvoji ¨ediny slu¸ebníka tvého, otce svého, s ¸alostí do hrobu. 32 Nebo slu¸ebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestli¸e ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po v¨ecky dny. 33 Proto¸ nyní nechť zůstane, prosím, slu¸ebník tvůj místo pacholete tohoto za slu¸ebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými. 34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, které¸ by při¨lo na otce mého.

1. Moj¸í¨ova 45

1 Jozef pak nemoha se déle zdr¸eti, přede v¨emi přístojícími zvolal: Ka¸te v¨echněm ven! I nezůstal ¸ádný s nimi, kdy¸ se známil Jozef s bratřími svými. 2 Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a sly¨eli to Egypt¨tí, sly¨el také dům Faraonův. 3 I řekl Jozef bratřím svým: Já jsem Jozef. Je¨tě-li jest ¸iv otec můj? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho; nebo se ho velmi ulekli. 4 Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistupte¸ medle ke mně. I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr vá¨, kterého¸ jste prodali do Egypta. 5 Proto¸ nyní nermuťte se, a neztě¸ujte sobě toho, ¸e jste mne sem prodali; nebo pro zachování ¸ivota va¨eho poslal mne Bůh před vámi. 6 Nebo dvě létě ji¸ hlad jest v zemi, a je¨tě pět let přijde, v nich¸ nebudou orati, ani ¸íti. 7 Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování ¸ivotů va¨ich vysvobozením velikým. 8 Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, který¸ mne dal za otce Faraonovi, a za pána v¨emu domu jeho, a panovníka po v¨í zemi Egyptské. 9 Pospě¨te a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem v¨eho Egypta; přijdi¸ ke mně, neprodlévej. 10 A bydliti bude¨ v zemi Gesen; a bude¨ blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a co¸koli má¨. 11 A budu tě chovati tam, (nebo je¨tě pět let hlad bude), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj, a co¸koli má¨. 12 A aj, oči va¨e vidí, i oči bratra mého Beniamina, ¸e ústa má mluví vám. 13 Povíte také otci mému o v¨í slávě mé v Egyptě, a co¸ jste koli viděli; pospě¨te¸ tedy, a přiveďte otce mého sem. 14 Tedy padl na ¨íji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na ¨íji jeho. 15 A políbiv v¨ech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním. 16 Sly¨ána pak jest v domě Faraonově pověst tato: Při¨li bratří Jozefovi. I bylo to velmi vděčné Faraonovi i v¨echněm slu¸ebníkům jeho. 17 A řekl Farao Jozefovi: Rci bratřím svým: Toto učiňte: Nalo¸íce na hovada svá, jděte, a navraťte se do země Kananejské. 18 A vezmouce otce svého a čeládky své, přiďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk země této. 19 Ty pak rozka¸ jim: Toto učiňte: Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ¸eny své, a vezměte otce svého, a přiďte. 20 Ani¸ se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlep¨í místo ve v¨í zemi Egyptské va¨e bude. 21 I učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu. 22 V¨echněm jim dal, ka¸dému dvoje ¨aty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery ¨aty jiné a jiné. 23 Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteří¸ nesli z nejlep¨ích věcí Egyptských, a deset oslic, které¸ nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu. 24 A propou¨těje bratří své, aby ode¨li, řekl jim: Nevaďte¸ se na cestě. 25 Tedy brali se z Egypta, a při¨li do země Kananejské k Jákobovi otci svému. 26 A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef je¨tě ¸iv jest, ano i panuje ve v¨í zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo sly¨ev to nevěřil jim. 27 Tedy vypravovali jemu v¨ecka slova Jozefova, která¸ mluvil jim; a vida vozy, které¸ poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich. 28 I řekl Izrael: Dostiť jest, kdy¸ je¨tě syn můj ¸iv jest; půjdu a uzřím ho, prvé ne¸ umru.

1. Moj¸í¨ova 46

1 Tedy bral se Izrael se v¨ím, co¸ měl; a při¨ed do Bersabé, obětoval oběti Bohu otce svého Izáka. 2 I mluvil Bůh Izraelovi u vidění nočním, řka: Jákobe, Jákobe! Který¸to odpověděl: Aj, teď jsem. 3 I řekl: Já jsem ten Bůh silný, Bůh otce tvého. Neboj se sstoupiti do Egypta, nebo v národ veliký tam tebe učiním. 4 Já sstoupím s tebou do Egypta, a já tě také i zase přivedu; a Jozef polo¸í ruku svou na oči tvé. 5 Vstal tedy Jákob z Bersabé; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého, a děti své s ¸enami svými na vozy, které¸ poslal pro něho Farao. 6 Pobrali také dobytek svůj, a zbo¸í své, kterého¸ nabyli v zemi Kananejské; a při¨li do Egypta, Jákob i v¨ecko símě jeho s ním. 7 Syny i vnuky, dcery i vnučky své, a v¨ecku rodinu svou uvedl s sebou do Egypta. 8 A tato jsou jména synů Izraelových, kteří¸ ve¨li do Egypta: Jákob a synové jeho. Prvorozený Jákobův Ruben. 9 A synové Rubenovi: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. 10 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn jedné ¸eny Kananejské. 11 Synové Léví: Gerson, Kahat a Merari. 12 Synové Judovi: Her, Onan, Séla, Fáres a Zára. (Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské.) Fáres pak měl syny: Ezrona a Hamule. 13 Synové Izacharovi: Tola, Fua, Job a Simron. 14 A synové Zabulonovi: Sared, Elon a Jahelel. 15 Tiť jsou synové Líe, které¸ porodila Jákobovi v Pádan Syrské, a Dínu, dceru jeho. V¨ech du¨í synů i dcer jeho bylo třidceti a tři. 16 Synové Gád: Sefon, Aggi, Suni, Esebon, Heri, Arodi a Areli. 17 Synové Asser: Jemna, Jesua, Jesui, Beria, a Serach sestra jejich. Synové pak Beriovi: Heber a Melchiel. 18 To jsou synové Zelfy, kterou¸ Lában dal Líe dceři své; a ty porodila Jákobovi, ¨estnácte du¨í. 19 Synové pak Ráchel, man¸elky Jákobovy: Jozef a Beniamin. 20 A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat, dcery Putifera kní¸ete On, Manasses a Efraim. 21 Ale synové Beniaminovi: Béla, Becher, Asbel, Gera, Náman, Echi, Roz, Mufim, Chuppim a Ared. 22 Tiť jsou synové Ráchel, které¸ porodila Jákobovi; v¨ech du¨í čtrnáct. 23 A syn Danův: Chusim. 24 Synové pak Neftalím: Jaziel, Guni, Jezer a Sallem. 25 Ti jsou synové Bály, kterou¸ Lában dal Ráchel dceři své, a ty porodila Jákobovi; v¨ech du¨í sedm. 26 V¨ech du¨í, které¸ ve¨ly s Jákobem do Egypta, co¸ jich po¨lo z bedr jeho, kromě ¸en synů Jákobových, v¨ech du¨í bylo ¨edesáte a ¨est. 27 K tomu synové Jozefovi, kteří¸ se jemu narodili v Egyptě, dva. A tak v¨ech du¨í domu Jákobova, které¸ ve¨ly do Egypta, bylo sedmdesáte. 28 Poslal pak Judu napřed k Jozefovi, aby oznámil jemu prvé, ne¸ při¨el do Gesen. A tak při¨li do země Gesen. 29 Jozef pak zapřáh do svého vozu, vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen; a jak¸ ho Jákob uzřel, padl na jeho ¨íji, a plakal dlouho na ¨íji jeho. 30 I řekl Izrael Jozefovi: Nechť ji¸ umru, kdy¸ jsem viděl tvář tvou; nebo ty je¨tě jsi ¸iv. 31 Jozef pak řekl bratřím svým a domu otce svého: Pojedu a zvěstuji Faraonovi, a dím jemu: Bratří moji a dům otce mého, kteří¸ bydlili v zemi Kananejské, při¨li ke mně. 32 Ale jsou pastýři stáda, nebo s dobytkem se obírají; proto¸ ovce své a voly, i co¸koli mají, přihnali. 33 A kdy¸ by povolal vás Farao, a řekl:Jaký jest obchod vá¨? 34 Odpovíte: Dobytkem se ¸ivili slu¸ebníci tvoji od mladosti své a¸ do této chvíle, i my i otcové na¨i; abyste bydlili v zemi Gesen; nebo v mrzkosti mají Egypt¨tí v¨ecky pastýře stáda.

1. Moj¸í¨ova 47

1 A proto¸ při¨ed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i vět¨ím dobytkem svým i se v¨ím, co¸ mají, při¨li z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen. 2 A vzav z počtu bratří svých pět mu¸ů, postavil je před Faraonem. 3 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod vá¨? Kteří¸to odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou slu¸ebníci tvoji, i my, i otcové na¨i. 4 Řekli je¨tě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, při¨li jsme; nebo není pastvy dobytku, který¸ mají slu¸ebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; proto¸ nyní prosíme, nechať bydlí slu¸ebníci tvoji v zemi Gesen. 5 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji při¨li k tobě. 6 Země Egyptská před tebou jest; v nejlep¨ím kraji země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumí¨-li, ¸e jsou mezi nimi mu¸i roz¨afní, ustanoví¨ je úředníky nad dobytkem, který¸ mám. 7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona. 8 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let ¸ivota tvého? 9 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let ¸ivota mého, a nedo¨li dnů let ¸ivota otců mých, v nich¸ ¸ivi byli. 10 A po¸ehnav Jákob Faraona, vy¨el od něho. 11 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jak¸ rozkázal Farao. 12 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a v¨ecken dům jeho chlebem, a¸ do nejmen¨ích. 13 A chleba nebylo ve v¨í zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu. 14 Shromá¸dil pak Jozef v¨ecky peníze, co¸ jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, které¸ kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova. 15 A kdy¸ utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli v¨ickni Egypt¨tí k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz? 16 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky va¨e, poněvad¸ se vám peněz nedostává. 17 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za v¨ecky dobytky jejich, toho roku. 18 A po roce tom při¨li k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, ¸e jsme v¨ecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána na¨eho; nezůstávají nám před pánem na¨ím kromě těla na¨e a dědiny na¨e. 19 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí na¨e hyne. Kup nás i rolí na¨i za chléb, a budeme my i rolí na¨e ve slu¸bě Faraonovi; a dej nám semena, abychom ¸ivi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla. 20 Tedy koupil Jozef v¨ecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egypt¨tí jeden ka¸dý pole své, proto ¸e se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi. 21 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského a¸ do druhého. 22 Rolí toliko kně¸ských nekoupil. Nebo kně¸í ulo¸enou potravu měli od Faraona, a jedli z ulo¸ených pokrmů svých, které¸ dával jim Farao; proto¸ neprodali rolí svých. 23 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí va¨e Faraonovi; teď máte semeno, osívejte¸ tedy ji. 24 A kdy¸ se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteří¸ jsou v domích va¨ich, i ku pokrmu dítkám svým. 25 Tedy řekli: Zachoval jsi ¸ivoty na¨e. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme slu¸ebníci Faraonovi. 26 I ustanovil to Jozef za právo a¸ do tohoto dne, po v¨í zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kně¸ské nebyly Faraonovy. 27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmno¸eni jsou velmi. 28 ´iv pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let ¸ivota jeho, sto čtyřidceti sedm let. 29 I přiblí¸ili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestli¸e jsem nalezl milost v očích tvých, vlo¸, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě. 30 Kdy¸ spáti budu s otci svými, vynese¨ mne z Egypta, a pochová¨ mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého. 31 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lů¸e.

1. Moj¸í¨ova 48

1 Stalo se pak potom, ¸e povědíno jest Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. I vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima. 2 Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno: Aj, syn tvůj Jozef při¨el k tobě. 3 A posilniv se Izrael, usadil se na lo¸ci a řekl Jozefovi: Bůh silný v¨emohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, po¸ehnal mi. 4 A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmno¸ím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné. 5 Proto¸ nyní, dva synové tvoji, kteří¸ť jsou se zrodili v zemi Egyptské, prvé ne¸ jsem při¨el k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon. 6 Ale děti, které¸ po těchto zplodí¨, tvoji budou; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých. 7 Nebo kdy¸ jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, kdy¸ ji¸ nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jen¸ jest Betlém. 8 Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino? 9 Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, které¸ dal mi Bůh zde. I řekl:Přiveď je medle ke mně, a po¸ehnám jim 10 (Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost, a nemohl dobře viděti.) I přivedl je k němu, a on líbal a objímal je. 11 I řekl Izrael Jozefovi: Nemyslilť jsem já, abych měl kdy viděti tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé. 12 Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří a¸ k zemi. 13 A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním. 14 Tedy vztáh Izrael pravici svou, vlo¸il ji na hlavu Efraimovu, který¸ byl mlad¨í, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přelo¸iv ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený. 15 I po¸ehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jeho¸ oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, který¸ mne spravoval po v¨ecken ¸ivot můj a¸ do dne tohoto; 16 Anděl ten, který¸ vytrhl mne ze v¨eho zlého, po¸ehnej¸ dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmno¸í u prostřed země. 17 Vida pak Jozef, ¸e vlo¸il otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nerád byl tomu. I zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu. 18 A řekl jemu: Ne tak, otče můj; nebo toto jest prvorozený, vlo¸i¸ pravici svou na hlavu jeho. 19 Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; v¨ak bratr jeho mlad¨í více poroste ne¸ on, a símě jeho bude u veliké mno¸ství národů. 20 I po¸ehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe po¸ehnání bude dávati Izrael takto: Učini¸ tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. I představil Efraima Manassesovi. 21 Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a budeť Bůh s vámi, a zase vás přivede do země otců va¨ich. 22 Já pak dal jsem tobě jeden díl vý¨ nad bratří tvé, kterého¸ jsem mečem svým a luči¨těm svým dosáhl z ruky Amorejského.

1. Moj¸í¨ova 49

1 Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů. 2 Shroma¸ďte se a sly¨te synové Jákobovi, posly¨te Izraele otce svého. 3 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvý¨enost důstojenství a vyvý¨enost síly. 4 Prudce sběhne¨ jako voda. Nebude¨ vyvý¨en, proto ¸e jsi vstoupil na lů¸e otce svého; a jak¸ jsi po¨kvrnil postele mé, zmizelo vyvý¨ení tvé. 5 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich. 6 Do tajné rady jejich nevcházej du¨e má, k shromá¸dění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili mu¸e, a svévolně vyvrátili zed. 7 Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli. 8 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na ¨íji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého. 9 Lvíče Juda, z loupe¸e, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, le¸el jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho? 10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokud¸ nepřijde Sílo; a k němu se shromá¸dí národové. 11 Uvá¸e k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj. 12 Červeněj¨ích očí bude nad víno, a zubů bělej¨ích nad mléko. 13 Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho a¸ k Sidonu. 14 Izachar osel silný, le¸ící mezi dvěma břemeny. 15 A vida odpočinutí, ¸e jest dobré, a zemi, ¸e jest rozko¨ná, sehne rameno své k no¨ení, a dávati bude daně. 16 Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských. 17 Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, ¨típaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět. 18 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine! 19 Gád, vojsko přemů¸e jej, v¨ak on svítězí potom. 20 Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozko¨e královské. 21 Neftalím jako laň vypu¨těná, vydávaje výmluvnosti krásné. 22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed. 23 Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci: 24 V¨ak zůstalo v síle luči¨tě jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkud¸ byl pastýř a kámen Izraelův; 25 Od silného Boha, jemu¸ slou¸il otec tvůj, který¸ spomáhá tobě, a od v¨emohoucího, který¸ po¸ehná tobě po¸ehnáními nebeskými s hůry, po¸ehnáními propasti le¸ící hluboko, po¸ehnáním prsů a ¸ivota. 26 Po¸ehnání otce tvého silněj¨í budou nad po¸ehnání předků mých, a¸ k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho. 27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupe¸, a večer rozdělí kořisti. 28 V¨ech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, co¸ mluvil jim otec jejich; po¸ehnal jim také, jednomu ka¸dému vedlé po¸ehnání jeho po¸ehnal. 29 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, která¸ jest na poli Efrona Hetejského, 30 V jeskyni, která¸ jest na poli Machpelah, jen¸ jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterou¸ koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu. 31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ¸enu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ¸enu jeho; tam také pochovali Líu. 32 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, která¸ na něm, od synů Het. 33 A kdy¸ přestal Jákob přikazovati synům svým, slo¸il nohy své na lo¸ci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

1. Moj¸í¨ova 50

1 Tedy padl Jozef na tvář otce svého, a plakal nad ním, líbaje ho. 2 A poručil slu¸ebníkům svým lékařům, aby vonnými věcmi pomazali otce jeho. I pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele. 3 A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní; (nebo tak vyplňují se dnové těch, kteří¸ mazáni bývají vonnými věcmi). I plakali ho Egypt¨tí za sedmdesáte dní. 4 Kdy¸ pak dnové pláče toho pominuli, mluvil Jozef k domu Faraonovu, řka: Jestli¸e jsem nyní nalezl milost před očima va¨ima, mluvte, prosím, v u¨i Faraonovy, a rcete: 5 Otec můj přísahou mne zavázal, řka: Aj, já umírám; v hrobě mém, který¸ jsem sobě vykopal v zemi Kananejské, tam mne pochovej. Nyní tedy, prosím, nechť vstoupím a pochovám otce svého, a navrátím se zase. 6 I řekl Farao: Vstup a pochovej otce svého tak, jak¸ tě přísahou zavázal. 7 Tedy vstoupil Jozef, aby pochoval otce svého, a vstoupili s ním v¨ickni slu¸ebníci Faraonovi, star¨í domu jeho a v¨ickni star¨í země Egyptské, 8 V¨ecken také dům Jozefův, a v¨ickni bratří jeho i dům otce jeho; toliko dětí svých, ovec a volů nechali v zemi Gesen. 9 Vstoupili s ním také i vozové a jezdci, a bylo vojsko to veliké velmi. 10 I při¨li a¸ k místu Atád, které¸ jest při brodu Jordánském, a kvílili tam kvílením velikým a velmi ¸alostným; i dr¸el tu zámutek po otci svém za dnů sedm. 11 Vidouce pak obyvatelé země té, toti¸ Kananej¨tí, zámutek na místě tom Atád, řekli: Tě¸ký to mají zámutek Egypt¨tí. Proto¸ nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim, a to jest při brodu Jordánském. 12 Učinili tedy s ním synové jeho tak, jak¸ jim byl poručil. 13 A dones¨e ho do země Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterou¸ byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre. 14 A kdy¸ pochoval Jozef otce svého, navrátil se do Egypta s bratřími svými a se v¨emi, kteří¸ byli vstoupili s ním, aby pochovali otce jeho. 15 Vidouce pak bratří Jozefovi, ¸e umřel otec jejich, řekli: Snad v nenávisti nás míti bude Jozef, a vrchovatě nahradí nám v¨ecko zlé, které¸ jsme jemu činili. 16 Proto¸ vzkázali Jozefovi, řkouce: Otec tvůj je¨tě před smrtí svou přikázal, řka: 17 Takto díte Jozefovi: Prosím, odpusť ji¸ bratřím svým přestoupení a hřích jejich; nebo zle učinili tobě. Proto¸ ji¸ odpusť, prosím, přestoupení slu¸ebníkům Boha, jeho¸ ctil otec tvůj. I rozplakal se Jozef, kdy¸ k němu mluvili. 18 Přistoupili potom také bratří jeho, a pad¨e před ním, řekli: Aj, my jsme slu¸ebníci tvoji. 19 Jim¸ odpověděl Jozef: Nebojte se; nebo zdali¸ jsem já vám za Boha? 20 Vy zajisté skládali jste proti mně zlé; ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, co¸ vidíte nyní, a při ¸ivotu zachoval lid mnohý. 21 Proto¸ nebojte se ji¸; já chovati vás budu i děti va¨e. A tak tě¨il je, a mluvil k srdci jejich. 22 Bydlil pak Jozef v Egyptě, on i dům otce jeho, a ¸iv byl Jozef sto a deset let. 23 A viděl Jozef syny Efraimovy a¸ do třetího pokolení; ano i synové Machira, syna Manassesova, vychováni jsou u Jozefa. 24 Mluvil potom Jozef bratřím svým: Já tudí¸ umru; Bůh pak jistotně nav¨tíví vás, a vyvede vás z země této do země, kterou¸ přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 25 Proto¸ přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy, řka: Kdy¸ nav¨tíví vás Bůh, vyneste¸ kosti mé odsud. 26 I umřel Jozef, kdy¸ byl ve stu a v desíti letech; a pomazán jsa vonnými věcmi, vlo¸en jest do truhly v Egyptě.

2. Moj¸í¨ova

2. Moj¸í¨ova 1

1 Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteří¸ ve¨li do Egypta s Jákobem; ka¸dý s čeledí svou při¨el: 2 Ruben, Simeon, Léví a Juda; 3 Izachar, Zabulon a Beniamin; 4 Dan a Neftalím, Gád a Asser. 5 A bylo v¨ech osob po¨lých z bedr Jákobových sedmdesáte du¨í; Jozef pak byl v Egyptě. 6 I umřel Jozef a v¨ickni bratří jeho, a v¨ecken ten rod. 7 Synové pak Izrael¨tí rozmno¸ili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země. 8 V tom povstal král nový v Egyptě, který¸ neznal Jozefa. 9 Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silněj¨í nad nás. 10 Nu¸e, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a kdy¸ by při¨la válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům na¨im, a nebojoval proti nám, a nevy¨el z země. 11 Proto¸ ustanovili nad ním úředníky, kteří¸ by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses. 12 Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v o¨klivost. 13 A tak podrobovali Egypt¨tí syny Izraelské v slu¸bu tě¸kou. 14 A k hořkosti přivodili ¸ivot jejich robotami tě¸kými, v hlině a cihlách a ve v¨elijakém díle na poli, mimo v¨elikou potřebu svou, k ní¸ práce jejich u¸ívali nenále¸itě a bez lítosti. 15 I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nich¸ jedna sloula Sefora a druhá Fua, 16 A řekl: Kdy¸ budete pomáhati ¸enám Hebrejským při porodu, a uzříte, ¸e ji¸ rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest ¸iva. 17 Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jak¸ jim poručil král Egyptský, ale ¸ivých nechávaly pacholíků. 18 Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, ¸e jste ¸ivé zachovaly pacholíky? 19 I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ¸eny Hebrejské jako ¸eny Egyptské; nebo ony jsou silněj¨ího přirození. Dříve ne¸ přijde k nim baba, ony porodí. 20 I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmno¸en jest lid, a zsilili se velmi. 21 Stalo se pak proto, ¸e se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy. 22 I přikázal Farao v¨emu lidu svému, řka: Ka¸dého syna, který¸ se narodí, do řeky uvrzte; ka¸dé pak dcery nechte ¸ivé.

2. Moj¸í¨ova 2

1 Od¨ed pak mu¸ jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví. 2 I počala ¸ena ta, a porodila syna; a viduci, ¸e jest krásný, kryla ho za tři měsíce. 3 A kdy¸ ho nemohla déle tajiti, vzala mu o¨itku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vlo¸ila do ní to dítě, a vylo¸ila do rákosí u břehu řeky. 4 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude. 5 A v tom se¨la dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřev¨i o¨itku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji. 6 A kdy¸ otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovav¨i se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto. 7 I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z ¸en Hebrejských, která¸ by odchovala tobě dítě? 8 Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy ¨la děvečka a zavolala matky toho dítěte. 9 I řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a jáť dám mzdu tvou. I vzala ¸ena dítě, a chovala je. 10 A kdy¸ odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, která¸ jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Moj¸í¨, řkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla. 11 I stalo se ve dnech těch, kdy¸ vyrostl Moj¸í¨, ¸e vy¨el k bratřím svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také mu¸e Egyptského, an tepe mu¸e Hebrejského, jednoho z bratří jeho. A sem i tam se ohlédna, vida, ¸e ¸ádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku. 12 Vy¨ed potom druhého dne, a aj, dva mu¸i Hebrej¨tí vadili se. I řekl tomu, který¸ křivdu činil: Proč tepe¨ bli¸ního svého? 13 Který¸to odpověděl: Kdo tě ustanovil kní¸etem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslí¨, jako jsi zabil Egyptského? Proto¸ ulekl se Moj¸í¨ a řekl: Jistě známá jest ta věc. 14 A usly¨av Farao tu věc, hledal zabiti Moj¸í¨e. Ale Moj¸í¨ utekl od tváři Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice. 15 Kní¸e pak Madianské mělo sedm dcer. Které¸to při¨ed¨e, vá¸ily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého. 16 I při¨li pastýři, a odehnali je. Tedy Moj¸í¨ vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich. 17 A kdy¸ se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl on: Jak¸ jste to dnes tak brzo při¨ly? 18 Odpověděly: Mu¸ Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navá¸il nám vody, a napojil dobytek. 19 I řekl dcerám svým: Kde¸ pak jest? Proče¸ jste pustily mu¸e toho? Povolejte ho, ať pojí chleba. 20 A svolil Moj¸í¨ k tomu, aby bydlil s mu¸em tím. Který¸to dal Zeforu, dceru svou, Moj¸í¨ovi. 21 I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí. 22 Stalo se pak po mnohých časích, ¸e umřel král Egyptský; a synové Izrael¨tí úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty. 23 A usly¨el Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem. 24 I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh. 25

2. Moj¸í¨ova 3

1 Moj¸í¨ pak pásl dobytek Jetry tchána svého, kněze Madianského, a hnav stádo po pou¨ti, při¨el a¸ k hoře Bo¸í Oréb. 2 Tedy ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně z prostředku kře. I viděl, a aj, keř hořel ohněm, a v¨ak neshořel. 3 Proto¸ řekl Moj¸í¨: Půjdu nyní, a spatřím vidění toto veliké, proč neshoří keř. 4 Vida pak Hospodin, ¸e jde, aby pohleděl, zavolal naň Bůh z prostředku kře, a řekl: Moj¸í¨i, Moj¸í¨i! Který¸to odpověděl: Aj, teď jsem. 5 I řekl: Nepřistupuj sem, szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterém¸ ty stojí¨, země svatá jest. 6 A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zakryl Moj¸í¨ tvář svou, (nebo se bál), aby nepatřil na Boha. 7 Jemu¸to řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, který¸ jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho sly¨el jsem; nebo znám bolesti jeho. 8 Proto¸ jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského. 9 Nebo nyní, aj, křik synů Izraelských při¨el ke mně; viděl jsem také i ssou¸ení, jím¸ je ssu¸ují Egypt¨tí. 10 Proto¸, nyní poď a po¨li tě k Faraonovi; a vyvede¨ lid můj, syny Izraelské z Egypta. 11 I řekl Moj¸í¨ Bohu: Kdo jsem já, abych ¨el k Faraonovi, a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta? 12 I odpověděl: V¨ak budu s tebou; a toto bude¨ míti znamení, ¸e jsem já tě poslal: Kdy¸ vyvede¨ lid ten z Egypta, slou¸iti budete Bohu na hoře této. 13 I řekl Moj¸í¨ Bohu: Aj, já půjdu k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců va¨ich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? 14 I řekl Bůh Moj¸í¨ovi: JSEM, KTERÝ´ JSEM. Řekl dále: Takto dí¨ synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám. 15 Řekl je¨tě Bůh Moj¸í¨ovi: Takto dí¨ synům Izraelským: Hospodin, Bůh otců va¨ich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův poslal mne k vám; toť jest jméno mé na věčnost, a tať jest památka má po v¨ecky věky. 16 Jdi, a shromá¸dě star¨í Izraelské, mluv jim: Hospodin Bůh otců va¨ich ukázal mi se, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův, řka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dálo v Egyptě. 17 Proto¸ jsem řekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského do země Kananejského, a Hetejského, a Amorejského, a Ferezejského, a Hevejského, a Jebuzejského, do země oplývající mlékem a strdí. 18 I poslechnou hlasu tvého. Půjde¨ pak ty a star¨í Izrael¨tí k králi Egyptskému, a díte jemu: Hospodin Bůh Hebrejský potkal se s námi; proto¸ nyní, nechť medle jdeme cestou tří dnů na pou¨ť, abychom obětovali Hospodinu Bohu na¨emu. 19 Ale já vím, ¸eť vám nedopustí král Egyptský jíti; leč v ruce silné. 20 Proto¸ vztáhnu ruku svou, a bíti budu Egypt divnými věcmi svými, které¸ činiti budu u prostřed něho; a potom propustí vás. 21 A dám milost lidu tomuto před očima Egyptských. I stane se, ¸e kdy¸ půjdete, neodejdete prázdní. 22 Ale vypůjčí ¸ena od sousedy své, a od hospodyně domu svého klínotů stříbrných, a klínotů zlatých a roucha; i vlo¸íte to na syny a na dcery své, a tak obloupíte Egypt.

2. Moj¸í¨ova 4

1 Odpověděl pak Moj¸í¨, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin. 2 Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl. 3 I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Moj¸í¨ před ním. 4 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Který¸to vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho. 5 Aby věřili, ¸e se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. 6 Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlo¸ nyní ruku svou za ňadra svá. I vlo¸il ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh. 7 Řekl opět: Vlo¸ ruku svou zase v ňadra svá. Který¸ vlo¸il ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako jiné tělo jeho. 8 I budeť, jestli¸e neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému. 9 A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabere¨ vody z řeky, a vylije¨ ji na zem; a promění se vody, které¸ vezme¨ z řeky, a obrátí se v krev na zemi. 10 I řekl Moj¸í¨ Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem mu¸ výmluvný, ani¸ prvé, ani jak¸ jsi mluvil s slu¸ebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem. 11 Jemu¸ odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo mů¸e učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin? 12 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl. 13 I řekl: Sly¨ mne, Pane, po¨li, prosím, toho, kterého¸ poslati má¨. 14 A rozhněvav se velmi Hospodin na Moj¸í¨e, řekl: Zdali¸ nemá¨ Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, ¸e on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém. 15 Ty mluviti bude¨ k němu, a vlo¸í¨ slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti. 16 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty bude¨ jemu za Boha. 17 Hůl pak tuto vezme¨ v ruku svou, kterou¸ činiti bude¨ ta znamení. 18 Tedy od¨ed Moj¸í¨, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteří¸ jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li je¨tě ¸ivi. I řekl Jetro Moj¸í¨ovi: Jdi v pokoji. 19 Nebo řekl byl Hospodin Moj¸í¨ovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou v¨ickni mu¸i, kteří¸ hledali bez¸ivotí tvého. 20 A vzav Moj¸í¨ ¸enu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Moj¸í¨ hůl Bo¸í v ruku svou. 21 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Kdy¸ půjde¨ a navrátí¨ se do Egypta, hleď, abys v¨ecky zázraky, které¸ jsem slo¸il v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu. 22 Proto¸ dí¨ Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael. 23 I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slou¸í mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého. 24 I stalo se, kdy¸ byl Moj¸í¨ na cestě v hospodě, ¸e se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti. 25 Tedy vzala Zefora nů¸ ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kterou¸to vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ¸enich krví jsi mi. 26 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdá¸ ¸enichem krví pro obřezání. 27 Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Moj¸í¨ovi na pou¨ť. I ¨el a potkal se s ním na hoře Bo¸í, a políbil ho. 28 A vypravoval Moj¸í¨ Aronovi v¨ecka slova Hospodinova, který¸ ho poslal, i o v¨ech znameních, která¸ přikázal jemu. 29 Tedy ¨el Moj¸í¨ s Aronem, a shromá¸dili v¨ecky star¨í synů Izraelských. 30 I mluvil Aron v¨ecka slova, která¸ byl mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, a činil znamení před očima lidu. 31 A uvěřil lid, kdy¸ usly¨eli, ¸e nav¨tívil Hospodin syny Izraelské, a ¸e viděl ssou¸ení jejich. A skloniv¨e se, poklonu učinili.

2. Moj¸í¨ova 5

1 Potom pak při¨li Moj¸í¨ s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na pou¨ti. 2 Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím. 3 I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na pou¨ť, a obětujeme Hospodinu Bohu na¨emu, aby nedopustil na nás moru neb meče. 4 I řekl jim král Egyptský: Proč ty Moj¸í¨i a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým. 5 Řekl také Farao: Hle, ji¸ nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich. 6 I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a ¨afářům jeho, řka: 7 Nedávejte ji¸ více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu. 8 V¨ak tou¸ summu cihel, kterou¸ udělávali prvé, ulo¸te na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a proto¸ volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu na¨emu. 9 Nechť se přití¸í robot mu¸ům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova l¸ivá. 10 Vy¨ed¨e tedy úředníci nad lidem a ¨afáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy. 11 Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla va¨eho. 12 I rozběhl se lid po v¨í zemi Egyptské, aby trhal strni¨tě místo slámy. 13 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako kdy¸ sláma byla. 14 I biti jsou ¨afáři synů Izraelských, které¸ ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes? 15 I při¨li ¨afáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak dělá¨ slu¸ebníkům svým? 16 Slámy se nedává slu¸ebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, slu¸ebníci tvoji biti bývají, a hře¨í lid tvůj. 17 I řekl: Zahálíte, zahálíte, a proto¸ mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu. 18 Proto¸ nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte. 19 Vidouce ¨afáři synů Izraelských, ¸e zle s nimi, poněvad¸ řečeno: Neujmete počtu cihel va¨ich z úkolu denního v den jeho, 20 Potkali se s Moj¸í¨em a Aronem, kteří¸ stáli, aby jim vstříc vy¨li, kdy¸ by se vraceli od Faraona. 21 A mluvili jim: Pohledi¸ Hospodin na vás, a suď; nebo zo¨klivili jste nás před Faraonem a slu¸ebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali. 22 I navrátil se Moj¸í¨ k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal? 23 Nebo od té chvíle, jak¸ jsem v¨el k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi v¸dy nevysvobodil lidu svého.

2. Moj¸í¨ova 6

1 Odpověděl Hospodin Moj¸í¨ovi: Nyní uzří¨, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vy¸ene je z země své. 2 Mluvil je¨tě Bůh k Moj¸í¨ovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin. 3 Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, ¸e jsem Bůh silný v¨emohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich. 4 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, ¸e jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v ní¸ pohostinu byli. 5 Nad to, já sly¨el jsem křik synů Izraelských, které¸ Egypt¨tí v slu¸bu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou. 6 Proto¸ pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z slu¸by jejich, a vysvobodím vás v ruce vzta¸ené a skrze soudy veliké. 7 A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, ¸e jsem Hospodin Bůh vá¨, vysvobozující vás z robot Egyptských. 8 Uvedu vás také do země, o ní¸ jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, ¸e ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin. 9 I mluvil tak Moj¸í¨ synům Izraelským; ale nesly¨eli Moj¸í¨e pro úzkost ducha a slu¸bu přetě¸kou. 10 Proto¸ mluvil Hospodin Moj¸í¨ovi, řka: 11 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své. 12 I mluvil Moj¸í¨ před Hospodinem, řka: Hle, synové Izrael¨tí neposlechli mne, kterak¸ tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči? 13 I mluvil Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské. 14 Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy. 15 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy. 16 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak ¸ivota Léví bylo sto třidceti a sedm let. 17 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých. 18 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak ¸ivota Kahat bylo sto třidceti a tři léta. 19 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých. 20 Pojal pak Amram ¸enu Jochebed, tetu svou, sobě za man¸elku, která¸to porodila mu Arona a Moj¸í¨e. A let ¸ivota Amramova bylo sto třidceti a sedm let. 21 Synové také Izarovi: Chore, Nefega Zechri. 22 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri. 23 Pojal pak Aron Al¸bětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za man¸elku; která¸to porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara. 24 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských. 25 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za man¸elku; která¸ mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých. 26 To jest ten Aron a Moj¸í¨, jim¸ řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich. 27 Tito jsou, kteří¸ mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Moj¸í¨ a Aron. 28 Stalo se pak, kdy¸ mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi v zemi Egyptské, 29 ´e mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, v¨ecko, co¸ já mluvím tobě. 30 A řekl Moj¸í¨ před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterak¸ tedy poslouchati mne bude Farao?

2. Moj¸í¨ova 7

1 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Aj, ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým. 2 Ty mluviti bude¨ v¨ecko, co¸ tobě přiká¸i; Aron pak bratr tvůj mluviti bude k Faraonovi, aby propustil syny Izraelské z země své. 3 Ale jáť zatvrdím srdce Faraonovo, a mno¸iti budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské. 4 Ani¸ poslechne vás Farao. I vzlo¸ím ruku svou na Egypt, a vyvedu vojska svá, lid svůj, syny Izraelské, z země Egyptské skrze soudy veliké. 5 I zvědíť Egypt¨tí, ¸e já jsem Hospodin, kdy¸ vztáhnu ruku svou na Egypt; a vyvedu syny Izraelské z prostředku jich. 6 Tedy učinil Moj¸í¨ a Aron tak; jak¸ přikázal jim Hospodin, tak učinili. 7 A byl Moj¸í¨ v osmdesáti, Aron pak v osmdesáti a třech letech, kdy¸ mluvili s Faraonem. 8 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi takto: 9 Kdy¸ mluviti k vám bude Farao, řka: Uka¸te od sebe zázrak, tedy dí¨ Aronovi: Vezmi hůl svou, a povrz před Faraonem, i obrátí se v hada. 10 Tedy v¨el Moj¸í¨ s Aronem k Faraonovi, a učinili tak, jak¸ přikázal Hospodin; a povrhl Aron hůl svou před Faraonem i před slu¸ebníky jeho, a obrácena jest v hada. 11 Povolal pak také Farao mudrců a čarodějníků; a učinili i ti čarodějníci Egypt¨tí skrze čáry své toliké¸. 12 Nebo povrhl ka¸dý z nich hůl svou, a obráceny jsou v hady; ale po¸řela hůl Aronova hole jejich. 13 I posililo se srdce Faraonovo, a neuposlechl jich, tak jak¸ byl mluvil Hospodin. 14 Proto¸ řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Obtí¸ilo se srdce Faraonovo; nechce propustiti lidu toho. 15 Jdi k Faraonovi ráno, aj, půjde ven k vodě, a stůj naproti němu při břehu řeky; a hůl, která¸ obrácena byla v hada, vezme¨ do ruky své. 16 A dí¨ mu: Hospodin Bůh Hebrejský poslal mne k tobě, aťbych řekl: Propusť lid můj, aby slou¸ili mi na pou¨ti; a aj, neuposlechls a¸ dosavad. 17 Proto¸ takto praví Hospodin: Po tomto pozná¨, ¸e já jsem Hospodin: Aj, já udeřím holí, která¸ jest v ruce mé, na vody, které¸ jsou v řece, a obráceny budou v krev. 18 A ryby, které¸ jsou v řece, pomrou; i nasmradí se řeka, a ustávati budou Egypt¨tí, hledajíce vody, kterou¸ by pili z řeky. 19 Proto¸ řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Rci Aronovi: Vezmi hůl svou, a vztáhni ruku svou na vody Egyptské, na řeky jejich, na potoky jejich, i na jezera jejich, a na v¨ecka shromá¸dění vod jejich, aby se obrátily v krev; i bude krev po v¨í zemi Egyptské, tak v nádobách dřevěných, jako kamenných. 20 Tedy učinili tak Moj¸í¨ a Aron, jak¸ byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil v vodu, která¸ byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima slu¸ebníků jeho; i obráceny jsou v¨ecky vody, které¸ byly v řece, v krev. 21 Ryby pak, které¸ byly v řece, pomřely, a nasmradila se řeka, tak ¸e nemohli Egypt¨tí píti vody z řeky; a byla krev po v¨í zemi Egyptské. 22 To té¸ učinili i čarodějníci Egypt¨tí skrze čáry své. I zsililo se srdce Faraonovo, aby neuposlechl jich, tak jak¸ byl mluvil Hospodin. 23 A odvrátiv se Farao, při¨el do domu svého; a ani k tomu nepřilo¸il srdce svého. 24 Kopali pak v¨ickni Egypt¨tí vůkol řeky, hledajíce vody ku pití; nebo nemohli píti vody z řeky. 25 A vyplnilo se dní sedm, jak¸ ranil Hospodin řeku.

2. Moj¸í¨ova 8

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slou¸í. 2 Pakli nebude¨ chtíti propustiti, aj, já raním v¨ecky krajiny tvé ¸abami. 3 A vydá řeka mno¸ství ¸ab, které¸ vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v něm¸ líhá¨, a na lo¸ce tvé, a do domů slu¸ebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého. 4 I na tebe a na lid tvůj, i na v¨ecky slu¸ebníky tvé polezou ¸áby. 5 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď ¸áby na zemi Egyptskou. 6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily ¸áby a přikryly zemi Egyptskou. 7 A učinili toliké¸ čarodějníci skrze své čáry; a udělali, ¸e vy¨ly ¸áby na zemi Egyptskou. 8 Tedy Farao povolav Moj¸í¨e a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme ¸áby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu. 9 I řekl Moj¸í¨ Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za slu¸ebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly ¸áby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou. 10 Který¸to odpověděl: Zítra. A Moj¸í¨ řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, ¸e ¸ádného takového není, jako Hospodin Bůh ná¨. 11 I odejdou ¸áby od tebe a od domů tvých, i od slu¸ebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou. 12 Tedy vy¨el Moj¸í¨ s Aronem od Faraona. I volal Moj¸í¨ k Hospodinu, aby odjaty byly ¸áby, které¸ byl dopustil na Faraona. 13 I učinil Hospodin podlé slova Moj¸í¨ova; a vymřely ¸áby z domů, ze vsí i z polí. 14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země. 15 Vida pak Farao, ¸e by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jako¸ byl mluvil Hospodin. 16 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na v¨í zemi Egyptské. 17 Kteří¸ učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; v¨ecken prach země obrátil se v stěnice ve v¨í zemi Egyptské. 18 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech. 19 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Bo¸í toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, ani¸ poslechl jich, jako¸ mluvil Hospodin. 20 Řekl pak Hospodin Moj¸í¨ovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a dí¨ k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slou¸í. 21 Pakli nepropustí¨ lidu mého, hle, já po¨li na tě a na slu¸ebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici v¨elikých ¨kodlivých ¸í¸al; a naplněni budou domové Egypt¨tí těmi ¸í¸alami, nad to i země ta, na ní¸ oni jsou. 22 A oddělím v ten den zemi Gesen, v ní¸ lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, ¸e jsem já Hospodin u prostřed země. 23 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto. 24 I učinil Hospodin tak. Nebo při¨la tě¸ká směsice ¨kodlivých ¸í¸al na dům Faraonův,a do domů slu¸ebníků jeho i na v¨ecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice. 25 Povolal pak Farao Moj¸í¨e a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi. 26 I řekl Moj¸í¨: Nenále¸í nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu na¨emu. A jestli¸e bychom obětovali to, co¸ jest ohavnost před očima Egyptských, zda¸ by nás neukamenovali? 27 Cestou tří dnů půjdeme na pou¨ť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu na¨emu, jak¸ nám rozkázal. 28 I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na pou¨ti, v¨ak dále abyste nikoli neodcházeli. Modlte¸ se za mne. 29 Odpověděl Moj¸í¨: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby ode¨la ta směsice od tebe, od slu¸ebníků tvých i od lidu tvého zítra; av¨ak ať Farao více nezklamává, nepropou¨těje lidu, aby obětovali Hospodinu. 30 A vy¨ed Moj¸í¨ od Faraona, modlil se Hospodinu. 31 I učinil Hospodin podlé slova Moj¸í¨ova, a odjal tu směsici od Faraona, od slu¸ebníků jeho i od lidu jeho, tak ¸e ani jedné ¸í¸aly nezůstalo. 32 Ale Farao ztí¸il srdce své také i tehdá¸, a nepropustil lidu.

2. Moj¸í¨ova 9

1 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slou¸í. 2 Pakli nebude¨ chtíti propustiti, ne¸ předce dr¸eti je bude¨: 3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, který¸ jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor tě¸ký velmi. 4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze v¨eho, co¸ jest synů Izraelských. 5 A ulo¸il Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi. 6 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel v¨ecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo. 7 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtí¸eno jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu. 8 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Moj¸í¨ k nebi před očima Faraonovýma. 9 I obrátí se v prach po v¨í zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prý¨tící se ne¨tovicemi po v¨í zemi Egyptské. 10 Nabrav¨e tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Moj¸í¨ k nebi. I byli vředové plní ne¨tovic, prý¨tící se na lidech i na hovadech. 11 Ani¸ mohli čarodějníci státi před Moj¸í¨em pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na v¨ech Egyptských. 12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jak¸ byl mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi. 13 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slou¸í. 14 Nebo já teď ji¸ po¨li v¨ecky rány své na srdce tvé, i na slu¸ebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, ¸eť není podobného mně na v¨í zemi. 15 Nebo nyní, kdy¸ jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země. 16 Ale v¨ak proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na v¨í zemi. 17 Je¨tě ty pozdvihuje¨ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti? 18 Aj, já d¨títi budu zítra v tentý¸ čas krupobitím tě¸kým náramně, jakého¸ nebylo v Egyptě od toho dne, jak¸ zalo¸en jest, a¸ do tohoto času. 19 Proto¸ nyní po¨li, shroma¸ď dobytek svůj a cokoli má¨ na poli. Na v¨ecky lidi i hovada, která¸ by nalezena byla na poli, a nebyla by shromá¸děna do domu, spadne krupobití, a pomrou. 20 Kdo tedy z slu¸ebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě slu¸ebníky své i dobytek svůj do domu. 21 Ale kdo¸ nepřilo¸il srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal slu¸ebníků svých a dobytka svého na poli. 22 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po v¨í zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na v¨elikou bylinu polní v zemi Egyptské. 23 Tedy vztáhl Moj¸í¨ hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a d¨til Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou. 24 I bylo krupobití a oheň smí¨ený s krupobitím tě¸ký velmi, jakého¸ nebylo nikdy ve v¨í zemi Egyptské, jak¸ v ní bydliti lidé začali. 25 I ztloukly kroupy po v¨í zemi Egyptské, co¸koli bylo na poli od člověka a¸ do hovada; v¨ecku také bylinu polní potloukly kroupy, i v¨ecko stromoví na poli zpřerá¸ely. 26 Toliko v zemi Gesen, v ní¸ byli synové Izrael¨tí, nebylo krupobití. 27 Poslav tedy Farao, povolal Moj¸í¨e a Arona a řekl jim: Zhře¨il jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbo¸ní jsme. 28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Bo¸ího a krupobití. Tedy propustím vás, ani¸ déle zůstávati budete. 29 I řekl jemu Moj¸í¨: Kdy¸ vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, ¸e Hospodinova jest země. 30 Ale vím, ¸e ani ty, ani slu¸ebníci tvoji je¨tě se nebudete báti tváři Hospodina Boha. 31 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách. 32 Ale p¨enice a ¨palda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla. 33 Tedy Moj¸í¨ vy¨ed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani dé¨ť nelil se na zemi. 34 Uzřev pak Farao, ¸e přestal dé¨ť a krupobití a hřímání, opět hře¨il; a více obtí¸il srdce své, on i slu¸ebníci jeho. 35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jak¸ byl mluvil Hospodin skrze Moj¸í¨e.

2. Moj¸í¨ova 10

1 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtí¸il srdce jeho, a srdce slu¸ebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich; 2 A abys ty vypravoval v u¨i synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, která¸ jsem prokázal na nich; abyste věděli, ¸e já jsem Hospodin. 3 I v¨el Moj¸í¨ s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavad¸ nechce¨ se poní¸iti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slou¸í. 4 Pakli nechce¨ propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou. 5 A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteří¸ vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také ka¸dý strom pučící se na poli. 6 A naplní domy tvé, i domy v¨ech slu¸ebníků tvých, a domy v¨ech Egyptských; čeho¸ neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi a¸ do dne tohoto. A odvrátiv se, vy¨el od Faraona. 7 Řekli pak slu¸ebníci Faraonovi k němu: Dokavad¸ tento bude nám osídlem? Propusť ty mu¸e, ať slou¸í Hospodinu Bohu svému. Zda¸ je¨tě neví¨, ¸e zka¸en jest Egypt? 8 I zavolán jest Moj¸í¨ s Aronem před Faraona. Jim¸ řekl: Jděte, slu¸te Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteří¸ jíti mají? 9 A odpověděl Moj¸í¨: S dítkami i s starými na¨imi půjdeme, s syny i s dcerami na¨imi, s ovcemi a s vět¨ím dobytkem na¨ím odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu dr¸eti máme. 10 Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky va¨e. Hleďte, nebo zlé jest před tváři va¨í. 11 Nebudeť tak. Jděte vy sami mu¸i, a slu¸te Hospodinu, nebo toho vy toliko ¸ádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy. 12 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a se¸erou v¨elikou bylinu země té, co¸koli zůstalo po krupobití. 13 I vztáhl Moj¸í¨ hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A kdy¸ bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky. 14 A vystoupily kobylky na v¨ecku zemi Egyptskou, a připadly na v¨ecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, ani¸ po těch takové budou. 15 I přikryly ve¨keren svrchek země, tak ¸e pro ně nebylo lze znáti země; a se¸raly v¨elikou bylinu země, a v¨eliké ovoce na stromích, které¸ zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve v¨í zemi Egyptské. 16 Tedy Farao spě¨ně povolav Moj¸í¨e s Aronem, řekl: Zhře¨il jsem proti Hospodinu Bohu va¨emu, i proti vám. 17 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu va¨emu, ať jen tuto smrt odejme ode mne. 18 Proto¸ vy¨ed Moj¸í¨ od Faraona, modlil se Hospodinu. 19 I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, který¸to zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak ¸e nezůstalo ¸ádné kobylky ve v¨í krajině Egyptské. 20 Ale obtí¸il Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských. 21 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou. 22 I vztáhl Moj¸í¨ ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po v¨í zemi Egyptské za tři dni. 23 Ani¸ viděl jeden druhého, a ani¸ kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izrael¨tí v¨ickni měli světlo v příbytcích svých. 24 Potom povolav Farao Moj¸í¨e, řekl: Jděte, slu¸te Hospodinu. Toliko ovce va¨e a vět¨í dobytek vá¨ nechať zůstane, také dítky va¨e půjdou s vámi. 25 Odpověděl Moj¸í¨: Dá¨ také v ruce na¨e oběti a zápaly, které¸ bychom obětovali Hospodinu Bohu na¨emu. 26 A proto¸ také dobytek ná¨ půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu na¨emu. My pak nevíme, čím slou¸iti máme Hospodinu, dokud¸ nepřijdeme tam. 27 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak ¸e nechtěl propustiti jich. 28 I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzří¨ tvář mou, umře¨. 29 Odpověděl Moj¸í¨: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

2. Moj¸í¨ova 11

1 Řekl pak byl Hospodin Moj¸í¨ovi: Je¨tě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobr¸ vypudí vás odsud. 2 Mluv nyní v u¨i lidu, ať vypůjčí jeden ka¸dý od bli¸ního svého, a ka¸dá od bli¸ní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých. 3 A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Moj¸í¨ veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima slu¸ebníků Faraonových i před očima lidu.) 4 I řekl Moj¸í¨: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta. 5 A pomře v¨ecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jen¸ seděti měl na stolici jeho, a¸ do prvorozeného děvky, která¸ jest při ¸ernovu, i v¨ecko prvorozené hovad. 6 I bude křik veliký po v¨í zemi Egyptské, jakého¸ nebylo prvé, a jakého¸ nikdy nebude více. 7 U synů pak Izraelských nikde¸ nehne pes jazykem svým, ov¨em pak ani člověk ani hovado, abyste věděli, ¸e rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými. 8 I sstoupí v¨ickni tito slu¸ebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i v¨ecken lid, který¸ jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vy¨el od Faraona s velikým hněvem. 9 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmno¸il zázraky své v zemi Egyptské. 10 Ale Moj¸í¨ a Aron činili v¨ecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak ¸e nepropustil synů Izraelských z země své.

2. Moj¸í¨ova 12

1 Mluvil pak Hospodin k Moj¸í¨ovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka: 2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními. 3 Mluvte ke v¨emu shromá¸dění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden ka¸dý beránka po čeledech, beránka na ka¸dý dům. 4 Byl-li by pak dům tak malý, ¸e by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, který¸ jest blízký domu jeho, podlé počtu du¨í; jeden ka¸dý počte tolik osob, kolik¸ by jich snísti mohlo beránka. 5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kterého¸ z ovcí aneb z koz vezmete. 6 A chovati ho budete a¸ do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho v¨ecko mno¸ství shromá¸dění Izraelského k večerou. 7 A vezmouce krve, poma¸í obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nich¸ jej jísti budou. 8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou. 9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby. 10 Nezanecháte z něho ničeho¸ do jitra; pakli by co pozůstalo z něho a¸ do jitra, ohněm spálíte. 11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo. 12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti v¨ecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka a¸ do hovada, a nade v¨emi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin. 13 Krev pak ta na domích, v nich¸ budete, budeť vám na znamení; a kdy¸ uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, kdy¸ bíti budu prvorozené v zemi Egyptské. 14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete. 15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů va¨ich; nebo kdo¸koli jedl by co kva¨eného od prvního a¸ do sedmého dne, vyhlazena bude du¨e ta z Izraele. 16 A v den první budeť shromá¸dění svaté; dne také sedmého shromá¸dění svaté míti budete. ´ádného díla nebude děláno v nich; toliko čeho¸ se u¸ívá k jídlu od ka¸dého, to samo připraveno bude od vás. 17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska va¨e z země Egyptské; proto¸ zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným. 18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne tého¸ měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, a¸ do dne jedenmecítmého tého¸ měsíce k večerou. 19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích va¨ich; nebo kdo by koli jedl něco kva¨eného, vyhlazena bude du¨e ta z shromá¸dění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi. 20 Nic kva¨eného jísti nebudete, ale ve v¨ech příbytcích va¨ich jísti budete chleby přesné. 21 Tedy svolal Moj¸í¨ v¨ecky star¨í Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze. 22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, která¸ bude v medenici, a poma¸ete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, která¸ bude v nádobě; z vás pak ¸ádný nevycházej ze dveří domu svého a¸ do jitra. 23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, ani¸ dopustí zhoubci vjíti do domů va¨ich k hubení. 24 Proto¸ ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým a¸ na věky. 25 A kdy¸ vejdete do země, kterou¸ dá Hospodin vám, jak¸ zaslíbil, zachovávati budete slu¸bu tuto. 26 Kdy¸ by pak řekli vám synové va¨i: Jaká jest to slu¸ba va¨e? 27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, který¸ pominul domů synů Izraelských v Egyptě, kdy¸ bil Egypt, domy pak na¨e vysvobodil. A lid skloniv¨e hlavy, poklonu učinili. 28 A roz¨ed¨e se synové Izrael¨tí, učinili, jak¸ byl Hospodin přikázal Moj¸í¨ovi a Aronovi; tak a nejinak učinili. 29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin v¨ecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, který¸ seděti měl na stolici jeho, a¸ do prvorozeného vězně, který¸ byl v ¸aláři, i v¨ecko prvorozené hovad. 30 Tedy vstal Farao noci té, a v¨ickni slu¸ebníci jeho i v¨ickni Egypt¨tí, a vze¨el křik veliký v Egyptě; nebo ¸ádného nebylo domu, v něm¸ by nebylo něčeho mrtvého. 31 A povolav Moj¸í¨e a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izrael¨tí, a odejdouce, slu¸te Hospodinu, jak¸ jste mluvili. 32 Ovce také va¨e i voly va¨e vezměte, jak¸ jste ¸ádali, a jděte; a dejte mi také po¸ehnání. 33 I nutkali Egypt¨tí lid, aby co nejrychleji vy¨li z země; nebo pravili: V¨ickni ji¸ teď zemřeme. 34 Proto¸ vzal lid těsto své, prvé ne¸ zkysalo, obaliv je v ¨aty své, na ramena svá. 35 Učinili pak synové Izrael¨tí podlé rozkazu Moj¸í¨ova; nebo vy¸ádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i ¨atů. 36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak ¸e půjčovali jim. I obloupili Egyptské. 37 Tedy táhli synové Izrael¨tí z Ramesses k Sochot, okolo ¨estkrát sto tisíc pě¨ích, mu¸ů toliko kromě dětí. 38 Ano také jiného lidu mnoho vy¨lo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho. 39 I napekli z těsta, které¸ vynesli z Egypta, koláčů nekva¨ených; nebo je¨tě bylo nezkynulo, proto ¸e vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě. 40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteří¸ byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let. 41 A kdy¸ se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vy¨la v¨ecka vojska Hospodinova z země Egyptské. 42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v ní¸ vyvedl je z země Egyptské; tať tedy noc Hospodinova ostříhána bude ode v¨ech synů Izraelských po národech jejich. 43 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: ´ádný cizozemec nebude jísti z něho. 44 Ka¸dý pak slu¸ebník vá¨ za stříbro koupený, kdy¸ by obřezán byl, teprv jísti bude z něho. 45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho. 46 V tém¸ domě jísti jej bude¨, nevynese¨ z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete. 47 V¨ecko shromá¸dění Izraelské tak s ním učiní. 48 Jestli¸e by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude ka¸dý pohlaví mu¸ského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; ¸ádný pak neobřezaný nebude jísti z něho. 49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, který¸ jest pohostinu u prostřed vás. 50 Tedy učinili v¨ickni synové Izrael¨tí, jak¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi; tak učinili. 51 A tak stalo se právě toho dne, ¸e vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

2. Moj¸í¨ova 13

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Posvěť mi v¨eho prvorozeného, co¸koli otvírá ka¸dý ¸ivot mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest. 3 Proto¸ řekl Moj¸í¨ lidu: Pamatujte na den tento, v kterém¸ jste vy¨li z Egypta, z domu slu¸by; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, ani¸ kdo jez co kva¨eného. 4 Dnes vycházíte vy, měsíce Abib. 5 Kdy¸ tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jak¸ přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati bude¨ slu¸bu tuto v tento měsíc. 6 Za sedm dní jísti bude¨ chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova. 7 Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, ani¸ spatříno bude u tebe co kva¨eného, ani¸ se uhlédá u tebe kvas ve v¨ech končinách tvých. 8 A vypravovati bude¨ synu svému v ten den, řka: Proto, co¸ mi učinil Hospodin, kdy¸ jsem vycházel z Egypta. 9 A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta. 10 Proto¸ zachovávati bude¨ ustanovení toto v čas jistý, rok po roce. 11 A kdy¸ by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jak¸ přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě: 12 Tedy v¨ecko, co¸ otvírá ¸ivot, oddělí¨ Hospodinu, i ka¸dý plod hovada tvého otvírající ¸ivot, co¸ by koli bylo samců, Hospodinovo jest. 13 Ka¸dé pak prvorozené osle vyplatí¨ hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu ¨íji; ka¸dého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatí¨. 14 A kdy¸ by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy poví¨ jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu slu¸ebnosti. 15 Nebo kdy¸ se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin v¨ecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, a¸ do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu v¨ecky samce otvírající ¸ivot, ale v¨ecko prvorozené z synů svých vyplacuji. 16 Měj¸ to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, ¸e v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta. 17 Stalo se pak, kdy¸ pustil Farao lid, ¸e nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bli¸¨í byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, kdy¸ by uzřel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta. 18 Ale obvedl Bůh lid cestou přes pou¨ť, která¸ jest při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vy¨li synové Izrael¨tí z země Egyptské. 19 Vzal také Moj¸í¨ kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně nav¨tíví vás Bůh, proto¸ vyneste odsud kosti mé s sebou. 20 Vytáh¨e tedy z Sochot, polo¸ili se v Etam při kraji pou¨tě. 21 Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli. 22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu.

2. Moj¸í¨ova 14

1 Mluvil pak Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři. 3 A dí Farao o synech Izraelských: Ssou¸eni jsou na zemi, sevřela je pou¨ť. 4 I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve v¨em vojsku jeho; a zvědí Egypt¨tí, ¸e já jsem Hospodin. I učinili tak. 5 Povědíno pak bylo králi Egyptskému, ¸e by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a slu¸ebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, ¸e jsme propustili Izraele, aby neslou¸il nám? 6 Proto¸ zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou. 7 A vzal ¨est set vozů vybraných, i v¨ecky vozy Egyptské, nad nimi¸ nade v¨emi byli hejtmané. 8 I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak ¸e honil syny Izraelské; synové pak Izrael¨tí vy¨li v ruce vyvý¨ené. 9 I honili je Egypt¨tí, a postihli je, kdy¸ se polo¸ili při moři, v¨ickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon. 10 A kdy¸ se přiblí¸il Farao, pozdvihli synové Izrael¨tí očí svých, a aj, Egypt¨tí táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izrael¨tí k Hospodinu. 11 A řekli Moj¸í¨ovi: Zdali proto, ¸e nebylo hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na pou¨ti? Co jsi nám to učinil, ¸e jsi vyvedl nás z Egypta? 12 Zdali jsme toho nemluvili tobě je¨tě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať slou¸íme Egyptským? Nebo lépe bylo nám slou¸iti Egyptským, ne¸ zemříti na pou¨ti. 13 I řekl Moj¸í¨ lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, které¸ vám způsobí dnes; nebo Egyptských, které¸ jste viděli dnes, neuzříte nikdy více a¸ na věky. 14 Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete. 15 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Co volá¨ ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce. 16 Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izrael¨tí prostředkem moře po su¨e. 17 Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve v¨em vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho. 18 A zvědí Egypt¨tí, ¸e já jsem Hospodin, kdy¸ oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho. 19 I bral se anděl Bo¸í, který¸ byl prvé předcházel vojsko Izraelské, a ¨el z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, který¸ byl před nimi, a stál z zadu za nimi. 20 A při¨ed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblí¸ili se jedni k druhým přes celou noc. 21 I vztáhl Moj¸í¨ ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, kdy¸ se rozstoupily vody. 22 Tedy ¨li synové Izrael¨tí prostředkem moře po su¨e, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně. 23 A honíce je Egypt¨tí, ve¨li za nimi do prostřed moře, v¨ecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho. 24 Stalo se pak v bdění jitřním, ¸e pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské. 25 A odjal kola vozů jejich, aby je tě¸ce táhli. I řekli Egypt¨tí: Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským. 26 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich. 27 I vztáhl Moj¸í¨ ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egypt¨tí utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře. 28 A navrátiv¨e se vody, zatopily vozy i jezdce se v¨ím vojskem Faraonovým, co¸ jich koli ve¨lo za nimi do moře, tak ¸e nezůstal z nich ani jeden. 29 Ale synové Izrael¨tí ¨li po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně. 30 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském. 31 Viděl také Izrael moc velikou, kterou¸ prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Moj¸í¨ovi, slu¸ebníku jeho.

2. Moj¸í¨ova 15

1 Tehdy zpíval Moj¸í¨ a synové Izrael¨tí píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 2 Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, proto¸ stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, proto¸ vyvy¨ovati ho budu. 3 Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho. 4 Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpředněj¨í hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém. 5 Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen. 6 Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele. 7 A ve mnohé vyvý¨enosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, který¸to se¸ral je jako strni¨tě. 8 A duchem chřípí tvých shromá¸děny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře. 9 Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupe¸e, nasytí se jimi du¨e má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má. 10 Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách. 11 Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy? 12 Vztáhls pravici svou, i po¸řela je země. 13 Zprovodí¨ v milosrdenství svém lid tento, který¸ jsi vykoupil; laskavě povede¨ jej v síle své k příbytku svatosti své. 14 Usly¨í lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské. 15 Tedy zkormoucena budou kní¸ata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se v¨ickni obyvatelé Kananej¨tí. 16 Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokud¸ nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokud¸ nepřejde lid ten, kterého¸s sobě dobyl. 17 Uvede¨ je, a ¨típí¨ je na hoře dědictví svého, na místě, které¸ jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterou¸ utvrdí ruce tvé, Pane. 18 Hospodin kralovati bude na věky věků. 19 Nebo ve¨li koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izrael¨tí ¨li po su¨e u prostřed moře. 20 I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vy¨ly za ní v¨ecky ¸eny s bubny a s pí¨ťalami. 21 I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvad¸ slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 22 Hnul pak Moj¸í¨ lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na pou¨ť Sur. I ¨li tři dni po pou¨ti, a nenalezli vod. 23 A při¨ed¨e do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; proto¸ nazváno jest jméno jeho Marah. 24 Z té příčiny reptal lid na Moj¸í¨e, řka: Co budeme píti? 25 I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, které¸ jak¸ uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil. 26 A řekl: Jestli¸e skutečně poslouchati bude¨ hlasu Hospodina Boha svého, a činiti bude¨, co¸ spravedlivého jest před očima jeho, a nakloní¨ u¨í k přikázaním jeho, a ostříhati bude¨ v¨ech ustavení jeho: ¸ádné nemoci, kterou¸ jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, který¸ tě uzdravuji. 27 I při¨li do Elim, kde¸ bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.

2. Moj¸í¨ova 16

1 Kdy¸ se pak hnuli z Elim, při¨lo v¨ecko mno¸ství synů Izraelských na pou¨ť Sin, která¸ jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské. 2 I reptalo v¨ecko shromá¸dění synů Izraelských proti Moj¸í¨ovi a proti Aronovi na pou¨ti. 3 A mluvili jim synové Izrael¨tí: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, kdy¸ jsme sedávali nad hrnci masa, kdy¸ jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto pou¨ť, abyste zmořili v¨ecko shromá¸dění toto hladem. 4 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako dé¨ť, a vycházeti bude lid a sbírati, co¸ by postačilo na ka¸dý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude. 5 V den pak ¨estý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, ne¸ toho, co¸ sbírati mají na ka¸dý den. 6 Tedy mluvil Moj¸í¨ a Aron v¨echněm synům Izraelským: U večer poznáte, ¸e Hospodin vyvedl vás z země Egyptské. 7 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest sly¨el reptání va¨e proti Hospodinu. My zajisté co jsme, ¸e repcete proti nám? 8 Mluvil dále Moj¸í¨: Z toho, pravím, poznáte, kdy¸ vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvad¸ sly¨el Hospodin reptání va¨e, jimi¸ jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání va¨e, ale proti Hospodinu. 9 I řekl Moj¸í¨ Aronovi: Mluv ke v¨emu shromá¸dění synů Izraelských: Přistupte¸ před oblíčej Hospodinův; neboť jest sly¨el reptání va¨e. 10 Stalo se pak, kdy¸ mluvil Aron ke v¨emu shromá¸dění synů Izraelských, ¸e se obrátili tváří k pou¨ti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku. 11 (A ji¸ byl mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 12 Sly¨elť jsem reptání synů Izraelských. Mluvi¸ jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, ¸e já jsem Hospodin Bůh vá¨.) 13 Tedy stalo se u večer, ¸e přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru. 14 A kdy¸ přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pou¨tě drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi. 15 Co¸ vidouce synové Izrael¨tí, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Moj¸í¨: To jest ten chléb, který¸ vám dal Hospodin ku pokrmu. 16 To jest, o čem¸ přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho ka¸dý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob va¨ich, ka¸dý na ty, kteří¸ jsou v stanu jeho, vezmete. 17 I učinili tak synové Izrael¨tí, a nasbírali jiní více, jiní méně. 18 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale ka¸dý, co¸ mohl snísti, nasbíral. 19 I řekl jim Moj¸í¨: ´ádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru. 20 Ale neuposlechli Moj¸í¨e. Nebo někteří zanechali díl z toho a¸ do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Proče¸ rozhněval se na ně Moj¸í¨. 21 Tak tedy sbírali to ka¸dého jitra, ka¸dý co¸ snísti mohl. A kdy¸ horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpou¨těla. 22 Kdy¸ pak bylo v den ¨estý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na ka¸dého; proto¸ při¨la v¨ecka kní¸ata toho shromá¸dění, a pověděli Moj¸í¨ovi. 23 Který¸to řekl jim: Toť jest, co¸ mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Co¸ byste měli péci, pecte, a co¸ byste vařiti měli, vařte dnes; co¸ pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru. 24 Proto¸ schovali to do rána, jak¸ přikázal Moj¸í¨; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo. 25 I řekl Moj¸í¨: Jezte¸ to dnes, poněvad¸ sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli. 26 Po ¨est dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní. 27 Stalo se pak dne sedmého, ¸e vy¨li někteří z lidu sbírat, a nena¨li. 28 Tedy řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: I dokud¸ zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých? 29 Vizte¸, ¸eť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den ¨estý chleba na dva dni. Zůstaňte ka¸dý v svém, ani¸ kdo vycházej z místa svého v den sedmý. 30 I odpočinul lid v den sedmý. 31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; který¸ byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem. 32 Řekl také Moj¸í¨: Toť jest, co¸ přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky va¨e, aby viděli pokrm, který¸ jsem vám dával jísti na pou¨ti, kdy¸ jsem vás vyvedl z země Egyptské. 33 I řekl Moj¸í¨ Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky va¨e. 34 A proto¸ jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla. 35 Jedli pak synové Izrael¨tí mannu za čtyřidceti let, dokud¸ neve¨li do země, v ní¸ bydliti měli; mannu jedli, dokud¸ nepři¨li k končinám země Kananejské. 36 Gomer pak jest desátý díl efi.

2. Moj¸í¨ova 17

1 Tedy kdy¸ se odebralo v¨ecko shromá¸dění synů Izraelských z pou¨tě Sin, po stanovi¨tích svých vedlé rozkazu Hospodinova, polo¸ili se v Rafidim, kde¸ nebylo vod, které¸ by lid píti mohl. 2 Proto¸ domlouval se lid na Moj¸í¨e, pravě: Dejte nám vody, abychom pili. Jim¸ odpověděl Moj¸í¨: Proč se na mne domlouváte? Proč pokou¨íte Hospodina? 3 I ¸íznil tu lid pro nedostatek vod, a reptal na Moj¸í¨e a mluvil: Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys mne s syny i dobytky mými ¸ízní zmořil? 4 Tedy volal Moj¸í¨ k Hospodinu, řka: Co¸ mám činiti s tím lidem? V¨ak ji¸ tudí¸ ukamenují mne. 5 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Jdi¸ před lidem, pojma s sebou některé z star¨ích Izraelských; hůl také svou kterou¸ jsi udeřil v vodu, vezmi do ruky své a jdi. 6 Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeří¨ v skálu, a vyjdou z ní vody, které¸ bude píti lid. I učinil tak Moj¸í¨ před očima star¨ích Izraelských. 7 A dal jméno místu tomu Massah a Meribah, pro reptání synů Izraelských, a ¸e pokou¨eli Hospodina, řkouce: Jest-li Hospodin u prostřed nás, či není? 8 Přitáhl pak Amalech, a bojoval s Izraelem v Rafidim. 9 I řekl Moj¸í¨ k Jozue: Vybeř nám některé mu¸e, a vytáhna, bojuj s Amalechem; já zítra státi budu na vrchu hory, a hůl Bo¸í v ruce své míti budu. 10 Tedy Jozue udělal tak, jak¸ mu poručil Moj¸í¨, a bojoval s Amalechem; Moj¸í¨ pak, Aron a Hur vstoupili na vrch hory. 11 A dokud¸ Moj¸í¨ vzhůru dr¸el ruce své, vítězil Izrael; ale jak¸ opou¨těl ruku svou, přemáhal Amalech. 12 Ale ¸e ruce Moj¸í¨ovy byly obtí¸eny, proto¸ vzav¨e kámen, podlo¸ili pod něho, a on sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné, druhý z druhé strany. I byly obě ruce jeho vzta¸ené a¸ do západu slunce. 13 A tak porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem. 14 Mluvil potom Hospodin k Moj¸í¨ovi: Vpi¨ to do knih na památku, a pilně to vkládej v u¨i Jozue, ¸e do konce vyhladím památku Amalechovu v¨udy pod nebem. 15 Tedy vzdělal Moj¸í¨ oltář a nazval jméno jeho: Hospodin korouhev má. 16 Nebo řekl: Tak má jmenován býti, proto ¸e ruka nad trůnem Hospodinovým osvědčuje boj Hospodinův proti Amalechovi od národu a¸ do národu.

2. Moj¸í¨ova 18

1 Usly¨el pak Jetro, kní¸e Madianské, test Moj¸í¨ův, o v¨ech věcech, které¸ učinil Bůh Moj¸í¨ovi a Izraelovi, lidu svému, ¸e vyvedl Hospodin Izraele z Egypta. 2 A vzal Jetro, test Moj¸í¨ův, Zeforu man¸elku Moj¸í¨ovu, kterou¸ byl odeslal, 3 A dva syny její, z nich¸ jméno jednoho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí; 4 Jméno pak druhého Eliezer; nebo řekl: Bůh otce mého spomocník můj byl, a vytrhl mne od meče Faraonova. 5 I při¨el Jetro, test Moj¸í¨ův, s syny jeho i s ¸enou jeho k Moj¸í¨ovi na pou¨ť, kde¸ se byl polo¸il při hoře Bo¸í. 6 A vzkázal Moj¸í¨ovi: Já, test tvůj Jetro, jdu k tobě, i ¸ena tvá a oba synové její s ní. 7 I vy¨el Moj¸í¨ proti testi svému, a pokloniv se, políbil ho. I ptal se jeden druhého, jak se má; potom ve¨li do stanu. 8 A vypravoval Moj¸í¨ testi svému v¨ecko, co¸ učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele, a o v¨ech nevolech, které¸ přicházely na ně na cestě, a jak je vysvobodil Hospodin. 9 I radoval se Jetro ze v¨eho dobrého, co¸ učinil Hospodin Izraelovi, a ¸e vytrhl jej z ruky Egyptských. 10 A řekl Jetro: Po¸ehnaný Hospodin, který¸ vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy, který¸ vytrhl ten lid z poroby Egyptské. 11 Nyní jsem poznal, ¸e vět¨í jest Hospodin nade v¨ecky bohy; nebo tou¸ věcí, kterou¸ se vyvy¨ovali, on je převý¨il. 12 A vzal Jetro, test Moj¸í¨ův, zápal a oběti, které¸ obětoval Bohu. Potom při¨el Aron a v¨ickni star¨í Izrael¨tí, aby jedli chléb s tchánem Moj¸í¨ovým před Bohem. 13 Nazejtří pak posadil se Moj¸í¨, aby soudil lid; a stál lid před Moj¸í¨em od jitra a¸ do večera. 14 Vida pak test Moj¸í¨ův v¨ecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, co¸ dělá¨ s lidem? Proč ty sám sedí¨, a v¨ecken lid stojí před tebou od jitra a¸ do večera? 15 Odpověděl Moj¸í¨ tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem. 16 Kdy¸ mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně, a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Bo¸í a ustanovení jeho. 17 I řekl jemu test Moj¸í¨ův: Nedobře dělá¨. 18 Tudí¸ tak ustane¨ i ty i lid, který¸ s tebou jest. Nad mo¸nost tvou tě¸ká jest tato věc, nebude¨ jí moci sám dosti učiniti. 19 Proto¸ nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem, a doná¨ej věci nesnadné k Bohu. 20 A vysvětluj jim řády a zákony, a oznamuj jim cestu, po ní¸ by ¨li, a co by dělati měli. 21 Vyhledej také ze v¨eho lidu mu¸e statečné, bohabojné, mu¸e pravdomluvné, kteří¸ v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich kní¸ata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky. 22 Oni ať soudí lid ka¸dého času. Co¸ bude vět¨ího, vznesou na tebe, a men¨í pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, kdy¸ jiní ponesou břímě s tebou. 23 Jestli¸e to učiní¨ a rozká¸eť Bůh, bude¨ moci trvati; také i v¨ecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně. 24 Tedy uposlechl Moj¸í¨ řeči tchána svého, a učinil v¨ecko, co¸ on řekl. 25 A vybral Moj¸í¨ mu¸e statečné ze v¨eho Izraele, a ustanovil je hejtmany nad lidem, kní¸ata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky, 26 Kteří¸ soudili lid ka¸dého času. Nesnadněj¨í věci vzná¨eli na Moj¸í¨e, v¨ecky pak men¨í pře sami soudili. 27 Potom propustil Moj¸í¨ tchána svého; i od¨el do země své.

2. Moj¸í¨ova 19

1 Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten den při¨li na pou¨ť Sinai. 2 Nebo hnuv¨e se z Rafidim, při¨li a¸ na pou¨ť Sinai a polo¸ili se na té pou¨ti; a tu rozbili Izrael¨tí stany naproti hoře. 3 Moj¸í¨ pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto dí¨ domu Jákobovu, a oznámí¨ synům Izraelským: 4 Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě. 5 Proto¸ nyní, jestli¸e skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvlá¨tní mimo v¨ecky lidi, ačkoli má jest v¨ecka země. 6 A vy budete mi království kně¸ské a národ svatý. Tať jsou slova, která¸ mluviti bude¨ synům Izraelským. 7 Proto¸ při¨el Moj¸í¨ a svolav star¨í lidu, předlo¸il jim v¨ecka slova ta, která¸ mu přikázal Hospodin. 8 Odpověděl pak v¨ecken lid společně, a řekl: Co¸koli mluvil Hospodin, budeme činiti. A oznámil zas Moj¸í¨ Hospodinu slova lidu. 9 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby sly¨el lid, kdy¸ mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky. Nebo byl oznámil Moj¸í¨ Hospodinu slova lidu. 10 Řekl dále Hospodin Moj¸í¨ovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra; a nechť svá roucha zeperou. 11 A ať jsou hotovi ke dni třetímu, nebo v den třetí sstoupí Hospodin před očima v¨eho lidu na horu Sinai. 12 Ulo¸í¨ pak lidu meze v¨udy vůkol a poví¨: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdo¸ by se koli dotkl hory, smrtí umře. 13 Nedotkneť se ho ruka, ale ukamenován neb zastřelen bude; buď ¸e by hovado bylo, buď člověk, nebudeť ¸iv. Kdy¸ se zdlouha troubiti bude, teprv oni vstoupí na horu. 14 Sstoupiv tedy Moj¸í¨ s hůry k lidu, posvětil ho; a oni zeprali roucha svá. 15 I mluvil k lidu: Buďte¸ hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k man¸elkám svým. 16 I stalo se dne třetího, kdy¸ bylo ráno, ¸e bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, a¸ se zhrozil v¨ecken lid, který¸ byl v le¸ení. 17 Tedy Moj¸í¨ vyvedl lid z le¸ení vstříc Bohu; a lid stál dole pod horou. 18 Hora pak Sinai v¨ecka se kouřila, proto ¸e sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se v¨ecka hora velmi hrubě. 19 Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Moj¸í¨ mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem. 20 Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a kdy¸ povolal Hospodin Moj¸í¨e na vrch hory, vstoupil Moj¸í¨. 21 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Sstup, osvědč lidu, ať se nevytrhují k Hospodinu, chtějíce ho viděti, aby nepadlo jich mno¸ství; 22 Nýbr¸ ani sami kně¸í, kteří¸, majíce přistupovati k Hospodinu, posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin. 23 Moj¸í¨ pak řekl Hospodinu: Nebudeť moci lid vstoupiti na horu Sinai, poněvad¸ jsi ty osvědčil nám, řka: Obmez horu a posvěť ji. 24 I řekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a potom vstup ty a Aron s tebou. Kně¸í pak a lid ať se nepokou¨ejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ně neobořil. 25 I se¨el Moj¸í¨ k lidu, a to jim oznámil.

2. Moj¸í¨ova 20

1 I mluvil Bůh v¨ecka slova tato, řka: 2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, který¸ jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu slu¸by. 3 Nebude¨ míti bohů jiných přede mnou. 4 Neučiní¨ sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, které¸ jsou na nebi svrchu, ani těch, které¸ na zemi dole, ani těch, které¸ u vodách pod zemí. 5 Nebude¨ se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, nav¨těvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří¸ nenávidí mne, 6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteří¸ mne milují, a ostříhají přikázaní mých. 7 Nevezme¨ jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdo¸ by bral jméno jeho nadarmo. 8 Pomni na den sobotní, abys jej světil. 9 ¦est dní pracovati bude¨, a dělati v¨eliké dílo své; 10 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebude¨ dělati ¸ádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, slu¸ebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, který¸ jest v branách tvých. 11 Nebo v ¨esti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a v¨ecko, co¸ v nich jest, a odpočinul dne sedmého; proto¸ po¸ehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho. 12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterou¸ Hospodin Bůh tvůj dá tobě. 13 Nezabije¨. 14 Nesesmilní¨. 15 Nepokrade¨. 16 Nepromluví¨ proti bli¸nímu svému křivého svědectví. 17 Nepo¸ádá¨ domu bli¸ního svého, ani¸ po¸ádá¨ man¸elky bli¸ního svého, ani slu¸ebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani co¸koli jest bli¸ního tvého. 18 Ve¨keren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To kdy¸ viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka. 19 A řekli Moj¸í¨ovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli. 20 Odpověděl Moj¸í¨ lidu: Nebojte se; nebo pro zku¨ení vás sám Bůh při¨el, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehře¨ili. 21 Tedy stál lid zdaleka; Moj¸í¨ pak přistoupil k mrákotě, kde¸ byl Bůh. 22 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Tak poví¨ synům Izraelským: Vy jste sami viděli, ¸e s nebe mluvil jsem s vámi. 23 Proto¸ nevyzdvihujte ničeho¸ ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě. 24 Oltář z země udělá¨ mi a obětovati bude¨ na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozká¸i slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a po¸ehnám tobě. 25 Jestli¸e mi pak vzdělá¨ oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestli¸e pozdvihne¨ ¸eleza na něj, po¨kvrní¨ ho. 26 Ani¸ po stupních vstupovati bude¨ k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

2. Moj¸í¨ova 21

1 Tito jsou pak soudové, které¸ jim předlo¸í¨: 2 Jestli¸e koupí¨ k slu¸bě ´ida, ¨est let slou¸iti bude, a sedmého odejde svobodný darmo. 3 Při¨el-li by sám toliko, sám také odejde; pakli měl ¸enu, vyjde s ním i ¸ena jeho. 4 Jestli¸e pán jeho dá mu ¸enu, a ona zrodí jemu syny neb dcery: ¸ena ta i děti její budou pána jeho, on pak sám toliko odejde. 5 Pakli by řekl slu¸ebník: Miluji pána svého, man¸elku svou a syny své, nevyjdu svobodný: 6 Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím neb k veřeji,a probodne pán jeho ucho jemu ¨picí; i zůstaneť slu¸ebníkem jeho na věky. 7 Kdy¸ by pak prodal někdo dceru svou, aby byla děvkou, nevyjdeť tak, jako vycházejí slu¸ebníci. 8 Nelíbila-li by se pánu svému, který¸ jí sobě je¨tě nezasnoubil, dopustí ji vyplatiti. Lidu cizímu nebude míti práva prodati ji, poněvad¸ zhře¨il proti ní. 9 Pakli by synu svému ji zasnoubil, učiníť jí tak, jak¸ obyčej jest činiti dcerám. 10 A dal-li by mu jinou, z stravy její, oděvu jejího, a přívětivosti man¸elské nic této neujme. 11 Neudělal-li by nic z toho trojího, vyjde darmo bez stříbra. 12 Kdo by ubil člověka, a¸ by od toho umřel, smrtí umře. 13 Kdy¸ by pak neukládal o bez¸ivotí jeho, ne¸ Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy ulo¸ím tobě místo, do něho¸ by takový mohl uteci. 14 Pakli by kdo tak py¨ně sobě počínal proti bli¸nímu svému, ¸e by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhne¨ jej, aby umřel. 15 Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře. 16 Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře. 17 I ten, kdo¸ by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře. 18 Kdy¸ by se svadili mu¸i, a urazil by který bli¸ního svého kamenem neb pěstí, a ten by neumřel, ne¸ slo¸il se na lů¸i; 19 A potom by povstal a chodil vně o holi své: ji¸ nebude vinen ten, kdo¸ urazil; toliko co zatím obme¨kal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho nalo¸í. 20 Kdy¸ by pak ubil kdo slu¸ebníka svého neb děvku svou kyjem, tak ¸e by umřel mu v ruce jeho: pomstou pom¨těno bude nad takovým. 21 A v¨ak jestli¸e by den neb dva přečkal, neponese pomsty, nebo jej zaplatil. 22 Kdy¸ by se svadili mu¸i, a urazili ¸enu těhotnou, tak ¸e by vy¨el z ní plod její, v¨ak by se zhouba nestala: pokutován bude, jak¸ by ulo¸il naň mu¸ té ¸eny, a dá vedlé uznání soudců. 23 Pakliť by smrt při¨la, tedy dá¨ ¸ivot za ¸ivot, 24 Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 25 Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu. 26 Jestli¸e by kdo urazil slu¸ebníka svého v oko, aneb děvku svou v oko, tak ¸e by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho. 27 Pakli by zub slu¸ebníku svému neb zub děvce své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho. 28 Jestli¸e by vůl utrkl mu¸e neb ¸enu, tak ¸e by umřel člověk: ukamenován bude ten vůl, ani¸ jedeno bude maso jeho, v¨ak pán vola toho bez viny bude. 29 Ne¸ byl-liť by vůl trkavý prvé, a bylo by to osvědčeno pánu jeho, on pak nezavřel by ho, a v tom zabil by mu¸e neb ¸enu: vůl ten ukamenován bude, a pán jeho také umře. 30 Pakliť mu bude ulo¸eno, aby se vyplatil: tedy dá výplatu za ¸ivot svůj, jaká¸koli na něj ulo¸ena bude. 31 Buď ¸e by syna utrkl, buď dceru, podlé soudu toho stane se jemu. 32 Jestli¸e by slu¸ebníka vůl ztrkal neb děvku, třidceti lotů stříbra dá pánu jeho, a vůl ten bude ukamenován. 33 Kdyby kdo odhradil studnici, a neb vykopal někdo studnici, a zase jí nepřikryl, a vpadl by tam vůl neb osel: 34 Pán té studnice nahradí to, a peníze polo¸í pánu jeho, a co¸ se zabilo, to sobě míti bude. 35 A ustrčil-li by vůl něčí vola sousedova, ¸e byl umřel: tedy prodadí vola toho ¸ivého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým volem také se rozdělí. 36 Pakli vědíno bylo, ¸e vůl byl trkavý prvé, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane.

2. Moj¸í¨ova 22

1 Jestli¸e by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče. 2 (Jestli¸e by zloděj zasti¸en byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí. 3 Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své. 4 Jestli¸e nalezena bude v rukou jeho kráde¸, buď vůl, neb osel, buď dobytče je¨tě ¸ivé, dvénásobně navrátí. 5 Jestli¸e by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: co¸ nejlep¨ího má na poli svém neb vinici své, tím tu ¨kodu nahradí. 6 Vy¨el-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdo¸ zapálil, to, co¸ shořelo. 7 Kdyby někdo dal schovati bli¸nímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu mu¸e toho, jestli¸e nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí. 8 Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, a přisáhne, ¸e nevztáhl ruky své na věc bli¸ního svého. 9 O v¨elijakou věc, o ni¸ by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro v¨elikou věc ztracenou, kdy¸ by kdo pravil, ¸e to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, koho¸ oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bli¸nímu svému. 10 Jestli¸e by kdo dal bli¸nímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, ¸e ¸ádný neviděl: 11 Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, ¸e nevztáhl ruky své k věci bli¸ního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navraceti. 12 Pakli by kráde¸í vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho. 13 Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, co¸ udáveno jest. 14 Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bli¸ního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase. 15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvad¸ bylo za peníze najaté, a při¨lo za mzdu svou. 16 Jestli¸e by kdo namluvil pannu, která¸ není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za man¸elku. 17 Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odvá¸í stříbra podlé obyčeje věna panenského. 18 Čarodějnici nedá¨ ¸ivu býti. 19 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře. 20 Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. 21 Příchozímu neučiní¨ křivdy, ani¸ utiskne¨ ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské. 22 ´ádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete. 23 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, ¸e vysly¨ím křik jejich. 24 A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ¸eny va¨e vdovy a děti va¨i sirotci. 25 Půjčí¨-li peněz lidu mému chudému, který¸ jest s tebou: nebude¨ jemu jako lichevník, ani¸ ho lichvou obtí¸í¨. 26 Pakli v základu vezme¨ roucho bli¸ního svého, do západu slunce jemu je navrátí¨. 27 Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jím¸ přikrývá tělo své, a na něm¸ spí. Kdy¸ bude volati ke mně, tedy usly¨ím, nebo jsem milosrdný. 28 Soudcům nebude¨ utrhati, a kní¸eti lidu svého zlořečiti nebude¨. 29 Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobme¨ká¨ prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dá¨. 30 Tak učiní¨ s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dá¨. 31 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vr¸ete.

2. Moj¸í¨ova 23

1 Nebude¨ vyná¨eti pověsti l¸ivé. Neklaď s bezbo¸ným ruky své, abys měl býti s ním svědek nepravý. 2 Nepostoupí¨ po mno¸ství ke zlému,a nebude¨ se přimlouvati k rozepři, tak abys se uchýlil po vět¨ím počtu k převrácení soudu. 3 Ani chudého ¨anovati nebude¨ v při jeho. 4 Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátí¨ a dovede¨ ho k němu. 5 Uzřel-li bys an osel toho, jen¸ tě má v nenávisti, le¸í pod břemenem svým, zda¸ se zdr¸í¨, abys mu neměl pomoci? Nýbr¸ opravdově pomů¸e¨ jemu, spolu s tím, kdo¸ tě v nenávisti má. 6 Nepřevrátí¨ soudu chudého svého v jeho při. 7 Od slova l¸ivého vzdálí¨ se. Nevinného a spravedlivého nezabije¨, nebo já neospravedlním bezbo¸ného. 8 Ani¸ bráti bude¨ darů, nebo dar oslepuje i prozřetelné, a převrací slova spravedlivých. 9 Příchozího nebude¨ ssu¸ovati; nebo sami znáte, jaký jest ¸ivot příchozích, poněvad¸ pohostinu jste byli v zemi Egyptské. 10 Po ¨est let osívati bude¨ zemi svou, a shroma¸ďovati úrodu její; 11 Sedmého pak léta ponechá¨ jí, ať odpočine, aby jedli chudí lidu tvého. Co pak zůstane po nich, pojí zvěř polní. Tak udělá¨ s vinicí svou i s olivovím svým. 12 ¦est dní bude¨ dělati díla svá, dne pak sedmého přestane¨, aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn děvky tvé i příchozí. 13 Ve v¨ech těch věcech, které¸ mluvil jsem vám, ostříhati se budete. Jména bohů cizích ani připomínati nebudete, ani¸ bude sly¨áno z úst tvých. 14 Třikrát slaviti mi bude¨ svátek na ka¸dý rok. 15 Slavnosti přesnic ostříhati bude¨. Sedm dní jísti bude¨ chleby přesné, jak¸ jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo v ten vy¨el jsi z Egypta. Ani¸ se uká¸ete přede mnou prázdní. 16 A dr¸eti bude¨ slavnost ¸ně, kdy¸ mi obětovati bude¨ prvotiny prací svých z toho, co¸ jsi vsel na poli. Slavnost také sklizení dr¸eti bude¨ při vyjití roku, kdy¸ sklidí¨ práce své z pole. 17 Třikrát v roce uká¸e se ka¸dý z tvých pohlaví mu¸ského před tváří Panovníka Hospodina. 18 Nebude¨ obětovati krve z oběti mé, dokavad¸ u tebe kvas jest, ani¸ zůstane tuk slavnosti mé do jitra. 19 Prvotiny prvních úrod země své přiná¨eti bude¨ do domu Hospodina Boha svého. Nebude¨ vařiti kozelce v mléku mateře jeho. 20 Aj, já po¨li anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě, a přivedl tě na místo, které¸ jsem připravil. 21 ¦etrně se měj před ním, a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení va¨eho, poněvad¸ jméno mé jest u prostřed něho. 22 Nebo bude¨-li věrně poslouchati hlasu jeho, a činiti, co¸ť bych koli řekl: tedy nepřítelem budu nepřátel tvých, a trápiti budu ty, jen¸ tebe trápí. 23 Nebo půjde anděl můj před tebou, a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzejského, které¸ vyhladím. 24 Nebude¨ se klaněti bohům jejich, ani jim slou¸iti, ani¸ dělati bude¨ tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátí¨ je, a obrazy jejich na kusy stroskoce¨. 25 Slou¸iti pak budete Hospodinu Bohu svému, a po¸ehnáť chlebu tvému i vodám tvým; a odejmu nemoc z prostředku tvého. 26 Nebudeť, která by potratila, ani neplodná v zemi tvé; počet dnů tvých doplním. 27 Strach svůj pustím před tebou, a předěsím v¨eliký lid, proti kterému¸ vyjde¨, a způsobím to, aby v¨ickni nepřátelé tvoji utíkali před tebou. 28 Po¨li i sr¨ně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou. 29 Nevy¸enu ho od tváři tvé v jednom roce, aby se země neobrátila v pou¨ť, a nerozmno¸ily se proti tobě ¨elmy divoké. 30 Pomalu vyháněti jej budu od tváři tvé, a¸ bys ty se rozplodil, a dědičně mohl ujíti zemi. 31 Polo¸ím pak meze tvé od moře Rudého a¸ k moři Filistinskému, a od pou¨tě a¸ k řece; nebo v ruce va¨e dám obyvatele země, a vy¸ene¨ je od tváři své. 32 Neučiní¨ s nimi a bohy jejich smlouvy. 33 Nebudou bydliti v zemi tvé, aby nepřipravili tě k hříchu proti mně, kdy¸ bys ctil bohy jejich; nebo by to bylo tobě osídlem.

2. Moj¸í¨ova 24

1 Moj¸í¨ovi pak řekl: Vstup k Hospodinu ty a Aron, Nádab a Abiu, a sedmdesáte z star¨ích Izraelských, a klaněti se budete zdaleka. 2 Sám pak toliko Moj¸í¨ vstoupí k Hospodinu, ale oni se nepřiblí¸í; ani¸ lid vstoupí s ním. 3 Tedy při¨el Moj¸í¨, a vypravoval lidu v¨ecka slova Hospodinova a v¨ecky soudy. I odpověděl v¨ecken lid jedním hlasem, a řekli: V¨ecka slova, která¸ mluvil Hospodin, učiníme. 4 Napsal pak Moj¸í¨ v¨ecka slova Hospodinova, a vstav ráno, vzdělal oltář pod horou, a dvanácte sloupů podlé počtu dvanáctera pokolení Izraelského. 5 A poslal mládence z synů Izraelských, kteří¸ obětovali zápaly; a obětovali oběti pokojné Hospodinu, toti¸ voly. 6 I vzav Moj¸í¨ polovici krve, vlil do medenic, a polovici druhou vylil na oltář. 7 Vzav také knihu smlouvy, četl v u¨ích lidu. Kteří¸ řekli: Co¸koli mluvil Hospodin, činiti a poslouchati budeme. 8 Vzal také Moj¸í¨ krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterou¸ učinil s vámi Hospodin při v¨ech těchto věcech. 9 Potom vstoupili Moj¸í¨ a Aron, Nádab a Abiu a sedmdesáte z star¨ích Izraelských, 10 A viděli Boha Izraelského. A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, kdy¸ jest jasné. 11 Na kní¸ata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a potom jedli i pili. 12 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, která¸ jsem napsal, abys je učil. 13 Tedy vstal Moj¸í¨ a Jozue slu¸ebník jeho; i vstoupil Moj¸í¨ na horu Bo¸í. 14 Star¨ím pak řekl: Zůstaňte tuto, dokud¸ se nenavrátíme k vám. A teď Aron a Hur jsou s vámi, kdo¸ by měl rozepři, k nim ať jde. 15 Tedy vstoupil Moj¸í¨ na horu, a přikryl oblak horu. 16 I přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinai, a přikryl ji oblak za ¨est dní; a dne sedmého zavolal na Moj¸í¨e z prostřed oblaku. 17 A tvárnost slávy Hospodinovy byla jako spalující oheň na vrchu hory, před očima synů Izraelských. 18 I v¨el Moj¸í¨ do prostřed oblaku a vstoupil na horu. A byl Moj¸í¨ na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

2. Moj¸í¨ova 25

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Mluv k synům Izraelským, ať mi vybírají obět vzhůru pozdvi¸ení. Od ka¸dého člověka, který¸ by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou obět mou. 3 Tatoť pak jest obět pozdvi¸ení, kterou¸ budete bráti od nich: Zlato, a stříbro, a měď, 4 Postavec modrý, ¨arlat, a červec dvakrát barvený, bílé hedbáví a srsti kozí; 5 Té¸ ků¸e skopcové na červeno barvené, a ků¸e jezevčí, a dříví setim, 6 Olej k svícení, vonné věci na olej ku pomazování, a pro kadění vonné věci; 7 Kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramníku a náprsníku. 8 I udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich. 9 Vedlé v¨eho, jak¸ já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství v¨ech nádob jeho, tak uděláte. 10 Udělají také truhlu z dříví setim. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte ¨irokost její, půl druhého také lokte vysokost její. 11 A oblo¸í¨ ji zlatem čistým, vnitř i zevnitř oblo¸í¨ ji; a udělá¨ nad ní vůkol korunu zlatou. 12 Slije¨ k ní také čtyři kruhy zlaté, které¸ přidělá¨ ke čtyřem úhlům jejím, dva toti¸ kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její. 13 Udělá¨ k tomu i sochory z dříví setim, a oblo¸í¨ je zlatem. 14 I uvleče¨ sochory do kruhů po stranách té truhly, aby na nich no¨ena byla truhla. 15 V kruzích té truhly budou bývati sochorové; nebudou vytahováni z nich. 16 A dá¨ do truhly svědectví, které¸ dám tobě. 17 Udělá¨ i slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého pak lokte ¨irokost její. 18 Udělá¨ také dva cherubíny zlaté, z ta¸eného zlata udělá¨ je na dvou koncích slitovnice. 19 Udělá¨ pak cherubína jednoho na jednom konci, a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích. 20 A budou míti cherubínové křídla vzta¸ená svrchu, zastírajíce křídly svými slitovnici, a tváři jejich obráceny budou jednoho k druhému; k slitovnici budou tváři cherubínů. 21 Dá¨ pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vlo¸í¨ svědectví, které¸ dám tobě. 22 A tam budu přicházeti k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteří¸ jsou nad truhlou svědectví, mluviti o v¨ecko, co¸ť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským. 23 Udělá¨ také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket ¨irokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost jeho. 24 A oblo¸í¨ jej zlatem čistým, a udělá¨ mu okolek zlatý vůkol. 25 Udělá¨ také okolo něho li¨tu čtyř prstů z¨íří; a okolek zlatý udělá¨ okolo té li¨ty. 26 Udělá¨ u něho i čtyři kruhy zlaté, které¸ vpustí¨ do čtyř úhlů, kteří¸ jsou ve čtyřech nohách jeho. 27 Pod tou li¨tou budou kruhové, skrze ně¸ provlačováni budou sochorové k no¨ení stolu. 28 Ty pak sochory udělá¨ z dříví setim, a oblo¸í¨ je zlatem; i bude stůl no¨en na nich. 29 Udělá¨ také misy jeho, a l¸ice jeho, a přikryvadla jeho, a koflíky jeho, k přikrývání; z čistého zlata nadělá¨ toho. 30 A klásti bude¨ na ten stůl chleby předlo¸ení před tvář mou ustavičně. 31 Udělá¨ také svícen z zlata čistého, z ta¸eného zlata ať jest ten svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho a koule jeho, i květové jeho z něho budou. 32 A ¨est prutů vycházeti bude z boků jeho, tři prutové svícnu s jedné strany jeho,a tři prutové s druhé strany jeho. 33 Tři misky udělané na způsob pecky mandlové ať jsou na prutu jednom, a koule a květ, a tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém, a koule a květ; tak¸ i na jiných ¨esti prutech z svícnu vycházejících. 34 Na svícnu také budou čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho, i květové jeho. 35 A bude koule pode dvěma pruty z něho, koule té¸ pod druhými dvěma pruty z něho, koule opět pod jinými dvěma pruty z něho; a tak pod ¨esti pruty vycházejícími z svícna. 36 Koule jejich i prutové jejich z něho budou; v¨ecko to z cela kované z zlata čistého. 37 Udělá¨ i sedm lamp na něj; a bude je rozsvěcovati kněz, aby svítily po stranách jeho. 38 I utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého. 39 Z centnéře zlata čistého uděláno bude to se v¨ím tím nádobím. 40 Hledi¸ pak, abys udělal podlé podobenství toho, které¸ tobě ukázáno jest na hoře.

2. Moj¸í¨ova 26

1 Příbytek pak udělá¨ z desíti čalounů, kteří¸ budou z bílého hedbáví soukaného, a z postavce modrého, a z ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného; a cherubíny dílem řemeslným udělá¨. 2 Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loket, a ¨irokost čalounu jednoho čtyři lokty; míra jedna bude v¨ech čalounů. 3 Pět čalounů spolu spojeno bude jeden s druhým, a pět druhých čalounů té¸ spolu spojeno bude jeden s druhým. 4 A nadělá¨ i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se má spojovati s druhým; a toliké¸ udělá¨ na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém. 5 Padesáte ok udělá¨ na čalounu jednom, a padesáte ok udělá¨ po kraji čalounu, kterým¸ má připojen býti k druhému; oko jedno proti druhému aby bylo. 6 Udělá¨ také padesáte haklíků zlatých a spojí¨ čalouny jeden s druhým haklíky těmi; a tak bude příbytek jeden. 7 Nadto udělá¨ houní z srstí kozích na stánek k přistírání příbytku po vrchu; jedenácte takových houní udělá¨. 8 Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a ¨irokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra těch jedenácti houní bude. 9 A spojí¨ pět houní obzvlá¨tně, a ¨est houní opět obzvlá¨tně, a přehne¨ na dvé houni ¨estou napřed v čele stánku. 10 Udělá¨ pak padesáte ok po kraji houně jedné na konci, kde¸ se spojovati má, a padesáte ok po kraji houně k spojení druhému. 11 Udělá¨ také haklíků měděných padesát, které¸ vepne¨ do ok, a spojí¨ stánek, aby byl jedno. 12 Co pak zbývá houní po přikrytí stánku, toti¸ půl houně přesahující, převisne při zadní straně příbytku. 13 A loket s jedné a loket s druhé strany, zbývající na dýl z houní stánku, převisne po stranách příbytku sem i tam, aby jej přikrýval. 14 Udělá¨ také přikrytí na stánek z ko¸í skopových na červeno barvených, přikrytí také z ko¸í jezevčích svrchu. 15 Nadělá¨ k příbytku i desk stojatých z dříví setim. 16 Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého lokte ¨irokost dsky jedné. 17 Dva čepy dska jedna míti bude, podobně jako stupně u schodu zpořádané, jeden proti druhému; tak udělá¨ u v¨ech desk příbytku. 18 Zdělá¨ pak desky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu. 19 (A čtyřidceti podstavků stříbrných udělá¨ pod dvadceti desk; dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její.) 20 Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční dvadceti desk, 21 A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných; dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou. 22 Na straně také příbytku k západu ¨est udělá¨ desk. 23 A dvě dsky udělá¨ v obou dvou úhlech příbytku; 24 Které¸ budou spojené pozpodu, a toliké¸ spojené svrchu k jednomu kruhu; tak bude při dvou těch, ve dvou úhlech budou. 25 A tak bude osm desk, a podstavkové jejich stříbrní, ¨estnácte podstavků; dva podstavkové pod dskou jednou a dva podstavkové pod dskou druhou. 26 Nadělá¨ také svlaků z dříví setim. Pět jich bude dskám k straně příbytku jedné, 27 A pět svlaků dskám při straně příbytku druhé, a pět svlaků dskám k straně západní příbytku dosahující k oběma úhlům. 28 Ale prostřední svlak u prostřed desk provleče se od jednoho konce k druhému. 29 Ty pak dsky oblo¸í¨ zlatem, a kruhy k nim udělá¨ zlaté, do nich¸ by svlakové byli uvlačováni; a oblo¸í¨ i svlaky zlatem. 30 A tak vyzdvihne¨ příbytek podlé způsobu toho, který¸ tobě ukázán na hoře. 31 Udělá¨ i oponu z postavce modrého, a z ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví soukaného; dílem řemeslným udělá¨ ji s cherubíny. 32 A zavěsí¨ ji na čtyřech sloupích z dříví setim, oblo¸ených zlatem, (hákové jejich zlatí), na čtyřech podstavcích stříbrných. 33 A dá¨ oponu na háky, a vnese¨ vnitř za oponu truhlu svědectví; a oddělovati vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých. 34 Polo¸í¨ také slitovnici na truhlu svědectví v svatyni svatých. 35 A postaví¨ stůl vně před oponou, svícen pak naproti stolu v straně příbytku polední, a stůl dá¨ na stranu půlnoční. 36 A udělá¨ zastření dveří stánku z postavce modrého a z ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem vy¨ívaným. 37 K zastření pak tomu udělá¨ pět sloupů z dříví setim, které¸ oblo¸í¨ zlatem, a hákové jejich zlatí; a sleje¨ k nim pět podstavků měděných.

2. Moj¸í¨ova 27

1 Udělá¨ také oltář z dříví setim pěti loket zdýlí a pěti loket z¨íří; čtverhranatý bude oltář, a tří loket zvý¨í bude. 2 A zdělá¨ mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho budou rohové jeho; a oblo¸í¨ jej mědí. 3 Nadělá¨ také k němu hrnců, do kterých¸ by popel bral, a lopat a kotlíku, a vidliček a nádob k uhlí. V¨ecka nádobí jeho z mědi udělá¨. 4 Udělá¨ mu i ro¨t mře¸ovaný měděný, a u té mří¸e čtyři kruhy měděné na čtyřech rozích jejích. 5 A dá¨ ji pod okolek oltáře do vnitřku; a bude ta mří¸e a¸ do polu oltáře. 6 Udělá¨ k tomu oltáři i sochory z dříví setim, a mědí je okuje¨. 7 A ti sochorové provlečeni budou skrze ty kruhy; a budou sochorové ti na obou stranách oltáře, kdy¸ no¨en bude. 8 Udělá¨ jej z desk, aby byl vnitř prázdný; jak¸ ukázáno tobě na hoře, tak udělají. 9 Udělá¨ také síň příbytku k straně polední; koltry síně té očkovaté budou z bílého hedbáví soukaného; sto loket zdélí ať má kraj jeden. 10 Sloupů pak bude k nim dvadcet, a podstavků k nim měděných dvadcet; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné. 11 A tak i strana půlnoční na dýl ať má koltry očkovaté sto loket zdýlí, a sloupů svých dvadceti, a podstavků k nim měděných dvadceti; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné. 12 Na ¨íř pak té síně k straně západní budou koltry očkovaté padesáti loktů zdýlí, a sloupů k nim deset, a podstavků jejich deset. 13 A ¨irokost síně v straně přední na východ bude padesáti loktů. 14 Patnácti loktů budou koltry očkovaté k straně jedné, sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři. 15 A k straně druhé patnácti loktů zdýlí budou koltry očkovaté, sloupové jejich tři, a podstavkové jejich tři. 16 K bráně pak té síně uděláno bude zastření dvadcíti loktů z postavce modrého a ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví soukaného, dílem krumpéřským, sloupové k němu čtyři, a podstavkové jejich čtyři. 17 V¨ickni sloupové síně vůkol přepásani budou stříbrem; hákové pak jejich budou stříbrní, a podstavkové jejich mědění. 18 Dlouhost síně bude sto loket, a ¨irokost padesáte, v¨udy jednostejná, vysokost pak pěti loktů, z bílého hedbáví soukaného, a podstavkové budou mědění. 19 V¨ecka nádobí příbytku, ke v¨í slu¸bě jeho, a v¨ickni kolíkové jeho, i v¨ickni kolíkové síně z mědi budou. 20 Ty také přika¸ synům Izraelským, ať nanesou oleje olivového čistého, vytlačeného k svícení, aby lampy v¸dycky rozsvěcovány byly. 21 V stánku úmluvy před oponou, která¸ zastírati bude svědectví, spravovati je budou Aron a synové jeho od večera a¸ do jitra před Hospodinem. Toť bude řád věčný, který¸ zachovávati budou potomci jejich mezi syny Izraelskými.

2. Moj¸í¨ova 28

1 Ty pak přijmi k sobě Arona bratra svého s syny jeho z prostředku synů Izraelských, aby úřad kně¸ský konali přede mnou: Aron, Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar, synové Aronovi. 2 A udělá¨ roucha svatá Aronovi bratru svému k slávě a k ozdobě. 3 Ty také mluviti bude¨ se v¨echněmi umělými řemeslníky, které¸ jsem naplnil duchem moudrosti, aby dělali roucha Aronovi ku posvěcení jeho, v nich¸ by úřad kně¸ský konal přede mnou. 4 Tato pak jsou roucha, která¸ udělají, náprsník, náramenník, plá¨ť a sukni s oky, čepici a pás. Takové ¨aty svaté udělají Aronovi bratru tvému a synům jeho, aby úřad kně¸ský konali přede mnou. 5 A vezmou řemeslníci zlato a modrý postavec, a ¨arlat a červec dvakrát barvený a kment. 6 Udělají pak náramenník z zlata, z postavce modrého a ¨arlatu, z červce dvakrát barveného a hedbáví bílého, přesukovaného dílem řemeslným. 7 Dva vrchní kraje spojená míti bude na dvou koncích svých, a tak se spolu dr¸eti bude. 8 Přepásaní pak přes ten náramenník, které¸ na něm bude, podobné bude dílu jeho; z tých¸ věcí bude, toti¸ z zlata, z postavce modrého a z ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, a z hedbáví bílého přesukovaného. 9 Vezme¨ také dva kameny onychinové, a vyryje¨ na nich jména synů Izraelských. 10 ¦est jmen jejich na kameni jednom, a jmen ¨est ostatních na kameni druhém, podlé pořádku narození jejich. 11 Dílem řemeslníka, který¸ ře¸e na kameni, a který¸ vyrývá pečeti, vyryje¨ na těch dvou kameních jména synů Izraelských; do zlata je vsadí¨. 12 A polo¸í¨ dva kameny ty na vrchních krajích náramenníku, kameny pro pamět na syny Izraelské; a nositi bude Aron jména jejich před Hospodinem na obou ramenách svých na památku. 13 Udělá¨ i haklíky zlaté. 14 A dva řetízky z zlata čistého jednostejně udělá¨ dílem točeným, a zavěsí¨ řetízky ty stočené na ty haklíky. 15 Udělá¨ také náprsník soudu dílem řemeslným, takovým dílem, jako náramenník udělá¨ jej z zlata, z postavce modrého, z ¨arlatu, z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného. 16 Čtverhraný bude a dvojnásobní; pídi dlouhost, a pídi ¨irokost jeho bude. 17 A vysadí¨ jej v¨udy kamením drahým. Čtyřmi řady ať jest kamení, pořádkem tímto: Sardius, topazius a smaragdus v prvním řadu; 18 V druhém pak zpořádaní karbunkulus, zafir a jaspis; 19 A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst; 20 V čtvrtém řadu chryzolit, onychin a beryl. Vsazeni budou do zlata v svém pořádku. 21 Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bude dvanácte, podlé jmen jejich, dílem ře¸ících pečeti; jeden ka¸dý podlé jména svého, pro dvanáctero pokolení budou. 22 Udělá¨ i k náprsníku řetízky jednostejné dílem točeným z zlata čistého. 23 Udělá¨ také k náprsníku dva krou¸ky zlaté, a dá¨ je na dva kraje náprsníka. 24 A prostrčí¨ dva řetízky zlaté skrze dva krou¸ky po krajích náprsníka. 25 A druhé konce těch dvou řetízků připne¨ k haklíkům, a dá¨ na vrchní kraje náramenníka po předu. 26 Udělá¨ i dva krou¸ky zlaté, které¸ dá¨ na dva kraje náprsníka, na tu obrubu jeho, která¸ jest po té straně k náramenníku do vnitřku. 27 Udělá¨ je¨tě dva jiné krou¸ky zlaté, které¸ dá¨ na dvě strany náramenníka zespod po předu naproti spojení jeho, svrchu nad přepásaním náramenníka. 28 Tak sví¸í náprsník ten, krou¸ky jeho s krou¸ky náramenníka, tkanicí z postavce modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a neodevstával náprsník od náramenníka. 29 I bude nositi Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, kdy¸ vcházeti bude do svatyně, na památku před Hospodinem ustavičně. 30 Polo¸í¨ pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, kdy¸ vcházeti bude před Hospodina; a nositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Hospodinem v¸dycky. 31 Udělá¨ také plá¨ť pod náramenník, v¨ecken z postavce modrého. 32 A bude na vrchu v prostřed něho díra; okolek její v¨udy vůkol dílem tkaným, jako obojek u pancíře bude, aby se neroztrhl. 33 Udělá¨ i na podolku jeho jablka zrnatá z hedbáví modrého, z ¨arlatu a z červce dvakrát barveného, na podolku jeho vůkol, a zvonečky zlaté mezi nimi vůkol. 34 Zvonček zlatý a jablko zrnaté, opět za tím zvonček zlatý a jablko zrnaté na podolku plá¨tě vůkol. 35 A bude to míti na sobě Aron při slu¸bách, aby sly¨án byl zvuk jeho, kdy¸ vcházeti bude do svatyně před Hospodina, i kdy¸ vycházeti bude, aby neumřel. 36 Udělá¨ také plech z zlata čistého, a vyryje¨ na něm dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu. 37 Který¸ dá¨ na tkanici z modrého postavce, a bude na čepici; napřed na čepici bude. 38 I bude nad čelem Aronovým, aby nesl Aron nepravosti posvěcených věcí, kterých¸ by posvětili synové Izrael¨tí při v¨ech dařích posvěcených věcí svých; a bude nad čelem jeho v¸dycky, aby příjemné je činil před Hospodinem. 39 Udělá¨ také sukni z hedbáví bílého vázanou s oky; udělá¨ i čepici z hedbáví bílého; pás také udělá¨ dílem krumpéřským. 40 Synům také Aronovým zdělá¨ sukně; pasy také jim udělá¨ a klobouky k slávě a k ozdobě. 41 A obleče¨ v ně Arona bratra svého a syny jeho s ním, a poma¸e¨ jich, a naplní¨ ruce jejich, a posvětí¨ mi jich, aby úřad kně¸ský konali přede mnou. 42 Nadělej jim i ko¨ilek lněných k zakrytí nahoty těla; od bedr a¸ do stehen budou. 43 A ať je na sobě mají Aron i synové, kdy¸ vcházeti budou do stánku úmluvy, aneb kdy¸ přistupovati budou k oltáři, aby slou¸ili v svatyni; a neponesou nepravosti, ani¸ zemrou. Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm.

2. Moj¸í¨ova 29

1 Toto také učiní¨ jim ku posvěcení jich, aby úřad kně¸ský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho je¨tě mladého a skopce dva bez vady. 2 Chleby té¸ přesné a koláče přesné s olejem smí¨ené, a oplatky přesné polité olejem; z běli p¨eničné nadělá¨ toho. 3 A vklada to do ko¨e jednoho, obětovati to bude¨ v ko¨i, spolu s tím volkem a dvěma skopci. 4 Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti ká¸e¨ ke dveřím stánku úmluvy, a umyje¨ je vodou. 5 A vezma roucha, obleče¨ Arona v sukni, a v plá¨ť nále¸ící pod náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepá¨e¨ ho pasem náramenníka. 6 Vstaví¨ i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstaví¨ na čepici. 7 Naposledy vezme¨ olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, poma¸e¨ ho. 8 Potom synům jeho přistoupiti ká¸e¨, a zobláčí¨ je v sukně. 9 A zopasuje¨ je pasy, Arona i syny jeho, a vstaví¨ jim čepičky na hlavu. I budouť míti kně¸ství řádem věčným; a posvětí¨ ruky Aronovy a ruky synů jeho. 10 Přivede¨ také volka před stánek úmluvy, i vlo¸í Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka. 11 A zabije¨ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. 12 A nabera krve z volka, poma¸e¨ na rozích oltáře prstem svým, a v¨ecku krev vyleje¨ k spodku oltáře. 13 Vezme¨ pak v¨ecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, který¸ jest na nich, a zapálí¨ to na oltáři. 14 Maso pak z toho volka, a ků¸i s lejny jeho spálí¨ ohněm vně za stany; nebo obět za hříchy jest. 15 Skopce také jednoho vezme¨, a vlo¸í Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce. 16 A zabije¨ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropí¨ oltáře na vrchu vůkol. 17 Skopce pak rozseká¨ na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vklade¨ je na ty kusy z něho a na hlavu jeho. 18 A potom v¨eho skopce zapálí¨ na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu. 19 Vezme¨ také skopce druhého; i vlo¸í Aron a synové jeho ruce své na hlavu tého¸ skopce. 20 A zabije¨ skopce toho, a vezma krev jeho, poma¸e¨ jí konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropí¨ tu krev na oltář vůkol. 21 A vezma krve, která¸ bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropí¨ Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním. 22 Potom vezme¨ z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, který¸ jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest), 23 A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z ko¨e chlebů přesných, který¸ jest před Hospodinem. 24 A dá¨ to v¨e v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to bude¨ sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem. 25 Potom vezma to z rukou jejich, zapálí¨ na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu. 26 Vezme¨ také hrudí z skopce posvěcení, který¸ bude Aronův, a obraceti je bude¨ sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl. 27 Posvětí¨ tedy hrudí obracení, a plece pozdvi¸ení, které¸ obracíno a které¸ pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, který¸ bude Aronův, a z toho, který¸ bude synů jeho. 28 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, kdy¸ obět pozdvi¸ení bude. Nebo pozdvi¸ení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvi¸ení jejich nále¸í Hospodinu. 29 Roucha pak svatá, která¸ jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich. 30 Sedm dní bude v nich choditi kněz, který¸ bude na jeho místě z synů jeho, který¸ vcházeti bude do stánku úmluvy, aby slou¸il v svatyni. 31 Skopce pak posvěcení vezma, uvaří¨ maso jeho na místě svatém. 32 A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, který¸ jest v ko¨i u dveří stánku úmluvy. 33 Jísti budou to ti, za ně¸ oči¨tění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest. 34 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba a¸ do jitra, spálí¨ ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest. 35 Tak tedy udělá¨ s Aronem a syny jeho vedlé v¨eho, co¸ jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati bude¨ rukou jejich. 36 A volka za hřích obětovati bude¨ na ka¸dý den na oči¨tění, a krví za hřích pokropí¨ oltáře, čině oči¨tění na něm, a poma¸e¨ ho ku posvěcení jeho. 37 Za sedm dní oči¨ťování konati bude¨ na oltáři, a posvětí¨ ho, a ten oltář bude nejsvětěj¨í. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude. 38 A toto jest, co¸ obětovati bude¨ na oltáři, beránky roční dva, na ka¸dý den ustavičně. 39 Jednoho beránka obětovati bude¨ ráno, a beránka druhého obětovati bude¨ k večerou. 40 A desátý díl efi běli smí¨ené s olejem vytlačeným, jeho¸ by bylo s čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka. 41 Toliké¸ beránka druhého obětovati bude¨ k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiní¨, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu. 42 Zápalná obět tato ustavičná ať jest po v¨ecky věky va¨e u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kde¸ přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil. 43 A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude místo slávou mou. 44 Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kně¸ský konali. 45 A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha. 46 A zvědíť, ¸e já jsem Hospodin Bůh jejich, který¸ jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.

2. Moj¸í¨ova 30

1 Udělá¨ i oltář, na něm¸ by se kadilo; z dříví setim udělá¨ jej. 2 Lokte zdélí, a lokte z¨íří, čtverhraný bude, a dvou loket zvý¨í; z něho budou rohy jeho. 3 Oblo¸í¨ pak jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho; a udělá¨ mu korunu zlatou vůkol. 4 Po dvou také kruzích zlatých udělá¨ u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provleče¨ sochory, aby no¨en byl na nich. 5 Ty pak sochory udělá¨ z dříví setim, a oblo¸í¨ je zlatem. 6 A postaví¨ jej před oponou, za kterou¸ jest truhla svědectví, před slitovnicí, která¸ jest nad svědectvím, kde¸ přicházeti budu k tobě. 7 I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; ka¸dého jitra, kdy¸ spraví světla, kaditi bude. 8 Toliké¸ kdy¸ rozsvítí Aron lampy k večerou, kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech va¨ich. 9 Nevlo¸íte na něj kadidla cizího, ani zápalu, ani oběti suché, ani oběti mokré obětovati budete na něm. 10 Toliko oči¨tění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce, krví oběti za hřích v den oči¨ťování; jednou v roce oči¨tění vykoná na něm po rodech va¨ich; svatosvaté jest Hospodinu. 11 Mluvil pak Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 12 Kdy¸ vyzdvihne¨ hlavní summu synů Izraelských nále¸ejících ku počtu, dá jeden ka¸dý výplatu du¨e své Hospodinu, kdy¸ je počítati bude¨, aby nebyla na nich rána, kdy¸ sečteni budou. 13 Toto pak dají: Ka¸dý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu dá, podlé lotu svatyně. (Dvadceti peněz platí ten lot.) Půl lotu obět pozdvi¸ení bude Hospodinu. 14 Kdo¸koli jde v počet od dvadcíti let a vý¨e, tu obět pozdvi¸ení ať dá Hospodinu. 15 Bohatý nedá více, a chudý nedá méně, ne¸ půl lotu, kdy¸ dávati budou obět pozdvi¸ení Hospodinu k oči¨tění du¨í va¨ich. 16 A vezma stříbro oči¨tění od synů Izraelských, dá¨ je na potřeby k slu¸bě stánku úmluvy; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k oči¨tění du¨í va¨ich. 17 Mluvil také Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 18 Udělá¨ i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný, a postaví¨ je mezi stánkem úmluvy a oltářem, a naleje¨ do něho vody. 19 Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své. 20 Kdy¸ vcházeti budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, aneb kdy¸ by měli přistupovati k oltáři, aby slou¸ili, a zapalovali obět ohnivou Hospodinu. 21 I budou umývati ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich. 22 Mluvil také Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 23 Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčist¨í pět set lotů, a skořice vonné polovici toho, toti¸ dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát; 24 Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně, oleje olivového míru hin. 25 A udělá¨ z toho olej pomazání svatého, mast nejvýborněj¨í dílem apatykářským. Olej pomazání svatého bude. 26 Poma¸e¨ jím stánku úmluvy i truhly svědectví, 27 A stolu i v¨ech nádob k němu, svícnu i v¨ech nádob jeho, i oltáře, na něm¸ se kadí; 28 Oltáře také, na něm¸ se pálí oběti, a v¨ech nádob jeho, i umyvadla s podstavkem jeho. 29 Tak posvětí¨ jich, aby byly nejsvětěj¨í. Co¸koli dotkne se jich, posvěceno bude. 30 Arona také a synů jeho poma¸e¨, a posvětí¨ jich, aby úřad kně¸ský konali přede mnou. 31 K synům pak Izraelským mluviti bude¨, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech va¨ich. 32 Tělo člověka nebude mazáno jím, a podlé slo¸ení jeho neuděláte podobného. Svatýť jest, svatý vám bude. 33 Kdo by koli udělal mast podobnou, a neb mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého. 34 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude. 35 A udělá¨ z toho kadidlo, slo¸ení dílem apatykářským smí¨ené, čisté a svaté. 36 A ztluka to drobně, klásti bude¨ z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kde¸ přicházeti budu k tobě. Nejsvětěj¨í to vám bude. 37 Neuděláte sobě kadidla podlé slo¸ení tohoto, které¸ připraví¨; za svatou věc tobě bude pro Hospodina. 38 Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.

2. Moj¸í¨ova 31

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Hle, povolal jsem ze jména Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova. 3 A naplnil jsem ho duchem Bo¸ím, moudrostí a rozumností, i uměním v¨elijakého řemesla, 4 Aby vtipně smysliti uměl, co¸ by koli řemeslně uděláno býti mohlo z zlata a z stříbra i z mědi. 5 I v řezání kamení drahého k vsazování, i v umělém vysazování na dřevě aby dělal v¨elijaké dílo. 6 A aj, já přidal jsem jemu Aholiaba, syna Achisamechova, z pokolení Dan. A v srdci ka¸dého vtipného slo¸il jsem moudrost, aby spravili v¨e, co¸ jsem přikázal tobě: 7 Stánek úmluvy a truhlu svědectví, a slitovnici, která¸ má býti na ní, i v¨elijaké nádobí stánku; 8 Stůl také a nádoby k němu, i svícen čistý se v¨emi nádobami jeho, a oltář pro kadění; 9 Té¸ oltář k zápalům se v¨emi nádobami jeho, a umyvadlo s podstavkem jeho; 10 I roucha k slu¸bě, i roucha svatá Aronovi knězi, i roucha synů jeho, aby mi úřad kně¸ský konali; 11 I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně. V¨ecko tak, jak¸ jsem přikázal tobě, udělají. 12 Mluvil také Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 13 Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A v¨ak sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech va¨ich, aby známo bylo, ¸e já jsem Hospodin, který¸ vás posvěcuji. 14 Proto¸ ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdo¸ by ji po¨kvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta du¨e z prostředku lidu svého. 15 ¦est dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Ka¸dý, kdo¸ by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. 16 Proto¸ ostříhati budou synové Izrael¨tí soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. 17 Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo ¨est dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul. 18 I dal Pán Moj¸í¨ovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě dsky svědectví, dsky kamenné, psané prstem Bo¸ím.

2. Moj¸í¨ova 32

1 Vida pak lid, ¸e by prodléval Moj¸í¨ sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteří¸ by ¨li před námi; nebo Moj¸í¨ovi, mu¸i tomu, který¸ vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo. 2 I řekl jim Aron: Odejměte náu¨nice zlaté, které¸ jsou na u¨ích ¸en va¨ich, synů va¨ich i dcer va¨ich, a přineste ke mně. 3 Tedy strhl v¨ecken lid náu¨nice zlaté, které¸ byly na u¨ích jejich, a přinesli k Aronovi. 4 Které¸to vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteří¸ tě vyvedli z země Egyptské. 5 Co¸ vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude. 6 A nazejtří vstav¨e velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali. 7 Mluvil pak Hospodin k Moj¸í¨ovi: Jdi, sstup, nebo poru¨il se lid tvůj, který¸ jsi vyvedl z země Egyptské. 8 Se¨li brzo s cesty, kterou¸ jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteří¸ tě vyvedli z země Egyptské. 9 Řekl také Hospodin Moj¸í¨ovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé ¨íje. 10 Proto¸ nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký. 11 I modlil se Moj¸í¨ Hospodinu Bohu svému, a řekl: Proče¸, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, který¸ jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné? 12 A proč mají mluviti Egypt¨tí, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, které¸s ulo¸il uvésti na lid svůj. 13 Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, slu¸ebníky své, jim¸ jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmno¸ím símě va¨e jako hvězdy nebeské, a v¨ecku zemi tuto, o které¸ jsem mluvil, dám semeni va¨emu, a dědičně obdr¸íte ji na věky. 14 I litoval Hospodin zlého, které¸ řekl, ¸e učiní lidu svému. 15 A obrátiv se Moj¸í¨, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané. 16 A dsky ty dílo Bo¸í byly; písmo také písmo Bo¸í bylo vyryté na dskách. 17 Usly¨ev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Moj¸í¨ovi: Hřmot boje v táboru jest. 18 Který¸to odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik pora¸ených, hlas zpívajících já sly¨ím. 19 I stalo se, kdy¸ se přiblí¸il k stanům, ¸e uzřel tele a tance. A rozhněvav se Moj¸í¨ velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou. 20 Vzal také tele, které¸ byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je a¸ na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským. 21 A řekl Moj¸í¨ Aronovi: Coť učinil lid tento, ¸e jsi uvedl na něj hřích veliký? 22 Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty ví¨, ¸e lid tento k zlému nakloněn jest. 23 Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteří¸ by ¨li před námi; nebo Moj¸í¨ovi, mu¸i tomu, který¸ vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo. 24 Jim¸ jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele. 25 A vida Moj¸í¨ lid obna¸ený, ¸e obna¸il jej Aron ku potupě před nepřátely, kteří¸ povstati měli proti nim, 26 Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromá¸dili se k němu v¨ickni synové Léví. 27 Jim¸ řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připa¨ jeden ka¸dý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden ka¸dý bratra svého, a ka¸dý přítele svého i bli¸ního svého. 28 I učinili synové Léví podlé řeči Moj¸í¨ovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mu¸ů. 29 Nebo řekl byl Moj¸í¨: Posvěťte¸ dnes rukou svých Hospodinu, jeden ka¸dý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes po¸ehnání. 30 A kdy¸ bylo nazejtří, řekl Moj¸í¨ lidu: Vy jste zhře¨ili hříchem velikým. Proto¸ nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích vá¨. 31 Tedy navrátiv se Moj¸í¨ k Hospodinu, řekl: Prosím, zhře¨ilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté. 32 Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vyma¸ mne, prosím, z knihy své, kterou¸s psal. 33 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Kdo zhře¨il proti mně, toho vyma¸i z knihy své. 34 Proto¸ nyní jdi, veď lid tento, kam¸ jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak nav¨tívení mého nav¨tívím i na nich hřích jejich. 35 I bil Hospodin lid, proto ¸e učinili tele, které¸ byl udělal Aron.

2. Moj¸í¨ova 33

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, který¸ jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterou¸ jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji, 2 (A po¨li před tebou anděla, a vy¸enu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,) 3 Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto ¸e lid tvrdé ¨íje jsi, abych nezahubil tebe na cestě. 4 A usly¨av lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, ani¸ vzal kdo okrasy své na sebe. 5 Nebo byl řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé ¨íje; jak¸ jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Proto¸ ji¸, slo¸ okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou. 6 I svlékli s sebe synové Izrael¨tí okrasy své u hory Oréb. 7 Moj¸í¨ pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, který¸ byl vně za stany. 8 K tomu také, kdy¸ vycházel Moj¸í¨ k stánku, povstával v¨ecken lid a stál ka¸dý u dveří stanu svého, a hleděli za Moj¸í¨em, dokud¸ nev¨el do stánku. 9 Bývalo pak toto, ¸e kdy¸ vcházíval Moj¸í¨ do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Moj¸í¨em. 10 A v¨ecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali v¨ickni, a klaněli se ka¸dý u dveří stanu svého. 11 A mluvíval Hospodin k Moj¸í¨ovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale slu¸ebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku. 12 I řekl Moj¸í¨ Hospodinu: Pohleď, ty velí¨ mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho po¨le¨ se mnou, je¨tos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou. 13 Ji¸ tedy, jestli¸e jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, ¸e národ tento jest lid tvůj. 14 I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí. 15 I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud. 16 Nebo po čem poznáno bude zde, ¸e jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, kdy¸ půjde¨ s námi, a kdy¸ odděleni budeme, já a lid tvůj, ode v¨eho lidu, který¸ jest na tváři země? 17 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: I tu také věc, kterou¸ jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména. 18 Řekl opět: Oka¸i¸ mi, prosím, slávu svou. 19 Který¸ odpověděl: Já způsobím to, aby ¨lo mimo tebe před tváří tvou v¨ecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kým¸ se smiluji, a slituji se, nad kým¸ se slituji. 20 Řekl také: Nebude¨ moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby ¸iv zůstal. 21 I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a stane¨ na skále. 22 A kdy¸ tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokud¸ nepřejdu. 23 Potom odejmu ruku svou, i uzří¨ hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.

2. Moj¸í¨ova 34

1 I řekl Hospodin k Moj¸í¨ovi: Vyte¨ sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napí¨i na dskách těch slova, která¸ byla na dskách prvních, které¸ jsi rozrazil. 2 Budi¸ tedy hotov ráno, a vstoupí¨ v jitře na horu Sinai, a stane¨ přede mnou na vrchu hory té. 3 ´ádný ať nevstupuje s tebou, ani¸ také kdo vidín bude na v¨í hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této. 4 Tedy Moj¸í¨ vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jak¸ mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné. 5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN. 6 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, 7 Milosrdenství čině tisícům, odpou¨těje nepravost a přestoupení i hřích, a který¸ nikoli neospravedlňuje vinného, nav¨těvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení. 8 Moj¸í¨ pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil. 9 A řekl: Prosím, na¨el-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé ¨íje, a milostiv buď nepravosti na¨í a hříchu na¨emu, a měj nás za dědictví. 10 Který¸to řekl: Aj, já učiním smlouvu přede v¨ím lidem tvým. Učiním divné věci, které¸ nejsou učiněny na v¨í zemi a ve v¨ech národech, a viděti bude v¨ecken lid, (mezi nimi¸ jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, co¸ já učiním s tebou. 11 Zachovej to, co¸ já dnes tobě přikazuji. Aj, já vy¸enu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea. 12 Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do které¸ vejde¨, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe. 13 Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte. 14 Nebo nebude¨ se klaněti Bohu jinému, proto ¸e Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest. 15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby kdy¸ by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich. 16 A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých. 17 Bohů slitých neudělá¨ sobě. 18 Slavnost přesnic zachovávati bude¨. Za sedm dní jísti bude¨ chleby nekva¨ené, jak¸ jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vy¨el jsi z Egypta. 19 V¨ecko co¸ otvírá ¸ivot, mé jest, i v¨eliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí. 20 Ale prvorozené osle vyplatí¨ dobytčetem; pakli bys nevyplatil, ¨íji zlomí¨ jemu. Ka¸dého prvorozeného z synů svých vyplatí¨, ani¸ uká¸í se přede mnou prázdní. 21 ¦est dní pracovati bude¨, dne pak sedmého přestane¨; v čas orání i ¸ně přestane¨. 22 A učiní¨ sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin ¸ně p¨eničné a slavnost klizení po vyjití ka¸dého roku. 23 Třikrát v roce uká¸e se ka¸dý z vás pohlaví mu¸ského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského. 24 Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a roz¨ířím meze tvé, ani¸ kdo sáhne na zemi tvou, kdy¸ vstoupí¨, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce. 25 Nebude¨ obětovati krve oběti mé, dokavad¸ u tebe kvas jest, ani¸ zůstane do jitra obět slavnosti Fáze. 26 Prvotiny prvních úrod země své přiná¨eti bude¨ do domu Hospodina Boha svého. Nebude¨ vařiti kozelce v mléce matky jeho. 27 I řekl Hospodin Moj¸í¨ovi: Napi¨ sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem. 28 Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, toti¸ deset slov. 29 I stalo se, kdy¸ sstupoval Moj¸í¨ s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, kdy¸ sstupoval s hory), nevěděl, ¸e by se stkvěla ků¸e tváři jeho, kdy¸ mluvil s ním. 30 A viděl Aron i v¨ickni synové Izrael¨tí Moj¸í¨e, a aj, stkvěla se ků¸e tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu. 31 Ale Moj¸í¨ zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i v¨ecka kní¸ata shromá¸dění toho, a mluvil Moj¸í¨ s nimi. 32 Potom při¨li také k němu v¨ickni synové Izrael¨tí, jim¸to přikázal v¨ecko, co¸ s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai. 33 Dokud¸ pak mluvil Moj¸í¨ s nimi, měl zástěru na tváři své. 34 Ale kdy¸ vcházel Moj¸í¨ před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokud¸ nevy¨el. Vy¨ed pak, mluvil synům Izraelským, co¸ mu bylo rozkázáno. 35 Tedy viděli synové Izrael¨tí tvář Moj¸í¨ovu, ¸e se stkvěla ků¸e tváři jeho. A kladl zase Moj¸í¨ zástěru na tvář svou, dokud¸ nevcházel, aby mluvil s ním.

2. Moj¸í¨ova 35

1 Tedy svolal Moj¸í¨ v¨ecko shromá¸dění synů Izraelských, a řekl jim: Tato jsou slova, která¸ přikázal vám Hospodin, abyste je činili. 2 ¦est dní děláno bude dílo, ale v sedmý den mějte svátek, sobotu odpočinutí Hospodinova. Kdo by dělal v něm dílo, umře. 3 Nezanítíte ohně nikde¸ v příbytcích svých v den sobotní. 4 Mluvil také Moj¸í¨ ke v¨emu shromá¸dění synů Izraelských takto: Toto jest slovo, které¸ přikázal Hospodin, řka: 5 Sebeřte z sebe obět pozdvi¸ení Hospodinu. Ka¸dý, kdo¸ jest ochotný v srdci svém, přinese tu obět Hospodinu: Zlato, stříbro a měď, 6 A postavec modrý, a ¨arlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví, a kozí srsti; 7 Té¸ ků¸e skopců na červeno barvené, a ků¸e jezevčí, a dříví setim, 8 A olej k svícení a vonné věci na olej ku pomazání a pro kadění vonné, 9 A kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku. 10 A v¨ickni, kdo¸ jsou vtipní mezi vámi, přijdou a dělati budou, co¸koli přikázal Hospodin: 11 Příbytek, stánek jeho i přikrytí jeho a háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, sloupy jeho i podstavky jeho; 12 Truhlu s sochory jejími, slitovnici a oponu zastření; 13 Stůl i sochory k němu se v¨emi nádobami jeho, i chléb předlo¸ení; 14 A svícen k svícení s nádobami jeho i lampy jeho, a olej k svícení; 15 Té¸ oltář pro kadění a sochory jeho, i olej pomazání a kadidlo z vonných věcí, i zastření dveří v příbytku; 16 Oltář k zápalu a ro¨t jeho měděný a sochory jeho, i v¨ecka nádobí jeho, i umyvadlo s podstavkem jeho; 17 Koltry očkovaté k síni, sloupy její a podstavky její, i zastření brány do síně; 18 Kolíky k příbytku, a kolíky síně s provázky jejich; 19 Roucha k slu¸bě, k přisluhování v svatyni, i roucho svaté Arona kněze, i roucho synů jeho k konání úřadu kně¸ského. 20 Vy¨lo tedy v¨ecko shromá¸dění synů Izraelských od tváři Moj¸í¨ovy, 21 A při¨li, ka¸dý mu¸, kterého¸ ponuklo srdce jeho, a ka¸dý, v něm¸ duch jeho byl dobrovolný, a přinesli obět pozdvi¸ení Hospodinu, k dílu stánku úmluvy a ke v¨í slu¸bě jeho, i k rouchu svatému. 22 Přicházeli mu¸i i ¸eny, ka¸dý, kdo¸ byl ochotný v srdci, a přiná¨eli spinadla, a náu¨nice, a prsteny, a záponky z pravých rukou, v¨elijaké nádobí zlaté, a kdo¸koli obětoval obět zlata Hospodinu. 23 Ka¸dý, kdo¸ měl postavec modrý a ¨arlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví a kozí srsti, a ků¸e skopců na červeno barvené, a ků¸e jezevčí, přinesl to. 24 Kdokoli obětoval obět stříbra a mědi, přiná¨eli to za obět pozdvi¸ení Hospodinu; ka¸dý také, kdo měl dříví setim, ke v¨elikému dílu slu¸ebnosti, přiná¨eli je. 25 Ano i v¨ecky ¸eny vtipné rukama svýma předly, a přinesly, co napředly, postavec modrý a ¨arlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví. 26 V¨ecky pak ¸eny, kterých¸ ponuklo srdce jejich, aby předly uměle, předly srsti kozí. 27 Kní¸ata pak přiná¨eli kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku, 28 Té¸ vonné věci a olej k svícení, a k oleji pomazání, a k vonnému kadidlu. 29 Ka¸dý mu¸ i ¸ena, v nich¸ ochotné srdce jejich bylo k tomu, aby přiná¨eli potřeby ke v¨elikému dílu, které¸ byl přikázal dělati Hospodin skrze Moj¸í¨e, přiná¨eli synové Izrael¨tí obět dobrovolnou Hospodinu. 30 Tedy řekl Moj¸í¨ synům Izraelským: Pohleďte, povolal ze jména Hospodin Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova. 31 A naplnil ho duchem Bo¸ím, moudrostí, rozumností i uměním v¨elijakého řemesla, 32 Aby vtipně smysliti uměl, jak by se co dělati mělo na zlatu a stříbru a mědi, 33 I v řemeslném strojení kamenů k vsazování, i v díle od dřeva, aby dělal v¨elijakým řemeslem vtipným. 34 Dal nadto v srdce jeho i to, aby učiti mohl on i Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan. 35 Naplnil je moudrostí srdce, aby dělali v¨elijaké dílo tesařské a řemeslné, i krumpéřské a vytkávané z postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví, a aby dělali v¨elijaké dílo a vymý¨leli vtipné věci.

2. Moj¸í¨ova 36

1 Tedy dělal Bezeleel a Aholiab i v¨eliký mu¸ vtipný, jim¸ dal Hospodin moudrost a rozumnost, aby uměli dělati v¨eliké dílo k slu¸bě svatyně, v¨ecko, co¸ přikázal Hospodin. 2 Povolal pak Moj¸í¨ Bezeleele a Aholiaba i ka¸dého mu¸e vtipného, v jeho¸ srdce dal Hospodin moudrost, ka¸dého také, koho¸ ponoukalo srdce jeho, aby přistoupil ku práci díla toho. 3 A vzali od Moj¸í¨e v¨ecky dary, které¸ přinesli synové Izrael¨tí k dílu slu¸ebnému svatyně, aby dělali je. Ale oni v¸dy předce přiná¨eli k němu ka¸dého jitra dary dobrovolné. 4 Tedy při¨li v¨ickni vtipní dělníci díla svatyně, ka¸dý od díla svého, které¸ dělali, 5 A mluvili k Moj¸í¨ovi těmi slovy: Mnohem více přiná¨í lid, ne¸li potřebí jest k dělání díla, které¸ přikázal Hospodin dělati. 6 I rozkázal Moj¸í¨, aby provoláno bylo v voj¨tě takto: Mu¸ ani ¸ena, ¸ádný nepřiná¨ej více oběti k svatyni. I zbráněno jest lidu, aby nenosili. 7 Nebo měli potřeb hojně dosti k dělání v¨elikého díla, tak ¸e zbývalo. 8 I dělal ka¸dý vtipný z dělníků těch dílo to, příbytek z desíti čalounů, kteří¸ byli z bílého hedbáví přesukovaného, a z postavce modrého a ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, cherubíny dílem řemeslným udělal na nich. 9 Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loktů, a čtyř loktů ¨irokost čalounu jednoho; v¨ickni čalounové byli jednostejné míry. 10 Potom spojil pět čalounů jeden s druhým, a pět jiných čalounů spojil jeden s druhým. 11 Nadělal i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se spojovati má s druhým, a toliké¸ udělal na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém. 12 Padesáte ok udělal na čalounu jednom, a padesáte ok udělal po kraji čalounu, kterým¸ připojen byl k druhému; oko jedno proti druhému bylo. 13 Udělal i padesáte haklíků zlatých a spojil čalouny jeden s druhým haklíky těmi; a tak udělán jest příbytek jeden. 14 Nadto nadělal houní z srstí kozích na stánek, k přistírání příbytku po vrchu; jedenácte houní udělal. 15 Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a ¨irokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra byla těch jedenácti houní. 16 A spojil pět houní obzvlá¨tně, a ¨est houní obzvlá¨tně. 17 Udělal také padesáte ok po kraji houně na konci, kde¸ se spojovati má, a padesáte ok udělal po kraji houně v spojení druhém. 18 Udělal k tomu haklíků měděných padesáte k spojení stánku, aby byl jedno. 19 Nadto udělal přikrytí stánku z ko¸í skopcových na červeno barvených, a přikrytí z ko¸í jezevčích svrchu. 20 Nadělal k příbytku i desk z dříví setim stojatých. 21 Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého ¨irokost dsky ka¸dé. 22 Dva čepy měla dska jedna, podobně jako stupně u schodu spořádané, jeden proti druhému; tak udělal u v¨ech desk příbytku. 23 Zdělal i dsky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu. 24 A čtyřidceti podstavků stříbrných udělal pode dvadceti desk, dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její. 25 Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční udělal dvadceti desk, 26 A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných, dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou. 27 Na straně pak příbytku k západu udělal ¨est desk. 28 Dvě dsky udělal v úhlech po obou stranách příbytku. 29 A byly spojené po spodu a toliké¸ spojené svrchu k jednomu kruhu; tak udělal po obou stranách ve dvou úhlech. 30 A tak bylo osm desk a podstavků jejich stříbrných ¨estnácte, dva podstavkové pod ka¸dou dskou. 31 Nadělal i svlaků z dřívi setim, pět ke dskám straně příbytku jedné, 32 A pět svlaků ke dskám druhé strany příbytku, a pět svlaků ke dskám strany příbytku západní, dosahujících k oběma úhlům. 33 A svlak prostřední udělal, aby ¨el po prostředku desk od jednoho kraje k druhému. 34 Dsky pak oblo¸il zlatem a kruhy jejich udělal z zlata, aby v nich svlaky byly; a oblo¸il svlaky zlatem. 35 Udělal také oponu z postavce modrého a ¨arlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného; dílem řemeslným udělal ji s figurami cherubínů. 36 A udělal pro ni čtyři sloupy z dříví setim, a oblo¸il je zlatem; hákové pak jejich byli zlatí, a slil k nim čtyři podstavky stříbrné. 37 Udělal také zastření ke dveřům stánku z postavce modrého, z ¨arlatu a z červce dvakrát barveného a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem krumpéřským, 38 A sloupů k tomu zastření pět s háky jejich, (oblo¸il pak makovice a přepásaní jich zlatem), a podstavků pět měděných.

2. Moj¸í¨ova 37

1 Udělal také Bezeleel truhlu z dříví setim, její¸ dlouhost byla půl třetího lokte, a půl druhého lokte ¨irokost, vysokost také půl druhého lokte. 2 A oblo¸il ji zlatem čistým vnitř i zevnitř, a udělal jí korunu zlatou vůkol. 3 Slil jí také čtyři kruhy zlaté ke čtyřem úhlům jejím, dva toti¸ kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její. 4 Zdělal i sochory z dříví setim a oblo¸il je zlatem. 5 A uvlékl sochory do kruhů po stranách truhly; aby na nich no¨ena byla truhla. 6 Udělal také slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte byla dlouhost její, a půl druhého lokte ¨irokost její. 7 Udělal i dva cherubíny z zlata, z ta¸eného zlata udělal je na dvou koncích slitovnice, 8 Cherubína jednoho na jednom konci a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici udělal cherubíny, na obou koncích jejích. 9 Ti pak cherubínové měli křídla vzta¸ená svrchu nad ní, zastírajíce křídly svými slitovnici; a tváři jejich byly obráceny jedna k druhé, k slitovnici byly obráceny tváři cherubínů. 10 Udělal i stůl z dříví setim. Dvou loket byla dlouhost jeho a na loket ¨irokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost. 11 A oblo¸il jej zlatem čistým, i korunu zlatou udělal mu vůkol. 12 Udělal mu i li¨tu dlani z¨íří vůkol, a udělal korunu zlatou okolo té li¨ty. 13 Slil také k němu čtyři kruhy zlaté a vpustil je do čtyř úhlů, kteří¸ byli na čtyřech nohách jeho. 14 Proti té li¨tě byli kruhové, skrze ně¸ by provlačováni byli sochorové k no¨ení stolu. 15 Udělal i sochory z dříví setim, které¸to oblo¸il zlatem k no¨ení stolu. 16 A zdělal nádoby, které¸ byly na stole, misy jeho a l¸ice jeho, a koflíky jeho, a přikryvadla k přikrývání z čistého zlata. 17 Udělal také svícen z zlata čistého, z ta¸eného zlata udělal svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho, koule jeho i květové jeho z něho byli. 18 ¦est pak prutů bylo po stranách jeho, tři prutové s jedné strany jeho, a tři prutové s druhé strany jeho. 19 Tři misky na způsob pecky mandlové udělány byly na prutu jednom, a koule a květ, a tři misky na způsob pecky mandlové udělány na prutu druhém, a koule a květ; tak i na jiných ¨esti prutech z svícnu vycházejících. 20 Na svícnu také byly čtyři misky, udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho i květové jeho. 21 A byla koule pode dvěma pruty z něho, a koule druhá pode dvěma pruty z něho, a koule třetí pode dvěma pruty z něho, a tak pod ¨esti pruty vycházejícími z něho. 22 Koule jejich i prutové jejich z něho byli, v¨ecko hned jedním ta¸ením z zlata čistého. 23 Udělal i lamp jeho sedm, i utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého. 24 Z centnéře zlata čistého udělal jej se v¨ím tím nádobím. 25 Udělal také oltář pro kadění z dříví setim, lokte zdélí a lokte z¨íří, čtverhraný, dvou pak loket zvý¨í; z něho byli rohové jeho. 26 A oblo¸il jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol, i rohy jeho; a udělal mu korunu zlatou vůkol. 27 Po dvou podobně kruzích zlatých udělal u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po dvou stranách jeho, skrze ně¸ by provlačováni byli sochorové, aby no¨en byl na nich. 28 A zdělal ty sochory z dříví setim, a oblo¸il je zlatem. 29 Nadělal také oleje pomazání svatého, a kadidla z vonných věcí, čistého, dílem apatykářským.

2. Moj¸í¨ova 38

1 Udělal také oltář k zápalu z dříví setim, pěti loket zdélí a pěti loket z¨íří, čtverhraný, a tří loket zvý¨í. 2 A zdělal mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho byli rohové jeho, a oblo¸il jej mědí. 3 Nadělal také v¨elijakých nádob k oltáři, hrnců a lopat, a kotlíků a vidliček, a nádob jeho k uhlí; v¨ecka nádobí jeho udělal měděná. 4 Udělal k oltáři i ro¨t mře¸ovaný, měděný, pod okolkem oltáře dole, a¸ do prostřed něho. 5 A slil čtyři kruhy na čtyřech krajích k ro¨tu měděnému, v nich¸ by sochorové bývali. 6 Sochory pak udělal z dříví setim a oblo¸il je mědí. 7 A uvlékl ty sochory do těch kruhů po obou stranách oltáře k no¨ení jeho na nich; prázdný z prken udělal jej. 8 Udělal té¸ umyvadlo měděné, a podstavek jeho měděný z zrcadel houfně přicházejících ¸en, které¸ přicházely ke dveřím stánku úmluvy. 9 Udělal také síň k straně polední; koltry očkovaté síně té z bílého hedbáví přesukovaného na sto loket, 10 Sloupů jejich dvadceti, a k nim podstavků dvadceti z mědi, háky na sloupích, a přepásaní jejich z stříbra. 11 Toliké¸ k straně půlnoční koltry na sto loket, sloupů k nim dvadceti a podstavků jejich dvadceti z mědi, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra. 12 K straně pak západní koltry očkovaté na padesáte loket, sloupů k nim deset a podstavků jejich deset, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra. 13 A v straně přední na východ padesáti loktů, 14 Koltry očkovaté patnácti loktů byly při straně jedné, sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři. 15 A k straně druhé, u brány síně té, jak¸ tam, tak tuto, koltry očkovaté patnácti loktů, sloupové k nim tři a podstavkové jejich tři. 16 V¨ecky koltry síně vůkol očkovaté z bílého hedbáví přesukovaného. 17 Podstavkové pak sloupů z mědi, hákové na sloupích a přepásaní jich z stříbra, a oblo¸ení makovic jejich z stříbra; v¨ickni také sloupové síně přepásáni byli stříbrem. 18 Zastření pak brány síňce dílem krumpéřským z postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného a hedbáví bílého přesukovaného; dlouhost jeho dvadceti loktů, výsost pak ¨ířky pěti loktů, jako i jiných koltr síně očkovatých. 19 A sloupové k ní čtyři a podstavkové jejich čtyři z mědi, hákové jejich stříbrní, a oblo¸ení makovic jejich a přepásaní jejich z stříbra. 20 V¨ickni pak kolíkové příbytku a síně vůkol byli z mědi. 21 Tyto jsou věci vyčtené k příbytku, příbytku svědectví, které¸ jsou vyčteny podlé rozkázaní Moj¸í¨ova, skrze Itamara, syna Arona kněze, k slu¸bě Levítů. 22 A Bezeleel, syn Uri, syna Hur, z pokolení Juda, udělal v¨ecky tyto věci, které¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi; 23 A s ním Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan, tesař a vtipný řemeslník, a krumpéř na modrém postavci a ¨arlatu, a červci dvakrát barveném a kmentu. 24 V¨eho zlata vynalo¸eného na samo dílo, na v¨ecko dílo svatyně, (bylo pak zlato obětované), devět a dvadceti centnéřů, a sedm set třidceti lotů podlé váhy svatyně. 25 Stříbra pak od těch, jen¸ nále¸ejí ku počtu shromá¸dění, sto centnéřů, a tisíc sedm set sedmdesáte pět lotů podlé váhy svatyně. 26 Půl lotu z ka¸dé hlavy podlé váhy svatyně, ode v¨ech jdoucích v počet od dvadcíti let a vý¨e, jich¸ bylo ¨estkrát sto tisíc, tři tisíce pět set a padesáte. 27 A bylo sto centnéřů stříbra k slévání podstavků svatyně a podstavků opony; sto podstavků ze sta centnéřů, centnéř do podstavku. 28 A z tisíce sedmi set sedmdesáti pěti lotů udělal háky na sloupy, a oblo¸il makovice jejich a přepásal je. 29 Mědi pak obětované bylo sedmdesáte centnéřů a dva tisíce a čtyři sta lotů. 30 A udělal z ní podstavky ke dveřům stánku svědectví a oltář měděný, a ro¨t měděný k němu, a v¨ecky nádoby oltáře, 31 A podstavky síně vůkol a podstavky brány síně, v¨ecky také kolíky příbytku a v¨ecky kolíky síňce vůkol.

2. Moj¸í¨ova 39

1 Z modrého pak postavce a ¨arlatu a červce dvakrát barveného udělali roucha k slu¸bě, k přisluhování v svatyni. Udělali i roucho svaté, které¸ by bylo Aronovi, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 2 A udělal náramenník z zlata, postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 3 I nadělali plí¨ků zlatých, a nastříhali z nich nití, aby jimi províjeli skrze modrý postavec a ¨arlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví, dílem řemeslným. 4 Náramky u něho udělali tak, aby se jeden s druhým spojiti mohl; na dvou krajích svých spojoval se. 5 Přepásaní také náramenníka, které¸ bylo na něm, z tých¸ věcí bylo a tým¸ dílem, z zlata, postavce modrého a ¨arlatu a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 6 Přisadili i kamení onychinové, vlo¸ené a vsazené do zlata, řezané tak, jako ryty bývají pečeti, s jmény synů Izraelských. 7 A vlo¸il je na vrchní kraje náramenníku, aby byli kamenové pro pamět na syny Izraelské, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 8 Udělal i náprsník dílem řemeslným, takovým dílem jako náramenník, z zlata, postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 9 Čtverhranatý byl; dvojnásobní udělali náprsník, na píd zdélí, a na píd z¨íří, dvojnásobní. 10 A vysadili jej čtyřmi řady kamení drahého pořádkem tímto: Sardius, topazius a smaragdus v řadu prvním; 11 V řadu pak druhém karbunkulus, zafir a jaspis; 12 A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst; 13 A v čtvrtém řadu chrysolit, onychin a beryl, vlo¸ení a vsazení do zlata v svém pořádku. 14 Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bylo dvanácte vedlé jmen jejich, vyrytých, jako pečet ryta bývá, ka¸dý vedlé jména svého pro dvanáctero pokolení. 15 Udělali i k náprsníku řetízky jednostejné, dílem točeným z zlata čistého. 16 Udělali také dva haklíky zlaté, a dva krou¸ky zlaté, a připjali ty dva krou¸ky na dvou krajích náprsníku. 17 A prostrčili dva řetízky zlaté skrze dva krou¸ky na krajích náprsníku. 18 Druhé pak dva konce dvou řetízků vpjali do dvou těch haklíků, a dali je na vrchní kraje náramenníku po předu. 19 Udělali té¸ dva krou¸ky zlaté, které¸ dali na dva kraje náprsníku, na té obrubě jeho, která¸ byla po straně náramenníka po spodu. 20 Udělali je¨tě dva jiné krou¸ky zlaté, které¸ dali na dvě strany náramenníka zespod po předu, proti spojení jeho, které¸ jest nad přepásaním náramenníka. 21 I přivázali náprsník od krou¸ků jeho k krou¸kům toho náramenníka tkanicí hedbáví modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a aby neodevstával náprsník od náramenníka, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 22 Udělal také plá¨ť nále¸ející k náramenníku, dílem vytkávaným, v¨ecken z postavce modrého, 23 A díru u prostřed plá¨tě, jako díra v pancíři; okolek byl po kraji jejím vůkol, aby se neroztrhl. 24 Udělali také na podolku plá¨tě jablka zrnatá z postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 25 Nadělali i zvonečků z zlata čistého, a zzavě¨ovali zvonečky ty mezi jablky zrnatými u podolku plá¨tě vůkol, u prostřed mezi jablky zrnatými; 26 Zvonček a jablko zrnaté, opět za tím zvonček a jablko zrnaté u podolku plá¨tě vůkol, k u¸ívání toho při slu¸bě, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 27 Potom udělali sukni z bílého hedbáví dílem vytkávaným, Aronovi a synům jeho. 28 I čepici z bílého hedbáví, a klobouky ozdobné z bílého hedbáví, a ko¨ilky tenké z bílého hedbáví přesukovaného, 29 Pás také z bílého hedbáví přesukovaného, a postavce modrého a ¨arlatu, a červce dvakrát barveného, dílem krumpéřským, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi, 30 Udělali i plech koruny svaté z zlata čistého, a napsali na něm písmo dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu. 31 A dali do něho tkanici z hedbáví modrého, aby přivázán byl k čepici na hoře, jak¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 32 A tak dokonáno jest v¨ecko dílo příbytku stánku úmluvy; a učinili synové Izrael¨tí v¨ecko, jak¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi, tak učinili, 33 A přinesli příbytek ten k Moj¸í¨ovi, stánek i v¨ecka nádobí jeho, háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, i sloupy jeho a podstavky jeho, 34 Přikrytí také z ko¸í skopových na červeno barvených, a přikrytí z ko¸í jezevčích i oponu zastření, 35 Truhlu svědectví s sochory jejími i slitovnici, 36 Stůl, v¨ecka nádobí jeho i chléb předlo¸ení, 37 Svícen čistý, lampy jeho, lampy zpořádané, i v¨ecka nádobí jeho, i olej k svícení, 38 Té¸ oltář zlatý a olej pomazání a kadidlo z vonných věcí a zastření ke dveřům stánku, 39 Oltář měděný a ro¨t jeho měděný, sochory jeho a v¨ecka nádobí jeho, i umyvadlo a podstavek jeho, 40 Očkovaté koltry síně a sloupy k nim s podstavky jejich, i zastření k bráně té síně, provazy také její a kolíky i v¨ecka nádobí k slu¸bě příbytku, k stánku úmluvy, 41 Roucha k slu¸bě, k přisluhování v svatyni, roucho svaté Arona kněze i roucho synů jeho k konání úřadu kně¸ského. 42 Vedlé v¨eho, co¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi, tak udělali synové Izrael¨tí v¨ecko to dílo. 43 A viděl Moj¸í¨ v¨ecko to dílo, a aj, udělali je, jak¸ byl přikázal Hospodin, tak udělali. I po¸ehnal jim Moj¸í¨.

2. Moj¸í¨ova 40

1 Potom mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 V den měsíce prvního, prvního dne tého¸ měsíce vyzdvihne¨ příbytek, stánek úmluvy. 3 A postaví¨ tam truhlu svědectví a zastře¨ ji oponou. 4 Vnese¨ i stůl a zřídí¨ řád jeho, vnese¨ také svícen a rozsvítí¨ lampy jeho. 5 Postaví¨ té¸ oltář zlatý pro kadění naproti truhle svědectví, a zavěsí¨ zastření ve dveřích příbytku. 6 Potom postaví¨ oltář k zápalům přede dveřmi příbytku stánku úmluvy. 7 Postaví¨ také umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něho¸ naleje¨ vody. 8 Naposledy vyzdvihne¨ síň vůkol a zavěsí¨ zastření brány síně. 9 Tedy vezme¨ olej pomazání a poma¸e¨ příbytku a v¨ech věcí, které¸ v něm jsou, a posvětí¨ ho i v¨ech nádob jeho, a bude svatý. 10 Poma¸e¨ i oltáře zápalu a v¨ech nádob jeho a posvětí¨ oltáře, a budeť oltář svatý. 11 Poma¸e¨ také umyvadla a podstavku jeho, a posvětí¨ ho. 12 A přistoupiti ká¸e¨ Aronovi i synům jeho ke dveřím stánku svědectví, a umyje¨ je vodou. 13 A obleče¨ Arona v roucha svatá a poma¸e¨ ho a posvětí¨ ho, aby úřad kně¸ský konal přede mnou. 14 Synům také jeho přistoupiti ká¸e¨, a zobláčí¨ je v sukně. 15 A poma¸e¨ jich, tak jako jsi pomazal otce jejich, aby úřad kně¸ský konali přede mnou, aby jim bylo pomazání jejich toto k kně¸ství věčnému po rodech jejich. 16 I učinil Moj¸í¨ tak. V¨ecko, jak¸ mu rozkázal Hospodin, tak učinil. 17 I stalo se měsíce prvního léta druhého, prvního dne měsíce, ¸e vyzdvi¸en jest příbytek. 18 Moj¸í¨ tedy vyzdvihl příbytek a podlo¸il podstavky jeho a postavil dsky jeho, a provlékl svlaky jeho, a vyzdvihl sloupy jeho. 19 Potom postavil stánek v příbytku a dal přikrytí stánku svrchu na něj, jako¸ mu byl přikázal Hospodin. 20 A vzav svědectví, vlo¸il je do truhly, uvlékl také sochory k truhle a dal slitovnici svrchu na truhlu. 21 I vnesl truhlu do příbytku a zavěsil oponu zastření, a zastřel truhlu svědectví, jako¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 22 Postavil i stůl v stánku úmluvy k straně příbytku půlnoční, vně před oponou. 23 A zřídil na něm zpořádaní chlebů před Hospodinem, jak¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 24 A postavil svícen v stánku úmluvy naproti stolu, v straně příbytku ku poledni. 25 A rozsvítil lampy před Hospodinem, jako¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 26 Postavil také oltář zlatý v stánku úmluvy před oponou, 27 A kadil na něm kadidlem vonným, jak¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 28 Zavěsil také zastření dveří příbytku. 29 A oltář zápalu postavil ke dveřům příbytku stánku úmluvy, a obětoval na něm oběti zápalné a suché, jako¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 30 A postavil umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něho¸ nalil vody k umývání. 31 A umýval z něho Moj¸í¨, Aron a synové jeho ruce své i nohy své. 32 Kdy¸ vcházeli do stánku úmluvy, a kdy¸ přistupovali k oltáři, umývali se, jako¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 33 Naposledy vyzdvihl síň vůkol příbytku a oltáře, a zavěsil zastření brány síně. A tak dokonal Moj¸í¨ dílo to. 34 Tedy přikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila příbytek. 35 A nemohl Moj¸í¨ vjíti do stánku úmluvy; nebo byl nad ním oblak, a sláva Hospodinova naplnila příbytek. 36 Kdy¸ pak odná¨el se oblak s příbytku, brali se synové Izrael¨tí po v¨ech ta¸eních svých. 37 Pakli se neodná¨el oblak, nehýbali se a¸ do dne, v něm¸ se zdvihl. 38 A byl oblak Hospodinův nad příbytkem ve dne, a oheň býval v noci na něm, před očima v¨eho domu Izraelského ve v¨ech ta¸eních jejich.

3. Moj¸í¨ova

3. Moj¸í¨ova 1

1 Povolal pak Hospodin Moj¸í¨e, a mluvil k němu z stánku úmluvy, řka: 2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Kdy¸ by kdo z vás obětoval obět Hospodinu, z hovad, toti¸ z volů aneb z drobného dobytka obětovati budete obět svou. 3 Jestli¸e zápalná obět jeho byla by z skotů, samce bez vady obětovati bude. U dveří stánku úmluvy obětovati jej bude dobrovolně, před oblíčejem Hospodinovým. 4 A vlo¸í ruku svou na hlavu oběti zápalné, i bude příjemná jemu k oči¨tění jeho. 5 Tedy zabije volka toho před tváří Hospodinovou, a obětovati budou kně¸í, synové Aronovi, krev, a pokropí tou krví oltáře svrchu vůkol, který¸ jest u dveří stánku úmluvy. 6 I stáhne ků¸i s oběti zápalné, a rozseká ji na díly své. 7 A dají synové Arona kněze oheň na oltář, a narovnají dříví na tom ohni. 8 Potom zpořádají kně¸í, synové Aronovi, díly ty, hlavu i tuk, na dříví vlo¸ené na oheň, který¸ jest na oltáři. 9 A droby jeho i nohy jeho vymyjete vodou. I páliti bude kněz v¨ecko to na oltáři; zápal jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 10 Jestli¸e pak z drobného dobytka bude obět jeho, z ovcí aneb z koz k oběti zápalné, samce bez po¨kvrny obětovati bude. 11 A zabije ho při straně oltáře půlnoční před tváří Hospodinovou, a pokropí kně¸í, synové Aronovi, krví oltáře vůkol. 12 I rozseká ho na díly jeho s hlavou jeho i tukem jeho, a zpořádá je kněz na dříví vlo¸ené na oheň, který¸ jest na oltáři. 13 A střeva jeho i nohy jeho vymyje vodou. Tedy obětovati bude kněz v¨ecko to, a páliti bude to na oltáři; zápal jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 14 Jestli¸e pak z ptactva obět zápalnou obětovati bude Hospodinu, tedy ať obětuje z hrdliček aneb z holoubat obět svou. 15 I vlo¸í je kněz na oltář a nehtem natrhne hlavy jeho, a zapálí na oltáři, vytlače krev jeho na stranu oltáře. 16 Odejme také vole jeho s nečistotami jeho, a povr¸e je blízko oltáře k straně východní na místo, kde¸ jest popel. 17 A natrhne ho za křídla jeho, kterých¸ v¨ak neodtrhne. I páliti bude je kněz na oltáři na dříví, které¸ jest na ohni; zápalť jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.

3. Moj¸í¨ova 2

1 Kdy¸ by pak který člověk obětoval dar oběti suché Hospodinu, mouka bělná bude obět jeho. I poleje ji olejem a vlo¸í na ni kadidlo. 2 Přinese ji pak k synům Aronovým kně¸ím, a vezme odtud plnou hrst svou té mouky bělné a toho oleje se v¨ím kadidlem jejím; i páliti to bude kněz na památku její na oltáři v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 3 Ostatek pak té oběti suché bude Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových. 4 Kdy¸ bys pak obětoval dar oběti suché, pečené v peci, ať jsou z mouky bělné koláčové nekva¨ení, zadělaní olejem, aneb oplatkové přesní olejem pomazaní. 5 Jestli¸e pak obět suchou na pánvici sma¸enou obětovati bude¨, bude z mouky bělné olejem zadělané a nenakva¨ené. 6 Rozláme¨ ji na kusy a naleje¨ na ni oleje, obět suchá jest. 7 Pakli obět suchou v kotlíku připravenou obětovati bude¨, z mouky bělné s olejem bude. 8 I přinese¨ obět suchou, která¸ z těch věcí bude Hospodinu, a dá¨ ji knězi, který¸to donese ji k oltáři. 9 A vezma kněz z oběti té pamětné její, páliti je bude na oltáři, v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 10 Co¸ pak zůstane z oběti té suché, bude Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových. 11 ´ádná obět suchá, kterou¸ obětovati budete Hospodinu, nebude kva¨ena; nebo ni¸ádného kvasu, ani medu nebudete obětovati v obět ohnivou Hospodinu. 12 V oběti prvotin toliko obětovati budete je Hospodinu, ale na tento oltář neobětujte jich u vůni spokojující. 13 Také v¨eliký dar suché oběti své solí osolí¨, a neodejme¨ soli smlouvy Boha svého od suché oběti své. Při ka¸dé oběti své sůl obětovati bude¨. 14 Jestli¸e bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové ohněm upra¸í¨, a co¸ vymne¨ z těch klasů nových, to obětovati bude¨, suchou obět prvotin svých. 15 A poleje¨ ji svrchu olejem, kadidlo také vlo¸í¨ na ni; obět suchá jest. 16 I páliti bude kněz pamětné její z obilí zetřeného, a z oleje toho, se v¨ím tím kadidlem jejím; v obět ohnivou bude Hospodinu.

3. Moj¸í¨ova 3

1 Jestli¸e pak obět pokojná bude obět jeho, kdy¸ by z skotů obětoval, buď vola neb krávu, bez vady bude obětovati je před tváří Hospodinovou. 2 Tedy polo¸í ruku svou na hlavu oběti své, i zabije ji u dveří stánku úmluvy; a kropiti budou kně¸í synové Aronovi krví na oltář vůkol. 3 Potom obětovati bude z oběti pokojné ohnivou obět Hospodinu, tuk střeva kryjící, i v¨eliký tuk, který¸ jest na nich, 4 Té¸ obě ledvinky s tukem, který¸ jest na nich i na slabinách, toliké¸ i branici, která¸ jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 5 I páliti to budou synové Aronovi na oltáři spolu s obětí zápalnou, která¸ bude na dříví vlo¸eném na oheň; obět zajisté ohnivá jest, vůně spokojující Hospodina. 6 Jestli¸e pak z drobného dobytka bude obět jeho v obět pokojnou Hospodinu, samce aneb samici, bez po¨kvrny obětovati bude ji. 7 Jestli¸e by obětoval beránka, obět svou, tedy obětovati jej bude před tváří Hospodinovou. 8 A vlo¸í ruku svou na hlavu oběti své, a zabije ji před stánkem úmluvy, a kropiti budou synové Aronovi krví její na oltář vůkol. 9 Potom obětovati bude z oběti pokojné obět ohnivou Hospodinu, tuk její i ocas celý, který¸ od hřbetu odejme, té¸ i tuk střeva kryjící se v¨ím tím tukem, který¸ jest na nich, 10 Té¸ obě dvě ledvinky s tukem, který¸ jest na nich i na slabinách, ano i branici, která¸ jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 11 I páliti to bude kněz na oltáři; pokrm jest oběti ohnivé Hospodinovy. 12 Jestli¸e pak koza byla by obět jeho, tedy bude ji obětovati před oblíčejem Hospodinovým. 13 A vlo¸í ruku svou na hlavu její, a zabije ji před stánkem úmluvy; i kropiti budou synové Aronovi krví její na oltáři vůkol. 14 Potom obětovati bude z ní obět svou v obět ohnivou Hospodinu, tuk střeva kryjící, i v¨ecken tuk, který¸ jest na nich, 15 Té¸ obě dvě ledvinky s tukem, který¸ jest na nich i na slabinách, ano i branici, která¸ jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 16 I páliti to bude kněz na oltáři, pokrm oběti ohnivé u vůni příjemnou. V¨ecken tuk Hospodinu bude. 17 Právem věčným po rodech va¨ich, ve v¨ech příbytcích va¨ich ¸ádného tuku a ¸ádné krve nebudete jísti.

3. Moj¸í¨ova 4

1 Mluvil také Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Mluv synům Izraelským a rci: Kdy¸ by kdo zhře¨il z poblouzení proti některému ze v¨ech přikázaní Hospodinových, čině, čeho¸ býti nemá, a přestoupil by jedno z nich; 3 Jestli¸e by kněz pomazaný zhře¨il hříchem jiných lidí: tedy obětovati bude za hřích svůj, kterým¸ zhře¨il, volka mladého bez po¨kvrny Hospodinu v obět za hřích. 4 I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův, a polo¸í ruku svou na hlavu volka toho, a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým. 5 Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka, a vnese ji do stánku úmluvy. 6 Potom omočí kněz prst svůj v té krvi, a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou svatyně. 7 Poma¸e také kněz tou krví rohů oltáře, na něm¸ se kadí vonnými věcmi před Hospodinem, který¸ jest v stánku úmluvy, a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu, který¸ jest u dveří stánku úmluvy. 8 V¨ecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho, toti¸ tuk přikrývající střeva a v¨ecken tuk, který¸ jest na nich, 9 Té¸ obě dvě ledvinky s tukem, který¸ jest na nich i na slabinách, toliké¸ i branici, která¸ jest na jatrách, s ledvinkami odejme ji, 10 Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné, a páliti to bude kněz na oltáři zápalu. 11 Ků¸i pak volka toho, i v¨ecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho, střeva jeho i s lejny jeho, 12 A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté, tam kde¸ se popel vysýpá, a spálí jej na dříví ohněm; na místě, kde¸ se popel vysýpá, spálen bude. 13 Jestli¸e by pak v¨ecko mno¸ství Izraelské pobloudilo, a byla by ta věc skrytá před očima shromá¸dění toho, a učinili by proti některému ze v¨ech přikázaní Hospodinových, čeho¸ by býti nemělo, tak ¸e by vinni byli, 14 A byl by poznán hřích, kterým¸ zhře¨ili: tedy obětovati bude shromá¸dění volka mladého v obět za hřích, a přivedou ho před stánek úmluvy. 15 I polo¸í star¨í shromá¸dění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem, a zabije volka před Hospodinem. 16 I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy, 17 A omoče kněz prst svůj v té krvi, kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou. 18 Poma¸e také kněz tou krví rohů oltáře, který¸ jest před Hospodinem v stánku úmluvy; potom v¨ecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu, který¸ jest u dveří stánku úmluvy. 19 V¨ecken také tuk jeho vyjme z něho, a páliti bude na oltáři. 20 S tím pak volkem tak učiní, jako učinil s volkem za hřích obětovaným, rovně tak učiní s ním. A tak očistí je kněz, i bude jim odpu¨těno. 21 Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej, jako spálil volka prvního; nebo obět za hřích shromá¸dění jest. 22 Jestli¸e pak kní¸e zhře¨í, a učiní proti některému ze v¨ech přikázaní Hospodina Boha svého, čeho¸ býti nemělo, a to z poblouzení, tak ¸e vinen bude, 23 A byl by znám hřích jeho, jím¸ zhře¨il: tedy přivede obět svou z koz, samce bez po¨kvrny. 24 I polo¸í ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě, kde¸ se bijí oběti zápalné před Hospodinem; obět za hřích jest. 25 A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj, poma¸e rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu. 26 V¨ecken také tuk jeho páliti bude na oltáři, jako i tuk obětí pokojných. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, a odpu¨těn bude jemu. 27 Jestli¸e pak zhře¨í člověk z lidu obecného z poblouzení, učině proti některému přikázaní Hospodinovu, čeho¸ by nemělo býti, tak ¸e vinen bude, 28 A byl by znám hřích jeho, kterým¸ zhře¨il: tedy přivede obět svou z koz, samici bez po¨kvrny, za hřích svůj, jím¸ zhře¨il. 29 I polo¸í ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných. 30 A vezma kněz z krve její na prst svůj, poma¸e rohů oltáře zápalu, a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře. 31 V¨ecken také tuk její odejme, jako se odjímá tuk od obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu. A tak očistí jej kněz, a bude mu odpu¨těno. 32 Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích, samici bez po¨kvrny přinese. 33 A vlo¸í ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě, kde¸ se bijí oběti zápalné. 34 Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj, poma¸e rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře. 35 V¨ecken také tuk její odejme, jak¸ se odjímá tuk beránka z obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterým¸ zhře¨il, a odpu¨těn bude jemu.

3. Moj¸í¨ova 5

1 Zhře¨il-li by člověk, tak ¸e sly¨e hlas zakletí a jsa svědkem toho, co¸ viděl neb sly¨el, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou. 2 Aneb jestli¸e by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla ¸í¸aly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest. 3 Aneb jestli¸e by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterou¸ se po¨kvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a potom poznal by to, vinen jest. 4 Aneb jestli¸e by se kdo zapřisáhl, vyná¨eje to rty svými, ¸e učiní něco zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o ní¸ člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, ¸e vinen jest jednou věcí z těch, 5 Kdy¸ tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj, 6 A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterým¸ zhře¨il, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho. 7 A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterou¸ zhře¨il, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou. 8 I přinese je k knězi, a on obětovati bude nejprvé to, které¸ má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, v¨ak nerozdělí jí. 9 I pokropí krví z oběti za hřích strany oltáře, a co¸ zůstane krve, vytlačí ji k spodku oltáře; nebo obět za hřích jest. 10 Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterým¸ zhře¨il, a bude mu odpu¨těn. 11 A pakli nemů¸e s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou ten, který¸ zhře¨il, desátý díl míry efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, ani¸ polo¸í na ni kadidla, nebo obět za hřích jest. 12 Kterou¸ kdy¸ přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest. 13 I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterým¸ zhře¨il v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpu¨těn; ostatek pak bude knězi jako při oběti suché. 14 Mluvil opět Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 15 Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhře¨il by z poblouzení, ujímaje věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez po¨kvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, nejní¸ za dva loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu. 16 A tak, co¸ zhře¨il, ujímaje posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpu¨těna. 17 Jestli¸e by pak člověk zhře¨il, a učinil by proti některému ze v¨ech přikázaní Hospodinových, čeho¸ by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně té¸ ponese nepravost svou. 18 A přivede skopce bez po¨kvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterým¸ pobloudil a o něm¸ nevěděl, a bude mu odpu¨těno. 19 Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu.

3. Moj¸í¨ova 6

1 Mluvil opět Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Kdyby člověk zhře¨il a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď ¸e by oklamal bli¸ního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bli¸ního svého, 3 Buď ¸e nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď ¸e by přisáhl fale¨ně, kteroukoli věcí z těch, kterou¸ přihází se člověku učiniti a zhře¨iti jí, 4 Kdy¸ by tedy zhře¨il a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterou¸ mocí sobě vzal, aneb tu, které¸ lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, která¸ mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterou¸ nalezl, 5 Aneb o kterékoli věci fale¨ně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, čí¸ bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj. 6 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez po¨kvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi. 7 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpu¨těno mu bude, jedna ka¸dá z těch věcí, kterou¸ by učinil a jí vinen byl. 8 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 9 Přika¸ Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc a¸ do jitra, nebo oheň na oltáři v¸dycky hořeti bude), 10 Obleče se kněz v roucho své lněné, a ko¨ilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, kdy¸ oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře. 11 Potom svleče ¨aty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté. 12 Oheň pak, který¸ jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uha¨ován. A bude zapalovati jím kněz dříví ka¸dého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí. 13 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uha¨en. 14 Tento pak bude řád při oběti suché, kterou¸ obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře: 15 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se v¨ím tím kadidlem, které¸ bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu. 16 Co¸ pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou. 17 Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu. 18 Ka¸dý mu¸ského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech va¨ich, z ohnivých obětí Hospodinových. Co¸ by se koli dotklo toho, svaté bude. 19 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 20 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterou¸ obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer. 21 Na pánvici s olejem strojena bude; sma¸enou přinese¨ ji, a pečené kusy oběti suché obětovati bude¨ u vůni spokojující Hospodina. 22 A kněz, který¸ z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu v¨ecko to páleno bude. 23 A v¨eliká suchá obět kně¸ská celá spálena bude; nebudeť jedena. 24 Mluvil pak Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 25 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kde¸ se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest. 26 Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy. 27 Co¸ by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestli¸e by krví její ¨aty skropeny byly, to, co¸ skropeno jest, obmyje¨ na místě svatém. 28 A nádoba hliněná, v ní¸ by vařeno bylo, rozra¸ena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou. 29 V¨eliký pohlaví mu¸ského mezi kně¸ími jísti to bude; svaté svatých jest. 30 Ale ¸ádná obět za hřích, (z její¸to krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k oči¨tění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.

3. Moj¸í¨ova 7

1 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest. 2 Na kterém¸ místě zabijí se obět zápalná, na tém¸ zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol. 3 V¨ecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající. 4 Té¸ obě dvě ledvinky s tukem, který¸ jest na nich i na slabinách; a branici, která¸ jest na jatrách, s ledvinkami odejme. 5 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest. 6 V¨eliký pohlaví mu¸ského mezi kně¸ími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest. 7 Jako¸ obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, který¸ by ho oči¨ťoval, přinále¸eti bude. 8 Knězi pak, který¸ by něčí obět zápalnou obětoval, ků¸e té oběti zápalné, kterou¸ obětoval, přinále¸eti bude. 9 Nadto v¨eliká obět suchá, která¸ v peci pečena bude, a v¨ecko, co¸ na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, který¸ to obětuje, přinále¸eti bude. 10 Toliké¸ v¨eliká obět suchá olejem zadělaná aneb upra¸ená, v¨echněm synům Aronovým přinále¸eti bude, a to jednomu jako druhému. 11 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterou¸ by obětoval Hospodinu: 12 Jestli¸e by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekva¨ené, olejem zadělané a oplatky nekva¨ené, olejem pomazané a mouku bělnou sma¸enou, s těmi koláči olejem zadělanými. 13 Mimo ty koláče také chléb kva¨ený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých. 14 A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze v¨í té oběti Hospodinu obět ku pozdvi¸ení, a ten přinále¸eti bude tomu knězi, který¸ kropil krví té oběti pokojné. 15 Maso pak obět, z té oběti chvály, jen¸ jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, ani¸ co zůstane z něho do jitra. 16 Jestli¸e by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, toliké¸ v den obětování jejího jedena bude; a jestli¸e by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude. 17 Jestli¸e by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude. 18 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, který¸ ji obětoval, ani¸ přijata bude, ale ohavnost bude, a kdo¸ by koli jedl je, ponese nepravost svou. 19 Té¸ maso, které¸ by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdo¸ by koli čistý byl, bude moci jísti. 20 Nebo člověk, který¸ by jedl maso z oběti pokojné, která¸ jest Hospodinu obětována, a byl by po¨kvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 21 A kdo¸ by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb v¨eliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, která¸ jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 22 Mluvil také Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 23 Mluv k synům Izraelským a rci jim: ´ádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti. 24 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada mů¸e u¸íván býti k v¨eliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete. 25 Nebo kdo¸ by koli jedl tuk z hovada, které¸ obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, který¸ jedl, z lidu svého. 26 Toliké¸ krve ¸ádné jísti nebudete ve v¨ech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada. 27 V¨eliký člověk, který¸ by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého. 28 Mluvil opět Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 29 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdo¸ by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých. 30 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem. 31 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho. 32 A plece pravé dáte knězi ku pozdvi¸ení z obětí pokojných va¨ich. 33 Kdo¸koli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho. 34 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvi¸ení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských. 35 Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterém¸ jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kně¸ství Hospodinu, 36 Který¸ přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterém¸ jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich. 37 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných, 38 Které¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi na hoře Sinai toho dne, kdy¸ přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na pou¨ti Sinai.

3. Moj¸í¨ova 8

1 I mluvil Hospodin k Moj¸í¨ovi, řka: 2 Vezmi Arona a syny jeho s ním, i roucha jejich a olej pomazání, té¸ volka k oběti za hřích, a dva skopce, a ko¨ s přesnými chleby, 3 A shroma¸ď v¨ecko mno¸ství ke dveřím stánku úmluvy. 4 I učinil Moj¸í¨, jak¸ přikázal jemu Hospodin, a shromá¸dilo se v¨ecko mno¸ství ke dveřím stánku úmluvy. 5 Tedy řekl Moj¸í¨ tomu mno¸ství: Totoť jest to slovo, které¸ přikázal vykonati Hospodin. 6 A rozkázav přistoupiti Moj¸í¨ Aronovi a synům jeho, umyl je vodou. 7 A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem, a oděv ho plá¨těm, dal náramenník svrchu na něj, a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím. 8 A vlo¸il na něj náprsník, do něho¸to dal urim a thumim. 9 Potom vstavil čepici na hlavu jeho; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý, korunu svatou, jako¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 10 Vzal také Moj¸í¨ olej pomazání a pomazal příbytku i v¨ech věcí, které¸ byly v něm, a posvětil jich. 11 A pokropil jím oltáře sedmkrát, a pomazal oltáře i v¨eho nádobí jeho, té¸ umyvadla i s podstavkem jeho, aby to v¨ecko posvěceno bylo. 12 Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu, a pomazal ho ku posvěcení jeho. 13 Rozkázal také Moj¸í¨ přistoupiti synům Aronovým, a zobláčel je v sukně, a opásal je pasem, a vstavil na ně klobouky, jako¸ byl přikázal Hospodin jemu. 14 A přivedl volka k oběti za hřích, i polo¸il Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích. 15 I zabil jej a vzal krev jeho, a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým, a tak očistil oltář. Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k oči¨ťování na něm. 16 Vzal také v¨ecken tuk, který¸ byl na střevách, a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich, a pálil to Moj¸í¨ na oltáři. 17 Volka pak toho i ků¸i jeho, i maso jeho, i lejna jeho spálil ohněm vně za stany, jako¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 18 Potom přivedl skopce oběti zápalné, a polo¸il Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce. 19 I zabil jej, a pokropil Moj¸í¨ krví oltáře po vrchu vůkol. 20 Skopce také rozsekal na kusy jeho, a pálil Moj¸í¨ hlavu, kusy i tuk. 21 Střeva pak a nohy vymyl vodou, a tak spálil Moj¸í¨ v¨eho skopce na oltáři. I byl zápal u vůni líbeznou, obět ohnivá Hospodinu, jako¸ přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 22 Rozkázal také přivésti skopce druhého, skopce posvěcení, a polo¸il Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce. 23 I zabil jej, a vzav Moj¸í¨ krve jeho, pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé, i palce nohy jeho pravé. 24 Toliké¸ synům Aronovým rozkázav přistoupiti, pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé, té¸ palce nohy jejich pravé, a vykropil krev na oltář svrchu vůkol. 25 Potom vzal tuk a ocas i v¨ecken tuk přikrývající droby a branici s jater, té¸ obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé. 26 Také z ko¨e přesných chlebů, kteří¸ byli před Hospodinem, vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek, a polo¸il to s tukem a s plecem pravým. 27 A dal to v¨ecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, rozkázav obraceti sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 28 Potom vzav z rukou jejich, pálil to na oltáři v zápal. Posvěcení toto jest u vůni rozko¨nou, obět ohnivá Hospodinu. 29 Vzal také Moj¸í¨ hrudí a obracel je sem i tam v obět obracení před Hospodinem;a z skopce posvěcení dostal se Moj¸í¨ovi díl, jako¸ mu byl přikázal Hospodin. 30 Vzal také Moj¸í¨ oleje pomazání a krve, která¸ byla na oltáři, a pokropil Arona i roucha jeho, té¸ synů Aronových a roucha jejich s ním. A tak posvětil Arona i roucha jeho, té¸ synů jeho i roucha jejich s ním. 31 I řekl Moj¸í¨ Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, který¸ jest v ko¨i posvěcení, jako¸ jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je. 32 Co¸ by pak zůstalo masa i chleba toho, ohněm to spálíte. 33 A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte a¸ do dne, v kterém¸ by se vyplnili dnové svěcení va¨eho; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce va¨e. 34 Jako¸ se stalo dne¨ní den, tak přikázal Hospodin činiti k oči¨tění va¨emu. 35 Proto¸ u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní, a ostříhati budete nařízení Hospodinova, abyste nezemřeli; nebo tak mi jest přikázáno. 36 Učinil tedy Aron i synové jeho v¨ecky věci, které¸ přikázal Hospodin skrze Moj¸í¨e.

3. Moj¸í¨ova 9

1 Stalo se pak dne osmého, povolal Moj¸í¨ Arona a synů jeho i star¨ích Izraelských. 2 I řekl Aronovi: Vezmi sobě tele k oběti za hřích, a skopce k oběti zápalné, obé bez po¨kvrny, a obětuj před Hospodinem. 3 K synům pak Izraelským mluviti bude¨, řka: Vezměte kozla k oběti za hřích, a tele a beránka, roční, bez vady, k oběti zápalné, 4 Vola také a skopce k oběti pokojné, abyste obětovali před Hospodinem, a obět suchou zadělanou olejem; nebo dnes se vám uká¸e Hospodin. 5 Tedy vzali ty věci, které¸ přikázal Moj¸í¨ před stánkem úmluvy, a přistoupiv¨i v¨ecko shromá¸dění, stáli před Hospodinem. 6 I řekl Moj¸í¨: Toto jest ta věc, kterou¸ přikázal Hospodin. Vykonejte¸ ji, a uká¸e se vám sláva Hospodinova. 7 Aronovi pak řekl Moj¸í¨: Přistup k oltáři a obětuj obět za hřích svůj, a obět zápalnou svou k vykonání oči¨tění za sebe i za lid tento; obětuj také obět lidu v¨eho, a učiň oči¨tění za ně, jako¸ přikázal Hospodin. 8 Přistoupiv tedy Aron k oltáři, zabil tele své k oběti za hřích. 9 I dali mu synové Aronovi krev. Který¸to omočiv prst svůj ve krvi, pomazal rohů oltáře, ostatek pak krve vylil k spodku oltáře. 10 Ale tuk a ledvinky, i branici s jater té oběti za hřích pálil na oltáři, jako¸ byl přikázal Hospodin Moj¸í¨ovi. 11 Maso pak s ků¸í spálil vně za stany. 12 Zabil také obět zápalnou. I podali mu synové Aronovi krve, kterou¸ pokropil po vrchu oltáře vůkol. 13 Podali jemu také i oběti zápalné s kusy jejími i hlavy její, a pálil ji na oltáři. 14 A vymyv střeva i nohy její, pálil je s obětí zápalnou na oltáři. 15 Obětoval také obět v¨eho lidu. A vzav kozla oběti za hřích, který¸ byl v¨eho lidu, zabil jej a obětoval ho za hřích jako i prvního. 16 Obětoval té¸ obět zápalnou a učinil ji vedlé obyčeje. 17 Toliké¸ i obět suchou obětoval, a vzav plnou hrst z ní, pálil to na oltáři, mimo obět zápalnou jitřní. 18 Zabil je¨tě i vola a skopce k oběti pokojné, která¸ byla za lid. I podali mu synové Aronovi krve, kterou¸ pokropil oltáře po vrchu vůkol. 19 Dali jemu také tuk z vola a z skopce ocas, a tuk přikrývající střeva i ledvinky a branici s jater. 20 A polo¸ili včecken tuk na hrudí; i pálil ten tuk na oltáři. 21 Hrudí pak a plece pravé obracel sem i tam Aron v obět obracení před Hospodinem, jako¸ byl přikázal Moj¸í¨ovi. 22 Potom Aron pozdvihna rukou svých k lidu, dal jim po¸ehnání, a sstoupil od obětování oběti za hřích a oběti zápalné i oběti pokojné. 23 Tedy v¨el Moj¸í¨ s Aronem do stánku úmluvy; a kdy¸ vycházeli z něho, po¸ehnání dávali lidu. I ukázala se sláva Hospodinova v¨emu lidu. 24 Nebo sstoupil oheň od tváři Hospodina, a spálil na oltáři obět zápalnou i v¨ecken tuk. Co¸ kdy¸ uzřel ve¨keren lid, zkřikli a padli na tváři své.

3. Moj¸í¨ova 10

1 Synové pak Aronovi Nádab a Abiu, vzav¨e jeden ka¸dý kadidlnici svou, dali do nich oheň a polo¸ili na něj kadidlo, a obětovali před Hospodinem oheň cizí, čeho¸ jim byl nepřikázal. 2 Proto¸ sstoupiv oheň od Hospodina, spálil je; a zemřeli tu před Hospodinem. 3 I řekl Moj¸í¨ Aronovi: Toť jest, co¸ mluvil Hospodin, řka: V těch, kteří¸ přistupují ke mně, posvěcen budu, a před oblíčejem v¨eho lidu oslaven budu. I mlčel Aron. 4 Tedy povolal Moj¸í¨ Mizaele a Elizafana, synů Uziele, strýce Aronova, a řekl jim: Poďte a vyneste bratří své od svatyně ven za stany. 5 I při¨li a vynesli je v sukních jejich ven za stany, jak¸ byl rozkázal Moj¸í¨. 6 Mluvil pak Moj¸í¨ Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho: Hlav svých neodkrývejte a roucha svého neroztrhujte, abyste nezemřeli, a aby se Bůh na v¨ecko mno¸ství nerozhněval; ale bratří va¨i, v¨ecka rodina Izraelská, budou plakati nad tím spálením, které¸ uvedl Hospodin. 7 Vy pak ze dveří stánku úmluvy nevycházejte, abyste nezemřeli; nebo olej pomazání Hospodinova jest na vás. I učinili vedlé rozkázaní Moj¸í¨ova. 8 Mluvil také Hospodin Aronovi, řka: 9 Vína a nápoje opojného nebude¨ píti,ty ani synové tvoji s tebou, kdy¸koli budete míti vcházeti do stánku úmluvy, abyste nezemřeli, (ustanovení věčné to bude po rodech va¨ich); 10 Také abyste rozeznati mohli mezi svatým a neposvěceným, a mezi čistým a nečistým; 11 Té¸ abyste učili syny Izraelské v¨echněm ustanovením, která¸ mluvil Hospodin k nim skrze Moj¸í¨e. 12 Mluvil pak Moj¸í¨ Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho, kteří¸ ¸ivi zůstali: Vezměte obět suchou, která¸ zůstala z ohnivých obětí Hospodinových, a jezte ji s přesnicemi u oltáře; nebo svatá svatých jest. 13 Proto¸ jísti budete ji na místě svatém, nebo to jest právo tvé a právo synů tvých z ohnivých obětí Hospodinových; tak zajisté jest mi přikázáno. 14 Hrudí pak sem i tam obracení, a plece vzná¨ení jísti budete na místě čistém, ty i synové tvoji, i dcery tvé s tebou; nebo to právem tobě a synům tvým dáno jest z pokojných obětí synů Izraelských. 15 Plece vzhůru vzná¨ení a hrudí sem i tam obracení s obětmi ohnivými tuků, které¸ přinesou, aby sem i tam obracíno bylo, tak jako obět obracení před Hospodinem, bude tobě i synům tvým s tebou právem věčným, jako¸ přikázal Hospodin. 16 Moj¸í¨ pak hledal pilně kozla k oběti za hřích, a hle, ji¸ spálen byl. Tedy rozhněval se na Eleazara a Itamara, syny Aronovy pozůstalé, a řekl: 17 Proče¸ jste nejedli oběti za hřích na místě svatém? Nebo svatá svatých byla, poněvad¸ ji dal vám, abyste nesli nepravost v¨eho mno¸ství k oči¨tění jejich před Hospodinem. 18 A hle, ani krev její není vnesena do vnitřku svatyně. Jísti jste měli ji v svatyni, jako¸ jsem byl přikázal. 19 Tedy odpověděl Aron Moj¸í¨ovi: Aj, dnes obětovali obět svou za hřích a obět svou zápalnou před Hospodinem, ale přihodila se mně taková věc, ¸e, kdybych byl jedl obět za hřích dnes, zdali by se to líbilo Hospodinu? 20 Co¸ kdy¸ usly¨el Moj¸í¨, přestal na tom.

3. Moj¸í¨ova 11

1 I mluvil Hospodin Moj¸í¨ovi a Aronovi, řka jim: 2 Mluvte k synům Izraelským, řkouce: Tito jsou ¸ivočichové, které¸ jísti budete ze v¨ech hovad, která¸ jsou na zemi: 3 V¨eliké hovado, které¸ má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a pře¸ívá, jísti budete. 4 A v¨ak z těch, která¸ pře¸ívají, a z těch, která¸ kopyta rozdělená mají, nebudete jísti, jako velblouda; nebo ač pře¸ívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 5 Ani králíka, který¸ ač pře¸ívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 6 Ani zajíce; nebo ač pře¸ívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 7 Toliké¸ ani svině; nebo ač má rozdělené kopyto, tak ¸e se rozdvojuje, ale nepře¸ívá, nečistá bude vám. 8 Masa jejich nebudete jísti, ani těla jejich mrtvého se dotýkati, nečistá budou vám. 9 Ze v¨ech pak ¸ivočichů, kteří¸ u vodách jsou, tyto jísti budete: V¨ecko, co¸ má plejtvy a ¨upiny u vodách mořských i v řekách, jísti budete. 10 V¨ecko pak, co¸ nemá plejtví a ¨upin v moři i v řekách, buď jakýkoli hmyz vodný, aneb jakákoli du¨e ¸ivá u vodách, ohavností bude vám. 11 A tak v ohavnosti vám budou, abyste masa jejich nejedli a těla jejich v ohyzdnosti měli. 12 Co¸ tedy nemá plejtví a ¨upin u vodách, to v ohavnosti míti budete. 13 Z ptactva pak tyto v ohavnosti míti budete, jich¸to nebudete jísti, nebo ohavnost jsou, jako jest orel, noh a orlice mořská, 14 Té¸ sup, káně a luňák vedlé pokolení svého, 15 A v¨eliký krkavec vedlé pokolení svého, 16 Také pstros, sova, vodní káně, a jestřáb vedlé pokolení svého, 17 A bukač, křehař a kalous, 18 A porfirián, pelikán a labut, 19 Té¸ čáp a kalandra vedlé pokolení svého, dedek a netopýř. 20 V¨eliký zeměplaz křídla mající, který¸ na čtyřech nohách chodí, v ohavnosti míti budete. 21 A v¨ak ze v¨elikého zeměplazu křídla majícího, který¸ na čtyřech nohách chodí, jísti budete ty, kteří¸ mají stehénka na nohách svých, aby skákali na nich po zemi. 22 Titoť pak jsou, které¸ jísti budete: Arbes vedlé pokolení svého, sálem vedlé pokolení svého, chargol vedlé pokolení svého, a chagab vedlé pokolení svého. 23 Jiný pak zeměplaz v¨eliký křídla mající, který¸ na čtyřech nohách chodí, v ohavnosti míti budete. 24 Nebo těmi byste se po¨kvrňovali. Proto¸ kdo¸ by se koli dotkl těla jich, nečistý bude a¸ do večera. 25 A kdo¸ by koli nesl těla jich, zpéřeť roucho své a nečistý bude a¸ do večera. 26 V¨eliké hovado, které¸ má rozdělené kopyto, ale není rozdvojené, a nepře¸ívá, nečisté vám bude. Kdo¸ by koli jeho se dotekl, nečistý bude. 27 A co¸koli chodí na tlapách svých ze v¨ech hovad čtvernohých, nečisté bude vám. Kdo¸ by koli dotkl se těl jejich, nečistý bude a¸ do večera. 28 A kdo¸ by koli nesl těla jejich, zpéře roucha svá a nečistý bude a¸ do večera; nebo nečistá jsou vám. 29 Také i toto vám nečisté bude mezi zeměplazy, kteří¸ lezou po zemi: Kolčava a my¨ a ¸ába, ka¸dé vedlé pokolení svého; 30 Té¸ je¸ek a je¨těrka, hlemej¸ď, ¨tír a krtice. 31 Tyto věci nečisté vám budou ze v¨elijakého zeměplazu. Kdo¸ by se koli dotkl jich mrtvých, nečistý bude a¸ do večera. 32 A v¨eliká věc, na kterou¸ by padlo něco z těch ji¸ mrtvých těl, nečistá bude, buď nádoba dřevěná, neb roucho, neb ků¸e, aneb pytel. A v¨eliká nádoba, které¸ se k dílu nějakému u¸ívá, do vody vlo¸ena bude a nečistá zůstane a¸ do večera, potom čistá bude. 33 V¨eliká pak nádoba hliněná, do ní¸ by něco toho upadlo, i co¸ by koli v ní bylo, nečisté bude, ona pak rozra¸ena bude. 34 V¨eliký také

Impressum

Verlag: BookRix GmbH & Co. KG

Texte: This bible can either be read online or downloaded onto your pc as well as every kind of e-reader. It is made available in e-pub format. It can and should be spread in every way, selling it is, however, prohibited.
Bildmaterialien: www.gratismalvorlagen.com
Tag der Veröffentlichung: 09.10.2012
ISBN: 978-3-7309-5113-2

Nächste Seite

Seite 1 /